Zdraví

S.O.S. - Moje biologické hodiny se zastavily!

 

Milé Ženy-in,
 
protože vím, že velkou část z vás tvoří zkušené ženy (a matky), rozhodla jsem se vám svěřit s tím, co mě poslední dobou tíží...
Jde o mateřství. Snad některá z vás podobný problém poznala a řešila (a vyřešila) a bude znát odpověď na mou otázku.
 
Od svých zhruba osmnácti let jsem velmi toužila po dítěti. Přečetla jsem všechny možné knihy, texty a publikace týkající se těhotenství a porodnictví, všechno kolem mateřství mě velmi zajímalo, v duchu jsem snila o tom, jaké to bude, až budu těhotná, jaký bude porod, jaké bude to maličké, jaký bude náš život s ním, jak ho budeme vychovávat... Prostě jsem hořela nedočkavostí a nemohla jsem se dočkat, až ze mě bude maminka, až v náruči sevřu "plod naší lásky", tu malinkatou kopii mě a mého drahého...
 
Až donedávna. Je mi šestadvacet a s manželem letos plánujeme početí. Ale já poslední dobou začínám zjišťovat, že po miminku najednou nějak netoužím... Jako by se ty moje biologické hodiny, jak se říká, náhle zastavily. Nezajímají mě děti ani řeči o dětech, ba naopak jako by mě to najednou všechno přímo odpuzovalo. Někdy si říkám, že nemám na to, abych byla dobrá máma, jindy mám zase pocit, že se mi nechce vzdávat se všeho toho pohodlí a svobody, kterou skýtá život bezdětné ženy... Ale to všechno jsou jen moje dohady o možných příčinách toho, proč se moje touha po dítěti najednou kamsi vytratila. Ani dřív jsem si nemalovala život s miminkem narůžovo, ale ta touha po něm byla vždycky silnější. A teď najednou tak zeslábla... Proč?
 

Máte s podobným výpadkem biologických hodin svou zkušenost? Je to normální? Je to jen dočasné, nebo je možné, že už po dítěti nikdy nezatoužím?
 
Se svým partnerem jsem velmi šťastná, máme pevný a spokojený vztah a jsme si navzájem oporou. Vím, že by byl skvělým otcem. A vím, že bych děti jednou mít chtěla... asi. Ale v současné době z toho nějak moc nadšená nejsem. A zároveň se mi zase nechce čekat, až se ty biologické hodiny znovu ozvou, třeba až bůhvíkdy po třicítce...
 
Občas mám pocit, že se nevyznám sama v sobě a že sama vlastně nevím, co chci... Jestli máte taky ten pocit, tak mi to klidně napište, budu vděčná za upřímnost.
A předem moc a moc děkuju za všechny vaše rady i názory!
 
(a nezlobte se, že se nepodepíšu...)
   
21.06.2005 - Zdraví - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [63] Nikusa [*]

    Víš,když jsem byla mladá(bezdětná),tak jsem si říkala,že děti nikdy mít nebudu a když jo,tak že je snad ani nebudu mít ráda.Prostě mi nic neříkaly,připadaly mi (většina)rozmazlené a protivné.Jak jsem se mýlila!!Poprvé jsem přišla do jiného stavu nechtěně, ale dítě jsem si nechala a dnes jsem tomu velice ráda.Pár dnů po porodu jsem byla neštastná,že necítím onen mateřský cit a koukala na svého syna,jako na nějakou panenku,kterou mi půjčili.Ale jen jsem přišla domů,tak se to najednou změnilo a všichni říkali,že jsem na dítě až moc fixovaná.Přímo jsem ho zbožnovala a nehla se od něj.Dnes je synovi 19let,mám malou dcerku a děti jsou pro mně vším.Kdybych neměla už 41let,tak bych klidně další.V životě si projdeš jistě mnoha zklamáním a tvoje dítě tě bude vždy držet,tomu věř - už jen proto je fajn je mít.A když tě malé ručičky obejmou kolem krku a řekne moje maminko - tak co dodat.Jsi jen zmatená,to přejde,neboj,ale neodkládej to moc dlouho.

    superkarma: 0 17.07.2005, 15:23:54
  2. avatar
    [62] Dášule [*]

    Docela tě chápu. Studovala jsem VŠ, na koleji jsem měla plyšové zvíře, které jsemm opečovávala, večer balila do deky. Jedna známá, která u mě přespala mi řekla, že mám nejvyšší čas pořídit si dítě. Když mi bylo 28, narodila se mi syn, o let později dcera. Měla jsem je moc ráda a jsem ráda, že je mám, ale nebylo to nadšení těch 20. Děti se pomamily, dceři je 27, moji známí mají vnoučata, ale já mám zase to správné "vnoučecí" období za sebou. Určitě je ale budu mít ráda, až snad nějakém bude. Takže neboj, nebudeš horší mámou, možná jen rozumnější a dost věcí budeš brát s větším nadhledem.

    superkarma: 0 03.07.2005, 19:22:06
  3. avatar
    [61] Julča [*]

    Já si zase myslím,že jste vážně propásly šanci.Myslím,že když jste do toho neskočily rovnýma nohama a přemýšlíte jestli jo nebo ne,tak už dítě chtít ani nebudete.
    Nejkrásnější je,když se narodí a vy ho držíte v náručí.Hezčí pocit neznám.

    superkarma: 0 21.06.2005, 21:57:13
  4. avatar
    [60] Deafina [*]

    Dle titulku jsem myslela, že jde o nějakou ženu po přechodu a nesmírně touží po dítěti. A ono je to zatím úplně jinak.

    superkarma: 0 21.06.2005, 19:01:14
  5. avatar
    [59] grofka [*]

    me biologicke hodiny mi taky nic nerikali, nejak jsem na to nemyslela....ted ma sestra ceka dite a jsem psychicky na dne. Moc ji to preji ale ja nic...

    superkarma: 0 21.06.2005, 18:33:26
  6. avatar
    [58] femme [*]

    mojí prostřední dceři už bylo 28 let a její biologické hodiny bijou až někde za horizontem

    superkarma: 0 21.06.2005, 16:36:01
  7. avatar
    [54] Žábina [*]

    a neteřince jsou 2 roky a ještě nosí pleny?
    a co jí zkusit na nočník, a máš po problému

    superkarma: 0 21.06.2005, 13:36:28
  8. avatar
    [53] Žábina [*]

    Bridgetj: v dnešní době vlhčených dětských ubrousků je přebalení pro někoho problém ?

    superkarma: 0 21.06.2005, 13:35:25
  9. avatar
    [52] Markýza [*]

    Bridgetj: no já byla nějaká zaostalá, mě bylo proti mylsi i když jsem viděla jak se dva líbají a rejdí si rukama všude možně, v těch dvanácti jsme je normnálka šmírovali s klukama v parku a měli jsme z toho děsnou prču. Tenkrát mě víc bavil fotbal a hokej a lítak s klukama po hliníku, to ostatní přišlo až potom, pomalu a v klídku. Taky se doteď neumím pořádně namalovat a v potách na šteklích bych se asi přerazila.

    superkarma: 0 21.06.2005, 13:35:07
  10. avatar
    [50] Markýza [*]

    Bridgetj: no já si tě představila jako dvanáctiletou matku, teď už bys byla babička za chvíli prababička - a tak dál, v jednom životě bys zažila další čtyři generace furt při síle

    superkarma: 0 21.06.2005, 13:23:30
  11. avatar
    [48] Markýza [*]

    Bridgetj:

    superkarma: 0 21.06.2005, 12:48:12

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [45] Mirrule [*]

    Můj pocit je spíš takový, že to tvé "netoužení" je jak bych řekla trochu strach z neznámého...ono je fajn si plánovat mimčo, představovat si jaký to bude těšit se, když je to ještě daleko - někdy. Ale teď nastal den D.Najednou je tu to co jsi si představovala, že "jednou bude".....musíš se rozhodnout....mám na to? Opravdu to chci? To jsou obavy, které v tobě vyvolává tvé EGO....zkus se zeptat srdce ...Představ si jak ti lékař oznamuje, že budeš mít miminko a ty si uvědomíš, že v tobě roste zhmotněná podoba vaší lásky. Umíš si představit jaký to asi je mít pod srdcem své mimčo ? (pro mě je to jeden z nejhezčích)...jestli si to dokážeš představit a ucítíš příjemný pocit a možná se ti zaslzí oči, tak stále po miminku toužíš. Držím pěsti ať se vám to početí povede...obavy spláchni nejsou k ničemu dobré...

    superkarma: 0 21.06.2005, 12:36:18
  2. avatar
    [44] Markýza [*]

    hele sedm teček - já to neřešila, prostě jsem si děti "pořídila" v době, kdy jsem po nich toužila, kdybych čekala, asi dopadnu stejně. Prostě jsi propásla nejvhodnější okamžik, nevadí, užívej si svobody, cestuj, buduj kariéru - nic jiného ti nezbyde!

    superkarma: 0 21.06.2005, 12:34:55
  3. avatar
    [43] Markýza [*]

    Bridgetj: neboj od vlastních je to jiné, hovínka nesmrdí, dítě nepláče, můj andílek je nejhodnější nejlepší a nejzlatější mimísek na světě - já nevím co si ta bába od vedle pořád ztěžuje, vždyť skoro nebrečí

    superkarma: 0 21.06.2005, 12:32:41
  4. avatar
    [40] Landriel [*]

    Bridgetj: neboj, prostě zadržíš dech, rozbalíš plínu, to nejhorší otřeš a pak dítko strčíš do vlažné sprchy - a hotovo...

    superkarma: 0 21.06.2005, 12:00:42
  5. [39] Ifi [*]

    zase trefa do mého témátka. Jsem na tom podobně, jako Petul.
    Díky

    superkarma: 0 21.06.2005, 11:54:58
  6. avatar
    [38] Kekka [*]

    Buď v klidu, jestli po dítěti teď netoužíš, tak s tím prostě počkej. Biologické hodiny se ti dřív nebo později stejně ozvou, ale máš čas, jsi mladá. Já měla první ve 30 a pohoda. Někde jsem četla, že ten věk, kdy se to v tobě ozve je právě nejčastěji kolem třicítky.

    superkarma: 0 21.06.2005, 11:52:30
  7. avatar
    [37] petul [*]

    Tak pod to se můžu podepsat Jen je mi 30 a v době, kdy mi bylo tolik co pisatelce, jsem po dětech toužila hodně moc. Ale teď, tak poslední dva roky, si říkám, že bych dítě chtěla, ale až "někdy". A mám strach z toho "někdy", jestli k tomu vůbec někdy dojde. Střídají se u mne období, kdy se na už moc těším, ale pak začnu přemýšlet o tom, co se v mém životě změní, mám strach z té obrovské odpovědnosti, ze ztráty pohodlí, klidu...Prostě jsem sobec, vím to o sobě, ale nevím, co s tím

    superkarma: 0 21.06.2005, 11:48:52
  8. avatar
    [36] catcat [*]

    Já jsem nikdy nebyla na miminka, otěhotněla jsem náhodou a neřešila jsem, jaká budu matka, najednou jsem prostě matka byla. Myslím, že jsme to s dcerou obě přežily. Takže, milá pisatelko, jen se neboj, ono to tak nějak přijde samo...

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:39:53
  9. avatar
    [34] bednaroi [*]

    no já jsem si dítě plánovala na 25, dnes je mi 24, ale i přesto jsem s přítelem něco přes 3 roky, a celou dobu co jsem s ním jsem se tomuto tématu, narozdíl od něj nebránila (chce nejdříve pro mrnouska vybudovat nějaké zázemí). Ale ted, dva měsíce po gynekologické operaci,kdy mám asi tak 50 % jistotu otěhotnět,mě to najednou nějak moc nebere. samozřejmě, že kdybych otěhotněla, tak vůbec neřeším, jestli si to nechat nebo ne, jasně že jo, ale ted zrovna na to nejsem moc připravená, narozdíl od posledního půl roku, kdy jsem byla málem šílená touhou po dítěti, každý měsíc jsem se těšila na to, že mi nepřijde menstruace. Ono je to asi celkem normální, sice už tím nejsem posedlá, ani to ted zrovna neplánuju, ale občas na mimčo myslím, a čtu si různé články o těhotenství a tak. Takže nevěš hlavu, ona se ta touha zase probudí

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:31:51
  10. avatar
    [33] sara.l [*]

    moje kamarádka měla 30...a taky se nějak zasekla...mají s manžou dobrý vztah a dítě jim vůbec nechybí...nevím sice jak to bude za další roky...ale nakonec má pořád času dost...její sestra je na tom úplně stejně...plánovali minulý rok a teď začali stavět domek..tak snad až dostaví...a vždycky se nějaká výmluva najde ...jinak mám ještě jednu kámošku a ta děti nemá vůbec ani po nich netoužila....asi je to normální,ale ty jsi ještě mladá...tak máš času dost..však ony ti hodiny určitě zatikají ..tak hodně štěstí

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:31:45
  11. avatar
    [28] Aprilka1 [*]

    Já to měla taky tak, když se v mém okolí dostavil dětský boom, chtěla jsem dítě, taky jsem byla nespokojená v práci a chtěla jsem to tím řešit. Naštěstí jsem rozumná a prášky jsem nevysadila.
    Ted se budu vdávat a tak nějak cítím že bych dítě chtěla, ale když vidím jak ty děti zlobí, všude bordel, neposlouchají tak si říkám, že děti mít nemůžu! jsem nervák a občas bych ty děti zabila.
    Mám synovce a ten když byl malý tak jsem ho dost hlídala, a nikdy jsem ho neuhodila, tak snad když budeme mít svoje, tak to bude jiný.
    A taky jsem si zvykla na ten klid a pohodu. je mi 26 let.
    Jinak to s přítelem plánujeme tak za 2 roky (pak vám kdyžtak taky napíšu)

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:27:09
  12. avatar
    [27] Landriel [*]

    Bridgetj: jak je praneteřinka stará? Já u žádný problém neměla, protože když byla úplné mimčo, tak to vlastně skoro nesmrdí a pak už jsem byla zvyklá.

