Dobrý den,
normalizační dobu jsem přežila v „pohodě". Do Pionýra jsem „samozřejmě" chodila:-). Na Pedru, Vitacitu a Šumácích jsem vyrostla.
Šunku jsem pracně sháněla „pod pultem", měla jsem dietu :-).  „Chybí" mi fronty na vánoční zboží. :-) (mandarinky, oříšky, apod.)

K „bonům" jsem měla naštěstí přístup, takže jsem občas doplnila šatník. V té době měli k sobě lidé nějak blíž. Tolik si nezáviděli, my děcka jsme se více vyřádili (každý nehnil u počítače :-)). S „nostalgií" vzpomínám na lesklý skládací toaletní papír :-), na poctivé jogurty, děti (i když byly malinké) vzpomínají na oplatky Kukuruku se sběratelskými obrázky, 
chybí mi reklamy Pana Vajíčka :-).  Nejsem zastánce totality, ale ta doba měla i svou milejší tvář :-).

Zdravím, Jana
Milá Jano,
na Pověry a rituály mi nikdo nepíše (no jo, je pátek třináctého), tak jsem vděčná alespoň za váš opožděný příspěvek ke včerejšímu tématu.
Co bych k tomu řekla: koukám, že se pro spoustu žen stávají normalizační léta pomalu mýtem.
Já vím, že lidská paměť má tu milosrdnou schopnost zatlačit do pozadí to zlé a nechat na povrchu to příjemné. Ale co vidíte příjemného na skládacím toaletním papíru, je mi opravdu záhadou.
Reklama