Bulvár

S jídlem roste chuť


Dobrý den redakci i spořivým Ženám-in!

Určité zásady mi byly vštěpovány od malička. Od nevinně povinného zdravení po podání ruky pravicí, později byl kladen důraz na pevný stisk ruky s přímým pohledem do očí.
Na výchovný řetězec navazovaly zásady - nekrást, nepodvádět a také si nepůjčovat, na co nemám. To raději mám žít skromně, šetřit si a našetřit.
Do dnešní doby mi nepřijde divné, že nejdřív šetřím, a potom jdu a koupím věc, na kterou jsem tak dlouho spořila. Samotné střádání korunek ve mně vyvolává nejúžasnější sny a zvyšuje hladinu adrenalinu v krvi. Stále mohu vše změnit, rozmyslet, popřemýšlet, a pak ta nevýslovná radost, když se vysněné zaplacené věci dotknu a přinesu si ji domů...
Po změně režimu, který v mnohých z nás vyvolal pocit, že mohou všechno, ale nemusí nic, jsem na mnohé doplatila.
Jako malopodnikatelka, která začala podnikat od píky, jenom proto, že jsem měla malé dítě a chtěla s ním zůstat doma, jsem si kdysi přibrala několik domácích švadlen.
Moje priorita byla dát každé práci a hlavně za odvedenou činnost peníze. Den Berouse u mě byl k poslednímu dni v měsíci, ale již předem jsem měla v hrníčkách připravené pro své švadlenky penízky. Nebyl problém jim dát zálohu čtrnáct dní dopředu, či kdykoliv jindy. Mohly jet na dovolenou, jít na nákup, peníze u mě vždy měly. Zároveň jsem jim ke konci roku dávala pozornosti od mojí malé firmy. Jednou napařovací žehličku, podruhé žehlicí prkno. Já si navíc určitou část peněz mohla odečíst z daní a jim udělat velkou radost. Když si chtěly ušít závěs, polštář či jinou věc, ráda jsem je podarovala coby pozorností firmy potřebným množstvím látky.
S jídlem roste chuť. Moje chyba byla, že jsem jim dala absolutní důvěru. Po čase jsem zjistila, že mi v metráži kradly látky ve velkém. To nebylo všechno. Drzost mých nevinných švadlenek neznala mezí.
Proč šít, když si mohly ode mě půjčit peníze v hotovosti.
Jedna chtěla jet před vánocemi do Polska na nákup a chtěla jen tak půjčit deset tisíc. Vrátí je za týden. Já hloupá jí je půjčila. Druhá švadlenka byla skromnější. Co měla ušít, neušila, ale peníze půjčit chtěla. S prosíkem si přišla půjčit tři tisíce. Manžel prý nepřinesl výplatu. A tak to šlo dál.
Já malopodnikatelka mezitím šila, nakupovala materiál, jezdila prodávat, s manželem psala faktury, starala se o dítě, navíc jsem si vzala ještě na večer obsluhu, když byl muž doma, abych si přivydělala nějakou korunu, a když bych si chtěla chvíli odpočinout, tak jsem běhala po švadlenách a tahala z nich svoje peníze.
Pochopitelně buď neměly, nebo neotvíraly, nebo teprve budou mít. Jedna z nich byla naprosto originální a nezapomenutelná. Byla matkou tří dětí, zatímco já měla pouze jedno dítě. Osočila se na mě s tím, co ji vůbec otravuji a chci na ní peníze /podotýkám svoje/, když já mám jenom jedno děcko a ona se musí starat o tři hladové krky.
Peníze jsem nikdy neviděla a zařekla se, že už nikdy nikomu nic nepůjčím, i kdyby mě prosil sebevíc. Podnikala jsem dál, pouze jsem zpřísnila režim a přestala být rozdávavě důvěřivá.
Jednou mi moje známá dohodila prý dobrou švadlenu. Šila mi jeden den, a to tak, že když jsem si přišla pro hotové věci, neměla je ani nastříhané. To by ještě nebylo nejhorší. Po pár minutách jsem byla její nejlepší, ne ona moje, ale já její kamarádka. Otevřeně na mě vybafla, abych jí půjčila čtyřicet tisíc na novou ložnici, kterou si chce koupit.
Nestačily jsme si ani potykat. Vzala jsem štůček látky, který jsem jí den předtím donesla, řekla jedno rezolutní NE a pádila pryč. Mezi námi, i já dodnes spím v ložnici, kterou bych mnohokrát vyměnila za novou.
Vždy je potřeba něco víc. Jednou se dřív rozbije pračka, a když vše vypadá nadějně, odejde televizor nebo lednička. Šetřím, střádám, a hlavně se těším. Protože i já jednou našetřím na ložnici svých snů. Do té doby několikrát změním názor, přejde módní vlna a já budu spát v té úplně nejnovější. Není to senzace?
A hlavně mě v ní nenačapá žádný exekutor, když náhodou usnu u zapnuté televize.


Přeji hodně pěkných snů u spoření a žádné starosti se splácením!
                                                                                                                 
Pivunka


Milá Pivunko,
stručně řečeno: ,,Za dobrotu na žebrotu." Děkuji za zajímavý názor, a ať vám ty zásady, že už nebudete nikomu půjčovat, dlouho vydrží.




   
16.10.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [1] Izzy [*]

    Měla jste švadlence navrhnout půjčku, dnes je to běžný způsob, jak dorovnat v jednom měsíci nižší příjem, samozřejmě je to dočasné řešení, ale je - mikro půjčka.

    superkarma: 0 13.02.2015, 08:54:39

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme