Proč naše děti víc nesportují? Chtěl bych, aby Adam hrál fotbal nebo hokej, tancování je holčičí záležitost. A neměla by Anička kromě badmintonu dělat ještě jiný sport...?

Možná to taky znáte a stejně jako moje kamarádka řešíte s manželem, jaké koníčky a zájmové aktivity by měly dělat vaše děti. „Dohadujeme se už léta a je to pořád stejné. Já bych byla ráda, kdyby děti dělaly hlavně to, co je baví, manžel by byl nejradši, kdyby pětkrát týdně sportovaly. Zájmy jako hudbu, tanec nebo malování moc neuznává,“ říká čtyřicetiletá Markéta.

Se synem to začalo asi v době, kdy mu byly čtyři roky. „Manžel Petr začal nenápadně vyzvídat, jestli mám v plánu přihlásit ho v blízké době na nějaký kroužek. Neřešila jsem to, čtyřleté děti mi připadají malé, ostatně ty naše si stejně nejradši hrály na zahradě nebo řádily na dětském hřišti. Postupně začal Petr o tomhle tématu mluvit stále častěji. Když bylo Adámkovi pět, tatínek ho přesvědčil, že ´chce´ hrát hokej. A tak jsme začali s hokejem... Na tréninky jsem ho vozila třikrát týdně samozřejmě já, a to do 20 kilometrů vzdáleného města. Zbytečná námaha, Adama hokej nebavil. Pak vyzkoušel ještě fotbal, který ho taky nenadchl. Celou dobu mi připadalo, že to dělá hlavně proto, aby měl radost tatínek...“ vypráví Markéta. A jak dodává, Adam nakonec skončil i s fotbalem a dělá atletiku, ta ho baví, stejně jako malování. Čmárat na papír ale není podle Petra žádný koníček pro chlapa...

Svému mazánkovi neodolal

koníčekKdyž dorostla do předškolního věku Anička, Markéta se děsila, že celá peripetie se zkoušením kroužků a sportovních aktivit začne znovu. „Už jsem ale byla víc připravená a rozhodla jsem se argumentovat tím, že je Áňa ještě malá a že si Petr snad ještě pamatuje, jak to bylo s Adamem. Dopadlo to dobře. Anička prostě tatínkovi vysvětlila, že ji nejvíc baví tancování a že to ostatní bude dělat, až bude větší. Nenaléhal. Možná proto, že svému mazlíčkovi neumí nic odepřít, možná už pochopil, že to nemá smysl,“ směje se Markéta. Její děti se nakonec ke sportu, který je baví, dostaly. Vybraly si ho samy, když byly větší, takže Adam teď s nadšením jezdí po atletických stadionech a Anička hraje badminton. K tomu mají oba ještě další koníčky. „Stejně mám ale pocit, že to je v Petrových očích málo, protože on nic jiného než sport nebere. Ale aspoň už nic neříká a já jsem šťastná, že děti do ničeho nenutí. Nic se nemá přehánět,“ dodává Markéta.

V jejich rodině tedy nakonec tatínek ustoupil. Ne všude to tak ovšem bývá. Někteří rodiče (nemusí to být jen otec) děti do koníčků nutí a nezajímá je, že by jejich ratolesti radši dělaly něco jiného nebo vůbec nic. Jak je to u vás? Mají vaše děti nějaké koníčky? A co si myslíte o tom, když se manželé v těchto věcech zásadně neshodují?

O tématu děti a sport si můžete přečíst tady:

Reklama