Cestování

S balvanem na zádech

 

Ty z vás, které se pyšní titulem „osamělá matka“, určitě vědí své... Je to někdy těžké skloubit dohromady těch několik osob, které v sobě máte. Máma, táta, živitelka, zaměstnankyně, uklízečka, kuchařka, ošetřovatelka…

 

Co si budeme povídat – starost a péče o malé děti je náročná i v případě, že je rodina úplná, ovšem ve chvíli, kdy na to všechno zůstane žena sama, začíná ten pravý boj o přežití.

 

Já jsem takhle bojovala osm let. Dnes, s odstupem času si kolikrát říkám – jak jsem to jen mohla zvládnout? Ale když se zamyslím hlouběji, vzpomenu si, že jsem o tom tehdy moc nepřemýšlela.

Jela jsem jako dobře našlápnutá třistapadesátka a přes občasné zádrhele a poruchy jsem prostě jakž takž fungovala. Někdy lépe, někdy hůře, někdy jsem padala na ústa, někdy jsem měla pocit, že mám energie a síly na rozdávání.

 

A jedna z věcí, na které jsem opravdu pyšná, je, že jsem svým dcerkám i sobě každoročně dopřála dovolenou. Pravda, tuzemskou, na zahraniční cestu jsme skutečně neměly, ale pokaždé to byla dovolená krásná, na které jsme si užily spoustu zábavy a legrace.

Leckdy to bylo opravdu dobrodružné, ale znáte to. S odstupem času se člověk nejvíce válí smíchy nad příhodami, které byly něčím zvláštní, katastrofické či obohacené o nějaký trapásek.

 

Tak jako já, když si dnes vzpomenu na naši cestu na Šumavu.

 

Jak jsem již psala. Peněz prostě bylo málo. A zaplatit si dovolenou s plnou penzí či alespoň polopenzí se mi toho roku prostě nepodařilo. I objednala jsem  – já nevědomá – týdenní pobyt na Špičáku. Bez jídla, samozřejmě. No co, tak tam prostě budu vařit.

 

Už tento fakt stojí za zaznamenání. Nechápu, jak je možné, že mi to tehdy nedocvaklo. Auto jsem neměla a bylo nad slunce jasné, že všechno potáhnu na hřbetě a že nás čeká cesta vlakem s několika přestupy.

 

Přesto jsem zajistila pobyt. Dcerunky nadšeně tleskaly a začaly si balit batůžky. Hry, panenky, knížky. Povolila jsem jim vzít si s sebou na hraní tolik věcí, kolik unesou na vlastních zádíčkách.

 

Já jsem si od kamaráda půjčila děsně obrovskou krosnu a do ní jsem skládala vše potřebné pro tři lidi. Vzhledem k tomu, že šumavské počasí bývá mnohdy nevyzpytatelné, jsem byla nucena obohatit náš letní šatník i o několik teplejších kousků. Tím se zavazadlo velmi slušně naplnilo. „Tak snad máme všechno,“ zamnula jsem si ruce, abych vzápětí s hrůzou zjistila, že tam chybí poměrně důležitá součást výbavy. Jídlo. Musela jsem přece něco vézt už s sebou. Přinejmenším ingredience jako sůl, cukr, nějaké pečivo atd. Přece tam nebudu všechno kupovat!

 

I doplnila jsem krosničku potravinami, abychom hned první den neumřely hlady, pečlivě uzavřela a zapnula všechny popruhy a zkusmo zvedla. „A do háje. To jsem nějak přehnala.“  

 

Rozepnula jsem popruhy, vysypala obsah krosny a podrobila ho důkladné selekci. Vyřadila jsem několik sáčků s kořením, své rezervní džíny a jeden svetr.

 

Znovu jsem to narvala dovnitř, zvedla... ach jo. To neunesu. Seděla jsem jako oukropeček a závistivě hleděla na dětské batůžky svých holčiček.

 

Nakonec jsem usoudila, že to na tu Šumavu prostě nějak dovleču, a upřela svůj odhodlaný zrak na ty vyřazené kalhoty. „To už mě nezabije.“ Nacpala jsem je tam zpátky a tím považovala záležitost balení dovolenkového zavazadla za vyřízenou.

 

Když bylo všechno nachystáno, předem zakoupené jízdenky v peněžence a já jsem ukládala dcerky ke spánku, nějak se mi zamotala hlava.

