Ale k takovému štěstí vedla hodně dlouhá cesta. Martin nikdy neměl nouzi o přízeň dívek, které by mohly být jeho dcerami. Nedokázal si představit, že by jednou žil se stejně starou ženou, ale jak praví jedno moudré pořekadlo, „odříkaného chleba největší krajíc“, dnes by neměnil a konečně našel tu pravou 

Když chlap vypadá dobře a má atraktivní povolání, zvyšuje to jeho šance u něžného pohlaví. A to nemusí být zrovna žádný mladík, ani vlastnit tučné konto. Stačí se „jen“ pohybovat v prostředí, které mladé dívky a ženy obzvlášť přitahuje. Tím prostředím je jízdárna a koňské stáje.

muž

Tam se to půvabnými děvčaty a slečnami jen hemží, zato kluka abyste pohledali, takže když se na scéně objeví sympatický trenér, nemá o obdivovatelky nouzi. Hltají očima nejen jeho umění v sedle, ale i úžasné držení těla, svalnaté ruce, pevný zadek. Když k těmto „povrchním“ přednostem přičtete ještě charisma, smysl pro humor a přirozenou autoritu, máte kombinaci, která zlomí nejedno dívčí srdce.

A tak to bylo i u Martina.

Snad každá byla do něj zamilovaná. Alespoň platonicky. A to by nebyl správný ješita, aby svého úspěchu u žen nevyužil. Proč ne, když se mu „holky“ doslova vnucovaly a mohl si vybírat?

Když mu bylo pětatřicet, začal si s osmnáctiletou Petrou. Navzdory nelibosti jejích rodičů, jim to vydrželo deset let. Nikdo tomu tenkrát nevěřil, ale Martin nebyl až takový „proutník“, jak si o něm všichni mysleli. Klapalo jim to skvěle, dokud Petra nezatoužila po dítěti.

A tady narazila. Martin se na dítě cítil už starý. „Až půjde do školy, bude mi přes padesát. A v tomhle věku člověk nikdy neví. Nechci ti zůstat na krku,“ snažil se argumentovat. Ale Petra „práskla“ dveřmi.

Kamarádi mu radili, ať nechá mladých holek a najde si ženu adekvátní jeho věku. Na to on žertem odpovídal: „Jo, když přivykneš mladému masíčku…“

Najednou byl volný a „proběhlo“ pár krátkodobých známostí, až do jeho života vstoupila Klára. Kláře bylo třicet, Martinovi skoro padesát. Klára tvrdila, že děti nechce a že jí ke štěstí stačí psi, koně a on. Koupili společně ranč, do něhož dal Martin skoro vše. Nejen úspory, ale i fyzické síly. Když se jednou těžce zranil a skončil v nemocnici, Klára si našla „mladší“ náhradu.

A tenkrát mu došlo, že musí svůj život přehodnotit. Našel si bydlení a práci daleko od ranče a začal žít  staromládeneckým životem.

Jenomže staré zlomeniny se začaly ozývat a dohnaly ho do rukou rehabilitační sestry Ivany. A vida, že by to s tím staromládenectvím nebylo až tak horké?

Ivana je rozvedená, osmačtyřicetiletá a velmi energická dáma s podobným smyslem pro humor. Na koni nejezdí a kvůli své práci na tom nehodlá nic měnit. A co je hlavní, zdá se, že má na Martina dobrý vliv.

Dala do kupy nejen jeho pochroumané tělo, ale jak to tak vypadá, i duši.

Všem, kdo Martina znají, neujde, že září štěstím. Že by na tom odříkaném chlebu přece jenom něco bylo?

Čtěte také:

Reklama