Chodíme s přáteli pravidelně na bowling. Více lidí tam chodí pravidelně, a tak se stalo, že jsme se postupně seznámili i s těmi ostatními. Mezi nimi byl také Adam. Nebyl na první pohled hezký, ale bylo na něm něco hrozně zvláštního, co mě k němu úplně přitahovalo. Bylo to oboustranné. Navzájem jsme se nenápadně prohlíželi, oba jsme se snažili být na řadě tak, abychom házeli ve stejnou chvíli.

Později jsme se na sebe začali usmívat a ještě později, při nějaké oslavě se dali do řeči.

Přeskočím obecnosti o bowlingu a počasí, dostali jsme se k sexu. Nejdříve jsme probrali směšné okamžiky a sexuální trapasy. To jsme se nasmáli.

Pak jsme se dostali k tomu, kdo co slyšel za příběh. Zase jsme se smáli.

Potkávali jsme se na tom bowlingu každý týden. Postupem času jsme si začali vyprávět o tom, co kdo máme v posteli rádi. Museli jsme mluvit tiše a nenápadně, aby nás neslyšeli naši přátelé, kteří nás stejně co chvíli přerušili. Se zaujetím jsme zjišťovali, že naše tajná přání jsou dost podobná. Už jsme se nesmáli.

Škoda, že o čemkoliv jiném jsme se bavili, nikde to nesedělo. Adam se mi zdál arogantní a sobecký chlápek, který mě neposlouchá, když nemluvím o sexu, se kterým se určitě nedá žít a být .... ale ten sex s ním, to bude asi něco úplně jiného! :-)

Musím ještě dodat, že nejvíce se nám oběma líbila představa napjaté atmosféry při sexu. Mluvit o tom začal Adam. Říkal, že jeho nejerotičtější představa je, že přijde do místnosti, kde bude na stole, na bílém ubruse ležet nahá žena, na rukách želízka. On bude oblečený v obleku, bude hrát klasická hudba. Natáhne si bílé rukavice a bude se k ní chovat velmi, velmi něžně. Lákala ho na tom představa toho, jak by ta žena byla plně v jeho moci, jak by možná měla i strach a on by ji vlastně svým způsobem konejšil. Jak by přitom všechno bylo takové "sterilně" čisté a elegantní. Mluvili jsme o tom často – on mi vyprávěl, jaké pocity má muž, když je žena takhle plně závislá na jeho vůli, já odhadovala pocity ženy v této situaci. Pokaždé nás to povídání pěkně rozrušilo.

Dopadlo to, jak se dalo čekat – domluvili jsme si schůzku, o které jsme předem celkem přesně věděli, jak dopadne. V devět hodin večer, ve standardním tříhvězdičkovém hotelu. Adam mi během dne upřesnil, že se sejdeme na pokoji číslo 309. Celý den jsem nebyla schopná se soustředit, pořád jsem myslela na to, co se večer stane. Byla jsem vzrušená, zvědavá a nervózní zároveň. Hlavou mi běžela jedna představa za druhou a já se skoro nepřestávala červenat.

„Buď přesná!“ přišla krátká SMS v osm večer. Polilo mě horko, já to fakt udělám! Ve 20:55 jsem stála na recepci. „Ve třetím patře ... velmi se omlouváme ... nejezdí výtah...“  slyšela jsem recepčního jakoby z dálky. Schody jsem zdolávala se smíšenými pocity – chvílemi jsem šla rychle, abych byla opravdu přesná, chvílemi mi strach z neznámého svazoval nohy.

Schody z druhého patra do třetího nesvítily. Ani třetí patro nesvítilo. „To snad není možné!“ říkala jsem si a hledala se zapalovačem v ruce třistadevítku. Byla až na konci hodby. (Později jsem se dozvěděla, že pojistky vypnul Adam a protože to byl jediný obsazený pokoj na patře, nikdo z personálu o tom nevěděl.)

Dveře byly pootevřené a na chodbu dopadalo měkké světlo. Vešla jsem. Pokoj byl osvětlen pouze několika svíčkami. Uprostřed pokoje byla postel, na které nebyl žádný polštář ani peřina, jen velké, bíle povlečené letiště. V křesle u zdi seděl Adam. Vůbec nic neříkal, ani nepozdravil, jen se na mě díval.

Znervózněla jsem a najednou nevěděla, co mám přesně udělat. „Pojď ke mě!“ řekl Adam. Přistoupila jsem k němu. Vstal a začal mi pomalu rozepínat košili. Pokračoval sukní a punčochami. Připomínalo mi to, jako když mě jako malou svlékali před koupelí.

Za chvilku jsem byla úplně nahá. Stál přede mnou v celé své výšce, úplně oblečený včetně naleštěných bot, a já před ním nahá a bosa. Dovedl mě za ruku k posteli a něžně mě na ni položil. Poodešel k psacímu stolu a ze zásuvky vytáhl želízka. Zacinkalo to. Najednou ve mně byla malá dušička. „Co to dělám!?“ křičelo mé vnitřní já. Nervózně jsem se na posteli posadila. „Ššš...,“ řekl Adam a zase mě položil. Zvedl mi ruce nad hlavu a želízka zaklaply. „Jsem pitomá, pitomá, pitomá!“ říkala jsem si strachy bez sebe a s pláčem na krajíčku. Měla jsem strach, co teď bude, myslela jsem na to, že hotel je skoro prázdný, že na celém patře je tma, že nikdo neví, že jsem tady a že vlastně Adama ani pořádně neznám ... a zároveň mě na té mezní situaci něco vzrušovalo.

Strach byl zbytečný. Adam byl ten nejněžnější milenec, jakého jsem kdy poznala. Zatímco já se třásla strachy, on mě hladil tak jemně, že jsem si ani nebyla jistá, kde přesně jeho ruka je, zjistila jsem to vždycky až zároveň s obrovskou vlnou vzrušení. Připadalo mi, že mě zná sto let, přesně věděl kam sáhnout (nebo jen rychle reagoval na stupeň mého vzrušení?). Kombinace mého strachu a jeho něžnosti byla strhující. Nikdy před tím jsem nezažila silnější orgasmus. Odlila se mi krev z hlavy, myslela jsem, že omdlím. Až když jsem se vzpamatovala, až potom se Adam také svlékl, a začal ten pravý sex. Odemknul mi želízka a vyzkoušeli jsme úplně všechno, co jsem do té doby nikdy nezkusila, protože mě to nenapadlo nebo jsem se bála. S ním jsem se nebála, tak nějak jsem mu už věřila, že to bude hezké.

Bylo to nádherné. Dovezl mě domů. Rozloučili jsme se a navzájem se ujistili, že už to nebudeme nikdy opakovat. Na bowlingu ho potkávám stále. Skoro spolu nemluvíme, ale chvílemi se na sebe díváme a usmíváme se.  

 

             
Reklama