 

„No jo, jsem normálně unavená. Mám dovolenou. Odpočinu si.“
S touto myšlenkou jsem usínala… V noci jsem se vzbudila mokrá jako myš. Hořela jsem jako zážehový motor, v puse vyschlo a celá jsem se klepala jako drahý pes.

 

Ráno jsem si naměřila devětatřicet. Před očima jsem měla mžitky... a také obrovskou krosnu a své nadšené dcerky, které se už nemohly dočkat, až nasedneme do vlaku.

 

Jen žena – matka – pochopí, co všechno dokážete překonat za pomoci mateřských pudů.

 

Nadopovaná Paralenem jsem statečně nahodila krosnu na záda a vydala se na „nejtěžší“ cestu svého života.

 

S vypětím všech sil jsme se dostaly k vlaku, a zde jsem narazila. Shodila jsem zátěž, dcerky naskočily dovnitř a já jsem se snažila vyzdvihnout krosnu na schůdky. Nešlo to. Jako by uvnitř byly betonové kvádry. Třásla jsem se vysílením. „Proboha, jsem pořád ještě v Praze. To nemůžu zvládnout, když už teď jsem vyřízená!“

 

Naštěstí se poblíž vyskytoval jistý džentlmen, který mi pomohl, a konečně jsme seděly na svých místech. Mohutně jsem vydechovala a cácorky zatím vyndavaly karty, že si zahrají Černého Petra.

 

Sotva jsem se trochu vydýchala, vlak dorazil do Plzně. Přestup. Na přeběhnutí do navazujícího spoje jsme měly přesně osm minut. Shromáždit děti, zkontrolovat, zda někde nezůstalo něco ležet, sebrat krosnu….a pěkně fofrem. Při nástupu do dalšího vlaku musel opět přispěchat poblíž stojící svalovec.

 

„Uf. A teď vystoupím až na Špičáku.“ Slastně jsem spolkla další piluli, a když jsem si srovnala adrenalin, tep a dech do normálu, zapojila jsem se do hry Člověče, nezlob se.

 

Po hodině byla mému poklidnému rozjímání učiněna přítrž. Průvodčí oznámil výluku na trati. To znamenalo – vystoupit, dojít k připravenému autobusu, nastoupit, absolvovat dvacetiminutový přejezd po silnici a poté opět nastoupit do vlaku…

 

Dcerky nadšeně hýkaly a mávaly z okénka, zodpovědně mi hlásily všechny slepičky a kůzlata, která jsme míjely, a já jsem se silou vůle snažila udržet naživu. V hlavě mi pulsovalo milión trpaslíků, nohy mi vibrovaly tak, že nebylo možné je zklidnit, a když jsem se chtěla napít, polila jsem se komplet celá, protože ruka s láhví se prostě nedokázala trefit do pusy.

 

„Mám chřipku jako Brno.“ Sledovala jsem nádhernou krajinu a přemítala, jak se mi podaří strávit v tomto stavu týden aktivní dovolené. Silně jsem totiž pochybovala, že by holčičky kňučely blahem, kdyby měly zůstat na pokoji a pečovat o svou těžce nemocnou matku.

 

Po vystoupení z vlaku nás ještě čekaly asi tak dva kilometry chůze, které dnes již opravdu nevím, jak jsem přežila, a už jsme se ubytovávaly v krásném pokojíku uprostřed vonících šumavských hvozdů.

 

Plácla jsem sebou na postel a bylo mi strašně. Tak strašně, že jsem chtěla brečet. Najednou jsem si v celé nahotě uvědomila, jak moc jsem sama. Jak nemám nikoho, kdo mi ze zad sejme ten obrovský balvan a řekne: „Odpočiň si, já to zvládnu.“

 

Jenže na sebelítost prostě nebyl čas. Namazala jsem pár rohlíků, za pomoci holčiček vybalila, a pak jsme se šly trošku projít po okolí.

A ač to zní neuvěřitelně, ten týden jsme si pak krásně užily. Chodily jsme na túry, svezly se lanovkou, mladší dcerka se tam naučila plavat, tahaly jsme nákupy autobusem až ze Železné rudy, hrály hry a bylo nám prostě fajn…

 

A já od té doby vím, že když si myslíte, že už nemůžete, tak můžete ještě přinejmenším třikrát tolik – a to jak fyzicky, tak psychicky.

Ale po pravdě říkám – kdybych to tehdy bývala věděla… nevím, nevím, jestli bych do toho šla. :o)))

 

Pokud jste i Vy zažili nějakou příhodu, situaci či celé období, kdy jste měli pocit, že jste si sáhli na dno svých sil, napište mi o tom. Dneska si zde budeme vzájemně dodávat sílu, podporovat se a třeba si i foukat na bolavá bebínka.

Na Vaše příběhy se těším na známém e-mailu redakce@zena-in.cz .

Krásnou středu všem přeje dnešní editorka

   
10.08.2005 - Zahraničí - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [42] Sama [*]

    Merylko, moc Ti děkuji- Teď je na mne toho zrovna nějak moc. Už jsem s nimi tři týdny sama doma, do toho nákupy do školy a hlavně jejich puberta .... chtěla jsem křičet pomooooc nezvládám, ale vidím,že ještě pořád může být hůř :-) Zase jsi mne dobila baterky - a jedeme z kopce, držte si pánové klobouky

    superkarma: 0 11.08.2005, 00:38:03
  2. [40] bejby [*]

    JSI SILNÁ ŽENA A SKVĚLÁ MAMA

    superkarma: 0 10.08.2005, 15:52:38
  3. avatar
    [39] Saturninka [*]

    Dcérenko mojááááá .
    Já v tom lítám právě teď . Před měsícem jsem si virozu na dovolené s dětma a kamoškama dovolila přechodit a užívat si a včil se mi to vrátilo a jsem . Přesto dovča byla fajn i když nám stále pršelo - miluju gumáááky a šla bych do toho zas .

    superkarma: 0 10.08.2005, 14:06:56
  4. avatar
    [38] Trinitty20 [*]

    Ano ženský jsou prostě silný osobnosti

    superkarma: 0 10.08.2005, 12:24:36
  5. avatar
    [36] monuška [*]

    Merylko, krásně napsaný, ženský vydrží strašně moc ,a taky se těším na tu knížku

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:58:53

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [35] šája [*]


    když si myslíte, že už nemůžete, tak můžete ještě přinejmenším třikrát tolik ...
    je to tak, svatá pravda
    Merylko, krásný článeček, jako vždy...

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:58:01
  2. avatar
    [33] Hanela [*]

    Merylko

    superkarma: 0 10.08.2005, 11:05:24
  3. avatar
    [32] majdalena [*]

    Já si poslední dobou připadám že jsem den ode dne víc a víc na konci sil. Pořád čekám že se to obrátí k lepšímu a nepadnu. Tenhle článek mě přesvědčil že ženská vydrží strašně moc . Všem ženám na konci sil přeji vydržať!!!!

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:44:47
  4. avatar
    [31] narciska [*]

    Merylko, nadhera....

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:37:35
  5. avatar
    [30] Blueberry [*]

    Krasny clanek! Ja uz jsem v tom 12 let a sesypala jsem se jednou, kdyz jsem se pred 4 lety stehovala. Klukum bylo tehdy 12 a 13, ja pracuju 10 hodin denne, kazdy den nakupovat, varit, prat, dokopat je k ukolum, a k tomu balit a zorganizovat prestehovani celeho baraku. Den pred stehovanim neco provedli, nic extra vyjimecneho, protoze si uz nepamatuju, co to bylo, a ja zacala vzlykat, a najednou jsem nebyla ta, ktera vzdycky vsechno zvladne, ale ta, ktera v podstate nemela silu ani dychat. Ovsem vedela jsem, ze se z toho musim nejak dostat, tak jsem zavolala priteli (poprve a naposled s takovou prosbou), aby je na par hodin odvezl, protoze jinak je zarucene zabiju.

    superkarma: 0 10.08.2005, 10:17:04
  6. avatar
    [29] sharonka [*]

    Meryl a opravdu už napiš tu knížku. Budu ji mít určitě stejně ohmatanou jako kdysi Gabru a Málinku, ty jsem znala skoro nazpaměť.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:52:00
  7. avatar
    [28] *modrá [*]

    Ženská vydrží víc jak kůň ! (ale jsou koně chovní a koně tažní že ?) Meryl umí zatraceně silně táhnout !

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:38:13
  8. [27] xenie [*]

    Meryl, krásné jako vždy... a co knížka, bude ?

