Cestování

S loděmi si zahrávám

Ačkoli jsem v podstatě neplavec, na vodu jezdím rád. S vodním živlem si zkrátka zahrávám a zatím vždycky vše dobře dopadlo. A děly se i dramatické chvilky - jednou jsem například málem skončil v kotli pod jezem...

Voda je živel, kterého se bojím, cítím k němu posvátný respekt, ale přesto mě stále láká. Již jsem se zde mnohokráte přiznal, že s plaváním jsem dost na štíru a vždycky se vytahuji, že bych byl geniální potápěč, protože zatím co klasický plavec kopíruje hladinu, já při vstupu do vody dokonale kopíruji dno. Topit se zkrátka umím moc hezky a efektně, ale o tom se dnes rozepisovat nechci. Tentokrát si vezmu na přetřes můj vztah k lodím.

Velkým trajektem jsem plul několikrát, ale to mi přišlo skoro stejné, jako krátký pobyt či oběd někde v lepším hotelu s vyhlídkou na moře, takže můj vztah k lodím je ponejvíce založen na mém vztahu ke kánoím.

kanoe

Vodáctví, toť jeden z nejoblíbenějších sportů místních domorodců. I já k němu přišichl a byl jsem doslova nadšen. Přivedl mě k němu bratr s (tenkrát ještě budoucí) ženou, když jsem s nimi jel na vodácký kurz. Pak jsem se na kanoích léta potuloval s kamarády a zažili jsme různé dramatické chvilky. Snad nejdramatičtější proběhla asi takhle...

Nejezděte k němu moc blízko,“ volal Tomáš, „ten jez děsně táhne.

Já a můj háček Marie jsme ale Tomášovo varování (ostatně jako několik dalších lodí, vůbec přes hukot jezu neslyšeli. A tak, když jsme viděli jiné dva nešťastníky, jejichž kanoe právě s ohromným rachotem jez sjížděla, bylo již pozdě.

Co teď?“ propadli jsme s Marií panice.

Pokusili jsme se na jez vystoupit. Chytil jsem kanoi, do druhé ruky svoje pádlo a už jsem byl dole. Pod jezem bylo hotové peklo. Hloubka až pod bradu a neuvěřitelný točící se kotel. Stál jsem na rozhraní jezu a kotle, v jedné ruce pádlo, v druhé kanoi a koukal po Marii.

V tom jsem zahlédl její pádlo. V zoufalém pokusu o jeho záchranu jsem pustil to své, ale druhé nechytil - a tak obě pádla vesele mizela v dálce. To ale nebyl hlavní problém, pádla chytili kluci, kteří už byli pod jezem. Hlavní problém jsem byl já.

Nemám šanci se odsud dostat,“ pomyslel jsem si a koukal na Marii, která se právě po několika marných pokusech, vyšplhat se zpátky na jez, rozhodla pro plavání přes kotel.

Když jsem viděl, že kluci chytají naše věci, pustil jsem i kánoi a zkusil také vylézt na jez. Ne - proud byl příliš silný... a tak jsem to po chvíli riskl za Marií.

Vůbec nevím, jak jsem to svým stylem-nestylem zvládl, ale přežil jsem. Vodácký pánbůh mě má asi rád, nejspíš jsem pro něj taková veselá kuriozita.

Téma dne 26. srpna 2011: Vy a lodě

  • Jaký máte vztah k cestování lodí?
  • Dělá se vám špatně?
  • Bojíte se?
  • Jste lodní živel?

Zasílejte mi příspěvky formou příběhu či vlastní zkušenost, například z cesty zaoceánským parníkem, nebo z třeba vodáctví. Váš text ať je dlouhý alespoň jako tento odstavec, tedy pokud chcete mít větší šanci na otištění a získání dárku, který věnujeme autorce jednoho otištěného příspěvku. A co tím dárkem tentokrát bude? VICHY opalovací krém SPF 25 a VICHY samoopalovací krém. Vaše texty očekávám na redakčním e-mailu (viz adresa níže) nejpozději 26. srpna 2011, ve 14.30 hodin.

VICHYVICHY

   
26.08.2011 - Příběhy - autor: Jakub D. Kočí

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme