Martina z blogu akcnirodice.cz vám odvypráví úsměvnou zkušenost o cestování vlakem s kočárkem...

Minulý týden nás čekala další premiéra – cesta vlakem. To, že miminka jezdí zadarmo, beru jako jasnou věc. S podmínkami pro kočárek si ale nejsem jistá. Při koupi lístků tedy vše pro jistotu konzultuji s paní u okýnka a dozvídám se, že když cestuji s dítětem do 6 let, kočárek je zdarma. Spokojím se s odpovědí a s klidem kupuju lístky jenom pro nás dospěláky.

Průvodčí přichází samozřejmě v nejméně vhodný okamžik – pár minut před tím, než vystupujeme, a máme plné ruce práce s oblékáním Terezky. Lístky naštěstí máme po ruce. Předáváme je rychle ke kontrole a už se chystáme k východu. Průvodčí se ale tváří zaraženě a dožaduje se lístku i pro dítě. Cooo? Nevěřícně zírám. Děti do 6 let – včetně kočárku – jezdí přeci zadarmo. A naše dvouměsíční miminko tenhle limit očividně opravdu splňuje.

kočárek ve vlaku

Foto: autorka

Průvodčí je rozumný a, zdá se, nemá pochyb, nicméně argumentuje tím, že i když děti jezdí zadarmo, musí mít svůj vlastní lístek – ač s nulovou hodnotou. Nevěřím svým uším a v duchu proklínám paní u okýnka, proč mi to proboha nemohla říct. Zvláště pak, když průvodčí začíná vyhrožovat pokutou. Vlak naštěstí brzdí, my potřebujeme vystoupit a průvodčí nám tedy v důsledku časového presu pokutu odpouští. Terezka tak se štěstím uniká své první a, troufám si říct, nejabsurdnější pokutě. I kdyby totiž byla pokuta „pouze“ ve výši poplatku za nákup lístku ve vlaku, platila by za cestu přibližně o 100 % víc, než stojí lístek pro dospěláka. A to je pro kojence, který jezdí zadarmo, poměrně dost. Procesy a efektivita Českých drah neznají mezí.

Nicméně pokutou pro kojence náš absurdní příběh nekončí. Při cestě zpátky již zodpovědně „kupujeme“ lístek i pro Terezku. Jelikož máme skvělou Lítačku, kupuji lístky pouze do Prahy Sedlec. Z nám nepochopitelného důvodu paní u okýnka ale trvá na udání naší cílové stanice. Vtip je v tom, že děti nemají legitku na pražskou integrovanou dopravu, v důsledku čehož prý musí mít lístek až do skutečné výstupní stanice. Výsledkem je tedy to, že dvouměsíční miminko má svůj lístek (s cenou nula!!!), avšak jinam než jeho rodiče. Průvodčí byl tentokrát maximálně spokojen a to, že dvouměsíční kojenec cestuje o pár stanic dále než my, ho nechalo úplně chladným.

Po příjezdu domů jsem všechno prostudovala. Musím říct, že i přesto, že děti vláčky milují, cestování vlakem s kočárkem není rozhodně žádný med – zejména, cestuje-li člověk s kočárkem sám. Tady je mé krátké shrnutí:

  • Zapomeňte na bezbariérovost. Počítejte s tím, že většina českých nádraží je plná schodů bez jakýchkoliv eskalátorů a výtahů. A je tedy jednodušší cestovat ve dvou.
  • Nástupiště a vlaky představují další problém. Ve většině případů opět chybí bezbariérový nástup do vlaku.
  • V osobních vlacích typu elephant je možno kočárek pohodlně nechat v části určené pro kola. Ostatní vlaky jsou ale často problém – kočárek není kde odložit, kočárek neprojede uličkou atd.. Přesné informace o daném spoji najdete vždy zde po zadání čísla vlaku.
  • V případě, že neexistuje ve vlaku místo pro parkování kočárků, je většinou možné využít speciálního vozu určeného pro Úschovu během přepravy. Co se týče kapacity, kočárky by měly mít přednost před ostatními zavazadly, jako jsou například kola. Dokonce i ve vlacích, kde je povinná rezervace pro kola, pro kočárek placenou rezervaci nepotřebujete. Opět je ale lepší cestovat ve dvou. Mimčo musíte nejprve vyndat z kočárku. Poté z kočárku odstranit všechny „cennosti“ a následně kočárek podat paní průvodčí ve vagónu pro Úschovu během přepravy. S malými dětmi v kombinaci s neochotným personálem ČD to nemusí být úplně příjemný zážitek.
  • Přeprava kočárku je ve všech případech zdarma (za předpokladu, že máte i dítě s lístkem na nulovou hodnotu do cílové stanice

Cestování vlakem je samo o sobě intenzivní zážitek a občas je potřeba zatnout zuby. Ale když ty vláčky děti tolik milují …

Další inspiraci, jak zůstat i s dětmi akční, najdete na blogu Akčních rodičů.

Reklama