Reklama

Tak nás milují, a dokážou nám tolik ublížit… Naše umanuté, bláznivé, ochranitelské, podivínské matky.

Do poklidného večera zazněl zvonek a za dveřmi vás zdraví veselá skupinka přátel s vínkem a pizzou. Máte radost, že si na vás vzpomněli? Těšíte se, jak si večer společně užijete? Možná. Ta úplně první myšlenka, která vám prolétne hlavou, je ale docela jiná. „Panebože, tady to ale vypadá! To sakra nemohli dát vědět předem?“
Vlastně to ani vaše myšlenka není. To z hloubi let promluvila vaše matka: „Tomuhle říkáš uklizený pokoj? Kdyby někdo přišel, co si pomyslí!“

Trable s rodičem i s Rodičem

Možná jste už slyšela o tom, že se v každém z nás skrývají tři vrstvy osobnosti – Rodič, Dospělý a Dítě. Rodič představuje etickou a názorovou výbavu, převzatou od rodičů, učitelů a jiných autorit. Je to soubor všech výchovných pravidel, které nám během dětství vtloukali do hlavy. A protože je to většinou matka, kdo má na nás v rozhodujících letech největší vliv, hovoří náš vnitřní Rodič jejími slovy. „Vezmi si lepší prádlo, co kdyby se ti něco stalo a prohlížel by tě doktor!“ „Na slušnou holku si nikdo nedovolí, když nějakou přepadnou, sama si o to řekla!“

Naše další já – Dítě – se vytváří na základě pocitů z dětství. Je impulzivní, lehkomyslné, bojí se zodpovědnosti, rozhodování a konfliktů. Ochotně se podřizuje silné autoritě, podle které se může řídit.

Neustálé spory Rodiče a Dítěte se snaží vyřešit naše racionální já – Dospělý. Situaci hodnotí věcně a bez emocí a snaží se najít nejvýhodnější východisko. Ne vždy se mu ale podaří své emotivní bratříčky přehlasovat. Úvodní situace tedy vypadá asi takhle: „Jsi nepořádná ženská a všichni to teď uvidí!“ ječí Rodič. „Ale houby, buď milá a přirozená, toho, že nemáš vyluxováno, si vážně nikdo nevšimne,“ snaží se argumentovat Dospělý. „Ach bože, to je ostuda, neměla bych radši říct, že mě bolí hlava a poslat je pryč??“ kvílí Dítě.

Otisky v duši

Matka je prvním a nejdůležitějším člověkem, který formuje naši osobnost. Na ní záleží, jestli budeme přistupovat k lidem s důvěrou, nebo s maximální ostražitostí. Zda půjdeme životem s hlavou vztyčenou a s vědomím vlastní ceny, nebo se budeme neustále snažit někomu dokazovat, že opravdu za něco stojíme. Ty nejtvrdší obchodnice a manažerky, které kariéře obětují všechno, často vychovávaly náročné matky, pro které byly jen samé jedničky dost dobré. Jejich láska a uznání se dalo získat jediným způsobem – mít úspěch, být nejlepší.

„Jedna klientka, doktorka práv, mi vyprávěla o tom, jak přišla své matce s hrdostí oznámit zprávu o svém přijetí na právnickou fakultu,“ vzpomíná psycholožka Erika Matějková. „No, to tě budeme muset zase živit, viď!" byla její jediná odpověď. Za pár dnů ji dcera slyšela, jak se úspěšnou studentkou chlubí sousedce na chodbě.

Matky, které v soukromí dcery neustále shazují a kritizují, ale na veřejnosti chválí, vyvolávají v dcerách strach a nedůvěru. V dospělosti pak mívají problémy s přijímáním uznání a navazováním vztahů. Maminčiny názory a postoje v nás zůstávají hluboko schované, i když si myslíme, že už jsme se od nich dávno „odstřihly“. Čím jsme starší, tím více v sobě vlastní matku začínáme objevovat.

„Vztah mojí maminky k otázkám sexu byl vždycky velice zvláštní,“ vzpomíná třicátnice Karolína. „Nebyla prudérní, klidně se přede mnou ukazovala nahá, současně ale dávala najevo, že tělesný styk je něco nižšího, tak trochu zvířecího, co špiní tu pravou lásku, ušlechtilé souznění duší. „Ta gymnastika mě nikdy moc nezajímala," říkávala s lehkým pohrdáním. Přestože jsem si to rozumově ujasnila velmi brzy, dodnes se nedokážu při milování úplně uvolnit. Ta gymnastika se mi vrací v těch nejméně vhodných chvílích.“

Podobně nás můžou poznamenat matčiny stravovací návyky - mnoho anorektiček vyrůstalo v prostředí, kde byly diety nejběžnějším konverzačním tématem.

Otevřete truhlu s pokladem

Vaše matka vám možná ublížila a komplikuje vám život dodnes. Teď jste ale vy ta silnější! Zkuste se jednou podívat na svět očima vašich stárnoucích rodičů, kterým pořád rychleji ujíždí vlak, kteří se bojí stáří a samoty… a pro změnu otevřít truhlu, ve které jsou schované hezké zážitky. Podívejte se na vaši potrhlou mamku, za kterou se stydíte, když vám telefonuje do práce, novým způsobem. Pamatujete si ještě, které knížky jste si spolu četly? A jak se snažila ušít vám šaty do tanečních a byla tolik nešťastná, když se nepovedly… Které dobré věci vás naučila, které užitečné vlastnosti jste po ní zdědila? Zkuste si někdy doopravdy upřímně popovídat. Možná zjistíte, že už je možné, abyste spolu mluvily jako dva Dospělí.

Typologie „obtížných matek":

Dobře vím, co je pro tebe nejlepší! (matka vlastnická)

Odmalička vás zahrnovala péčí, všechno pro vás zařídila – a pokračuje v tom, i když je vám pětatřicet. Vozí vám kastrůlky s jídlem, organizuje rodinné víkendy, vašemu partnerovi žehlí košile. Koneckonců - komu by se nehodilo přijít z práce a najít doma teplou večeři a spravené ponožky vyrovnané v prádelníku? Má to ale háček: je to ona, kdo rozhoduje. Pokud přijímáte něčí trvalou pomoc, musíte skousnout i to, že bude považovat vaše teritorium za své. Musíte se rozhodnout, jestli chcete být konečně doopravdy dospělá. „Mami, rozhodla jsem se, že už tě nemůžu dál takhle zneužívat. Máš přece taky svoji domácnost a víš, že ti našli ty šelesty na srdci… Moc ti za všechno děkuju, ale odteď si budu vařit sama, chci se to konečně pořádně naučit. Jednou za 14 dní bychom mohli k tobě chodit na obědy, co říkáš?“

Na mně už nikomu nezáleží, klidně můžu umřít! (matka vydírající)

Rádi byste strávili Vánoce v Paříži? Nelze, přece tu nenecháte maminku samotnou! Ohleduplnost je jedna věc, ale citové vydírání věc druhá. Samozřejmě předpokládáme, že svoje stárnoucí rodiče navštěvujete, telefonujete jim a poskytujete jim pocit, že nejsou na světě sami. Pokud ale maminka začíná plakat a mluvit o smrti pokaždé, když si chcete svůj život zařídit v rozporu s její představou, je to na pováženou. Bude to velmi těžké, ale musíte ten krok udělat – třeba i s pomocí psychologa. „Promiň, mami, ale letos na Vánoce na večeři nepřijdeme. Určitě ti zavoláme a přijdeme hned na Štěpána. Mohla bys strávit Štědrý večer s tetou Klárou, co říkáš!?“

Tomuhle říkáš umytá okna? (matka kritická)

Umlčet svého vnitřního Rodiče není snadné. Zabránit neustálým kritickým poznámkám své skutečné matky ale určitě zvládnete. Pokud má v oblibě návštěvy typu „vizitace“, při kterých prošmejdí celý byt, zkuste na její rýpavé poznámky prostě nereagovat, případně s ní mile souhlasit a dělat si dál věci po svém. „Máš pravdu, toho nádobí je hora. Však už je to od včerejška. Večer jsme byli s Petrem na bowlingu a už se mi to nechtělo mýt. A co říkáš na ten nový seriál, dívala ses?“