Mám velkou výhodu v tom, že jsem pamětník. Sotva jsem se začala rozhlížet po světě, už na mě útočila melodie. Škoda, že jste všichni kolem tak mladí (teda škoda pro mě), protože těžko kdo bude vzpomínat na úžasnou písničku Plují lodi do Triany, kterou jsem se naučila, když mi byly tři roky. Z té doby mě taky pronásleduje dnes už nesehnatelná rumunská písnička Maliníka maliníka - to jsou jediná rumunská slova z refrénu, co se mi vybaví, a pak ta melodie, pamatuju si ji do detailu a ještě dnes slyším jednotlivé nástroje orchestru, který zpěvačku doprovázel.

Z muzikálu Nebe na zemi je moc hezká písnička Kdybych já uměl psát básně, 100 dukátů pro Juana od Dvořáka pro mě znamená jediné: Píseň pro Kristýnku, která je opravdu věčně zelená a závidí nám ji určitě i okolí - když jsem byla u moře, jeden Chorvat o ní doslova básnil. A taky o mně... ale to je jiná písnička:).

Myslím si, že dítě, které vyrůstá v muzikálním prostředí, získá hodně. Už jen tím náslechem. Možná proto se stalo, že jsem zůstala hudbě otevřená na celý svůj život. V dospělém věku mi např. doslova vyrazil dech virtuos na Panovu flétnu, Georghe Zamfir. To bylo ještě předtím, než náš hudební trh opanovala tahle čarovná flétna… teď mám okno... Ball?! - ale to se s Rumunem srovnat nedá. Když slyšíte ty divoké rumunské lidovky, jako byste stáli v temném úvozu transylvánských Alp a za zatáčkou číhá Dracula. Při pomalých se zas vidíte někde na zelené louce u salaše, za ohradou zvoní zvonečky, v kotlíku na ohni se kouří z paprikáše...

Hudba má obrovskou výhodu: nechá vás snít, podněcuje fantazii, lidé si rozumí beze slov. Ano, hudba sbližuje národy, kdo umí noty, ten dokáže mluvit ke všem, ať už je tam zmatení jazyků jak v Babylóně. Všichni jsou na jedné vlně, všichni vědí, o co jde. A snesete jednu smutnou vzpomínku na užití hudby? Četli jste knížku Dívčí orchestr, autorka Fania Fénelonová? Tam šlo o hudbu taky, ale v jakých podmínkách zaznívala! Brečela jsem u té četby...

Gerda


Tady se pozná, kdo je skutečně muzikant. Moc díky za příspěvek, Gerdo, tohoto si cením. Láska na celý život, přátelství, jehož kořeny nic nepřerve. Mám to podobně, jen ty plující lodě, které plují na vše strany, znám až z Donutilova vyprávění (jinak by to mělo být ze hry Lišák Pseudolus:)). Ale nikdo nikdy nemá šanci vyznat se v celém hudebním spektru. Na to jsme příliš jiní a máme moc málo času.

Reklama