Reklama

Přečtěte si příběh naší čtenářky s nickem diplopeta, která s bezdomovci přicházela do kontaktu takřka denně. Jaký si o nich udělala obrázek a co jí na nich nejvíc vadilo? To už se dočetete v jejím příspěvku.

Milá redakce, nedá mi, abych nereagovala na túto tému. S bezdomovcami som si svoje užila dosť. Pred nástupom na materskú som totiž pracovala ako zdravotná sestra na urgentnom príjme v jednej nemenovanej bratislavskej nemocnici. Bezdomovcov sme ošetrovali denne, v zime z pochopiteľných príčin ich počet každý deň stúpal. Boli mladý, starý, muži i ženy. Avšak malé percento z nich bolo vďačných. Naše „ošetrenie“ spočívalo najmä v hygiene. Všetci povinnne (pokiaľ neboli v ohrození života) šli pod sprchu, odblšovali sme ich, holili. Koľkokrát sme ich ani potom nespoznali.  Koľkokrát dostali naše desiaty - ani nepočítam. 

V zime však naša starostlivosť týmto nekončila. Napriek tomu, že na ošetrenie čakalo kopec ďalších chorých, museli sme im zháňať i ubytovanie. Pokiaľ boli postavené vyhrievané stany, tak s tým problém až taký nebol. Horšie to bolo, keď stany neboli. Mali sme zakázané posielať bezdomovcov von do zimy. A tak sa zväčša prijímali na oddelenia. Aspoň na jeden, dva dni. A čím viac sme ich prijali, tým viac stúpal ich počet na ošetrenie.

Ja osobne po týchto nie milých skúsenostiach s nimi, nemám bezdomovcov moc v láske. Báť sa ich nebojím, ale tými svojimi večnými výhovorkami si ma úplne znepriatelili. Vždy, keď sme sa snažili ich situáciu vyriešiť, tak nás poslali niekam. Iné výhovorky, ako že sa im sku...vila žena (alebo muž) , alebo že stratili doklady, som ani nepočula. Keď sa nám podarilo vybaviť ubytovanie v nejakom útulku, či nejakom azylovom dome, nepomohlo. Za dva, tri dni nám ich sanitka priviezla naspäť. Vtedy som sa fakt na nich veľmi hnevala. Lebo všetka naša niekoľko hodinová snaha vyšla navnivoč. 

Ano, je mi ich ľúto. Ale len málo z nich chce a chopí sa druhej šance žiť aspoň trošku na úrovni.

S pozdravom diplopeta

Díky za váš upřímný názor a smekám před vaší prací. Asi se vám nelze divit, že už je po těch zkušenostech nemáte moc v lásce. Sami chtějí, aby nad nimi ostatní definitivně zlomili hůl. Zkrátka, kdo chce kam....

Mohly byste dělat takovou práci, milé ženy-in? Máte podobné zkušenosti a názory na bezdomovce jako čtenářka s nickem diplopeta? Kde se v některých lidech bere ta nechuť přijmout pomoc a něco se sebou udělat?

Napište nám na redakce@zena-in