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:25:53
  13. avatar
    [25] *Kotě* [*]

    Bridgetj: nejsi hrozná, mně taky zrovna nebere přebalovat cizí pokakaný děti jenom u vlastního mi to vůbec nepřijde

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:23:40
  14. avatar
    [24] grice [*]

    Asi je to přirozený, já jsem byla v rozpacích když jsem poprvé otěhotněla,děti jsem vždycky chtěla,ale bylo mi 21 a najednou jsem si nebyla úplně jistá,ale za pár měsíců jsem si na tu myšlenku docela zvykla,začala připravovat výbavičku a když jsem začala cítit i pohyby věděla jsem že to dítě prostě chci. Až do porodu jsem měla strach že to nezvládnu a budu nemožná matka,ale nějak to samo přišlo úplně v pohodě a čas letěl. Ted mám děti dvě a jsem úplně spokojená. Jsou to rarši a někdy mě fakt štvou,ale nevidím je půl dne a jsem jak bez ruky,prostě mi hrozně chyběj. Určitě si to rozmysli,ale neboj se toho,až budeš mít miminko v náručí budeš ta nejštastnější ženská na světě

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:22:21
  15. avatar
    [23] Žábina [*]

    a není to spíš strach? jako ta holčička z toho dnešního článku co se tak moc těšila na tábor a najednou když na něj má odjet, tak se zuby nehty brání?

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:22:18
  16. avatar
    [20] *Kotě* [*]

    Manx: Jak kde, my se s manželem staráme o dítě naprosto demokraticky a v rodinách mých kamarádek taky nevidím tebou popisovaný model.

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:07:27
  17. [19] Jipa [*]

    Manx: jóoo? Tak to prosím neříkej manželovi , víš on zatím dělá všechny domácí práce...miminko vychovával nemocné sestře(takže ví vo co go) a už se moc těší, jak ho bude opečovávat...nerada bych, aby se dozvěděl, že podle všech pravidel(tebou nastíněných) by jeho role skončila u výroby ...on by to chudák asi strašně špatně nesl

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:07:08
  18. avatar
    [18] Landriel [*]

    Manx: máš recht, takhle to fakt často vypadá, pokud ho matka aspoň trochu nezapřáhne. Jednu dobu u nás k malé vstával manžel, aby ze mě necítila mlíko a nedožadovala se ho i tehdy, kdy prostě nemohla mít hlad. A měnit plíny jsem ho taky naučila, i když napřed vyhrožoval, že se u toho ...přežil...a co mrně trochu povyrostlo, tak se jí snaží fakt věnovat - není to žádný zázrak, ale myslím, že je celkem dobrej táta, rozhodně lepší než ten, kterého jsem vyfásla já...

    superkarma: 0 21.06.2005, 10:05:31
  19. avatar
    [15] Landriel [*]

    Mahara: promiň, ale já bych to osudu rozhodně nenechávala - co když vysadí prášky, otěhotní a pak zjistí, že to dítě vlastně fakt nechce? Půjde na potrat? Myslím, že by radši měla fakt počkat, až si bude jistá, že to dítě bude chtít. 30 dnes není žádný věk, mě moje máma měla v 31, bráchu ve 34, spolužák se své matce narodil až po 40 a žádný problém...

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:59:52
  20. avatar
    [14] Amálie [*]

    Je mi 28 a mam to taky tak. Děti chci..někdy, miluju je, na návštěvách se s nimi vyblbnu, ale mít vlastní si zatim neumim moc představit. Nijak to neřešim a říkam si, že až to bude mít přijít, tak to přijde a když náhodou ne, svět se tady nezboří.

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:54:44
  21. avatar
    [13] marcellina* [*]

    mne je 29 a taky neslysim zadnej tikot biologickych hodin. Proste to necham na prirode.... nebudu se do niceho nutit. Muj soucasny partner ma deti z predchoziho vztahu, takze kdyby se mne "hodiny" neozvaly, tak nas to trapit ne bude

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:51:21
  22. [12] Jipa [*]

    *Kotě*: Ale ty pochybnosti u "starších" prvomaminek prostě jsou větší...najednou si tak nějak uvědomuješ všechny důsledky...nemyslím si, že je to jen o pohodlí...Občas mě (obvzláště při nějaké hormonální nerovnováze) přepadají silné pochybnosti...u nás naštěstí, když začnu takhle dumat, tak se zdravě vytočí a "zpacifikuje" mě On prostě mimi CHCE

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:49:53
  23. avatar
    [10] monuška [*]

    Ahoj holky, mně bude na podzim 25 a děti zatím taky nee ,
    jestli to nebude tím, že nemám ani žádný trvalý vztah. Tak čekám na toho správnýho chlapa a pak přijde to další. Děti bych chtěla, ale říkám si času dost. Spíš až po 30. Uvidím jestli se to dostaví. Mám jedny kamarády, co mají mimi. Jako je to hezký, ale domů bych to zatím nechtěla

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:43:13
  24. avatar
    [9] *Kotě* [*]

    Křeček: reagovala jsem na příspěvek Pinišky. V případě anonymní autorky bych řekla, že si zkrátka zvykla na pohodlí a svobodu (kterých v 18 ještě tolik neokusila, a tak nevěděla, o co by s dítětem "přišla") a nechce se jí to měnit.

    Řeči typu "nemám na to, abych byla dobrá máma" fakt neberu. Když holka touží po dítěti, tak nepřemýšlí o tom, jakou mu bude mámou, prostě ho chce (přesně tak jsem to měla já - ač o mých mateřských kvalitách by se dalo pochybovat, prostě jsem dítě chtěla moc a moc a o tomhle jsem vůbec nepřemýšlela). Když holka říká "já bych to neuměla", případně, jak už tu taky bylo "nemůžu přece přivést dítě do tohoto světa" - jsou to jenom výmluvy, které zastírají, že to dítě prostě nechce. A já je nechápu, přece není třeba se vymlouvat, rodit děti není zákonná povinnost.

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:43:02
  25. avatar
    [7] Křeček [*]

    *Kotě*: Ale ona už ho chtěla, já myslím, že to je rozdíl, než kdyby o něj nestála nikdy.

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:33:25
  26. avatar
    [6] Landriel [*]

    myslím, že je to skutečně o tom, že se ti nechce vzdávat se všeho toho pohodlí a svobody, kterou skýtá život bezdětné ženy... a možná, že já, neotěhotnět v podstatě "náhodou", bych to z podobného důvodu pořád odkládala a nakonec zůstala taky bezdětná - ale nikde přece není psáno, že každá žena nutně musí mít dítě - takže pokud ho nechceš, nepořizuj si ho...

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:25:14
  27. avatar
    [5] Křeček [*]

    Jipa: no já to vlastně udělala taky tak. Věděla jsem, že se svým mužem rodinu jednou chtít budu, tak jsem před svatbou vysadila prášky a měsíc po svatbě se zadařilo. Teď to beru tak, že kdybych dítě neměla, třeba bych si vzpomněla ve 40, že mi hrozně chybí, tak že je teda dobře, že ho mám. Snažím se být dobrá matka, určitě dělám chyby, ale kdo je nedělá...

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:24:55
  28. avatar
    [4] *Kotě* [*]

    Piniška: Nechoď do toho. Mám kamarádku, která si takhle řekla "už je mi 30, je načase mít dítě", ačkoliv vnitřně o něj vůbec nestála. Skončila na práškách s těžkou poporodní depresí a dodneška tu malou nemá dvakrát ráda.

    Počkej, až budeš dítě opravdu chtít, nebo si ho nepořizuj, mít děti není žádná povinnost.

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:24:47
  29. [3] Jipa [*]

    Já bych se klidně podepsala....zrovna mě chroupají podobné pocity...jen je mi třicet ...ale ono to nějak dopadne...vysadila jsem antikoncepci a nechávám to osudu doufám, že pokud bych měla být špatná matka příroda to nedopustí

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:17:10
  30. avatar
    [1] Křeček [*]

    Tak tohle se u mě dostavilo, když jsem otěhotněla - místo mateřských pudů.... když se dcera narodila, rozhodně jsem se nevrhala na sestřičky, ať mi ji hned dají, spíš jsem si chtěla odpočinout. V šestinedělí jsem si říkala, že fajn, byla to dobrá zkušenost, ale už by si to dítě zase někdo mohl vzít zpátky. Potom se to srovnalo, dceru samozřejmě miluju, ale jiné děti nemusím.

    superkarma: 0 21.06.2005, 09:11:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme