Hezky se to řekne, ovšem hůře uskuteční.  Sousedy si nevybíráme, tak jako oni si nevybrali nás. Velmi těžce se snáší starší generace vedle mladší, osamělí lidé vedle rodin početných, z různých etnik a komunit. Takové sousedské soužití, to může být rájem i peklem na zemi.

Rodina Říhova a mrzutý děda Dvořák

Říhovi jsou mladí manželé, kteří si koupili malý domek, sousedící s panem Dvořákem, pětaosmdesátiletým důchodcem, takovým podivínem, který pořád jen nadává. Ani pošťačka už s ním nemluví. Manželka mu zemřela před třemi lety a dcera bydlí na druhém konci republiky. Říhovi ji vlastně nikdy neviděli.

soused

Když se Říhovi nastěhovali, šli se se sousedem pozdravit. Odpověděl jim jen na půl huby.
„A vždyť ho na nic nepotřebujeme,“ zkonstatoval pan Říha.

Už první týden však začaly první problémy.
Říhovi si nemohou nijak finančně vyskakovat, tak si domek převážně opravují sami, nebo za pomoci přátel a známých. A těch mají v řemeslných oblastech chválabohu hodně. Jeden kamarád je zedník, druhý elektrikář, třetí instalatér, pomůžou rádi.
To se ale nelíbilo sousedovi.
Vadilo mu, že se v blízkosti jeho pozemku pořád pohybují nějací cizí lidé, vadil mu hluk, prach, cokoliv.
„Nebojte se, pane Dvořáku, to jsou kamarádi, kteří nám pomáhají,“ uklidňoval dědu pan Říha.
Jenže soused pořád stál za plotem jako ostříž a nadával, kdo má ten hluk poslouchat, a kdy už budou konečně hotovi.
„Taky jste snad stavěli barák, ne? Tak víte, co to dá práce, a není to hned, než se opraví,“ rozčílil se už několikrát pan Říha, ale zbytečně.

Nejhorší však bylo, když se soused pustil do pětileté Aničky a tříletého Honzíka, dětí Říhových. Vadilo mu, když si hrály v blízkosti jeho plotu, když se hlasitě smály, nedejbože když jim přelétnul balon přes plot. Pořád na ně hrozil a děti se ho bály.
Pan Říha už byl za sousedem několikrát, ať jim děti nestraší, a co si to dovoluje na ně křičet, že jsou ještě malí a bojí se ho. On se však jen rozčílil, prý jsou neukáznění a nevychovaní, a až se uklidní, nebude mít důvod na ně křičet.
Pan Říha se ještě ovládnul, ale už stokrát měl chuť dědka Dvořáka chytit pod krkem.
Manželka ho však vždycky uklidnila slovy, že je to vlastně chudák, a kdoví, proč je tak zlý a nerudný, možná proto, že je tak osamělý.

Jednoho sobotního odpoledne se rozhodla zanést sousedovi kousek meruňkového táče, upekla tři plechy.
Soused otevřel dveře jen tak na škvíru, buchty si vzal a skrz zuby poděkoval.
Toho dne odpoledne byly děti opět na zahradě, hrály si, a do toho ještě řemeslníci sekali zdivo, protože rozšiřovali stěny a dávali na barák nová okna.
Soused nevyšel ani jednou. Ani jednou nezakřičel, že je venku hluk a kdo to má poslouchat.
„Co se děje?“ divili se kamarádi, kteří už byli pro jistotu v pohotovosti.
„Asi se zrovna láduje manželčinýma buchtami,“ řekl pan Říha.

Asi týden nato přišel děda Dvořák vrátit talíř od buchet a na zpáteční cestě suše prohodil: „Pěkné okna.“
„Vidíš, není tak zlý,“ řekla paní Říhová a šla zamísit těsto. Na další buchty.

Pozn. red.: Příběh je napsán na základě skutečné události, jména byla pozměněna.

A jak to máte vy se svými sousedy?
Napište nám o tom.

Téma dnešního dne: Sousedské vztahy

  • Byly vaše sousedské vztahy taky tak napjaté a skončily happy endem, nebo nebylo žádného happy endu potřeba a vztahy jsou dobré od začátku?
  • Vycházíte spolu se sousedy?
  • Kamarádíte se, nebo vedle sebe jen tak žijete?
  • Svěřila byste sousedovi třeba klíče na zalévání kytek v době vaší nepřítomnosti?
  • Kdo jsou vůbec vaši sousedi?
  • Přála byste si, aby tam nebyli?
  • Nebo naopak, byste je nevyměnili ani za nic?
  • A jakými si myslíte, že jste vy sousedy?
  • Anebo třeba nemáte žádné sousedy.

Vše o sousedech, v dobrém i zlém,
pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze sousedek odměníme originálním dárkem, který se může hodit jak na sousedy, tak na slimáky :) - Nástrahou na slimáky.

slimm

 

 

Reklama