Reklama

Moje matka je velice kontroverzní osobnost, má však skrytý smysl pro humor. S nikým jsem se v životě tolik nenasmála.

Moje matka je zvláštní a její osobnost se hodně vyvíjí, tudíž mění. Teď už to zdaleka není to, co to bývalo, ale před lety to byla skvělá ženská. Laskavá, strašně hodná a velice obětavá. Navíc s ní bývala legrace. Ale jen v momentě, když se nikdo nedíval.

Moc ráda vzpomínám na dobu, kdy jsme spolu jezdívaly na chalupu. Jen ona a já. A nemusela jsem být vždy v dětském věku. Ráda jsem s ní jezdila i v pubertě a dospělosti, dokonce i v době, kdy se narodila dcera. Byly jsme pak takové dvě mámy na jedno rozdivočelé dítě. O tom ale teď psát nechci.

Moje matka má jistý herecký talent – umí napodobovat lidi kolem sebe. Normálně to vůbec nedělá a vystupuje decentním až zakřiknutým dojmem, ale když jsme tak spolu sedávaly po večerech na zápraží a poslouchaly kuňkání žab, často mně vyprávěla o svém dětství a mládí, o svých kolezích z práce, no a také o mém otci – jejím muži.  A aby zvýšila účinek svých slov, ty lidi vždy parodovala. Dokázala vystihnout jejich zvláštnosti, atypická slova, která používali, jejich grimasy, chůzi. Vím to, protože jsem některé z nich znala. Smála jsem se vždy tak, že jsem se až dusila. Slzy mi tekly proudem, kolikrát jsem málem spadla ze židle. A tyhle hostiny smíchu trvaly i několik hodin v kuse. 

Ještě teď cítím ten blažený pocit, který taková dávka smíchu, tudíž endorfinu, vyvolala. Bohužel už ho roky nezažívám. Naposled jsem se ale skvěle pobavila s naším odpůrcem, panem Jaroslavem Suchým. Věřte, že jsme tady v redakci padali ze židlí jako shnilé hrušky.

Co vás dokáže nejvíc rozesmát?