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:31:45
  9. avatar
    [26] rayka [*]

    příběh, super máma

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:26:41
  10. avatar
    [24] sharonka [*]

    Meryl moc pěkný a dojemný. Připomělo mi to dovolenou s mamkou (taky se mnou byla do mých 12 let sama) právě na Šumavě. Bydlely jsme v zotavovně Solidarita nedaleko Špičáku a do Železné Rudy jsme si jezdily na poháry s borůvkama. Procestovaly jsme takhle spoustu míst v rámci rekreací ROH a bylo to super. Tedy aspoň pro mě, děti si prostě neuvědomí, že maminka už je úplně grogy. Teď se snažím pro svoje robátka vymýšlet taky různé akce a výlety, protože vím, že na to se pak krásně vzpomíná.

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:22:58
  11. avatar
    [23] chrpa [*]

    Krásný článek Jak jinak,když je od Meryl

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:18:34
  12. avatar
    [22] Mandle [*]

    superkarma: 0 10.08.2005, 09:11:43
  13. avatar
    [21] Nikusa [*]

    Já jsem sice ,,vdaná:, ale jsem na malou sama. Má skoro 3 roky a zážitky má jen se mnou, taky jsem musela dodnes přechodit všechny chřipky a angíny,protože malá přece musela ven, nebo si chtěla hrát. Směju se,jaká jsem byla dřív,když byl malý syn - pořád teplé večeře, naklizeno,vyžehleno...Dnes mám jiné priority-hlavně se věnovat dceři,protože ta je jen jednou maličká. Takže slova: ted nemůžu,nemám čas,zrovna musím dodělat tohle...neznám! Ten binec a nevyžehlené prádlo počká.Ale opravdu obdivuju všechny mámy,které tohle všechno zvládají.

    superkarma: 0 10.08.2005, 08:35:06
  14. avatar
    [20] janato [*]

    superkarma: 0 10.08.2005, 08:08:05
  15. avatar
    [19] tomáš [*]

    byla jsem mnoho let "táta-máma" a popíšu zážitek z jedné dovolené. S dvěma malými dětmi jsem se vypravila vlakem na Balt (tehdejší NDR).Špatnou informací pracovnice Rekrey jsem dojela na úplně opačný konec pobřeží. Se svou nevalnou školní němčinou jsem přesto vybojovala cestu správným směrem (a zadarmo!!), dokázala jsem přivléct kufry i na valník, který je převážel přes most, koleje dál totiž nevedly. A najít správný vlak na další cestu.(Ostatní lidi totiž byli dávno na místě, já s prcky a kufry zůstala daleko pozadu).Poslední kilometry z nádraží do hotýlku nám pomohl ochotný mariňák. A dovolená byla krásná i dobrodružná. Ano, dneska opravdu ani nechci věřit, co samotná ženská zastane.
    Holky, které "jste v tom" - držím palce, aby to pevné a spolehlivé rameno přišlo brzy!!!

    superkarma: 0 10.08.2005, 08:00:41
  16. [18] mamoutek [*]

    No jsi fakt divoška, tak zkusím zapřemýšlet a napsat

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:48:53
  17. avatar
    [17] Kekka [*]

    Moc pěkné čtení

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:42:42
  18. avatar
    [16] Pajinka [*]

    Nejlepší příběhy píše sám život

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:28:36
  19. avatar
    [15] ještěrka.ehp [*]

    si úžasná

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:25:10
  20. avatar
    [14] Landriel [*]

    Meryl: super, jako vždy...

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:05:53
  21. avatar
    [13] zeva [*]

    106: Tehdy asi k pláči, dnes k smíchu.

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:03:00
  22. avatar
    [12] Haňulinka [*]

    Nádherný příběh

    superkarma: 0 10.08.2005, 07:01:03
  23. avatar
    [11] zeva [*]

    Jsi opravdu jednička

    superkarma: 0 10.08.2005, 06:38:17
  24. avatar
    [10] Julča [*]

    Pěkný příběh,já bych to nedokázala

    superkarma: 0 10.08.2005, 06:33:05
  25. avatar
    [9] malenina [*]

    superkarma: 0 10.08.2005, 06:20:05
  26. avatar
    [8] Kačena1 [*]

    ...jak jsem jednou někde četla:Teď si to nemůžu dovolit, nemám čas, musím ještě vyprat, vyžehlit, upeču dort malé k narozeninám, přijede návštěva, musím zajet támhle, vyřídit tohleto, a pak budu mít chvilku času pro sebe, tak se se sesypu. Ale fofrem, protože pak už jsou vánoce a musím...

    superkarma: 0 10.08.2005, 05:37:47
  27. avatar
    [7] Eva_CZ [*]

    Proste clanek Meryl... Pohlazeni...

    superkarma: 0 10.08.2005, 02:05:24
  28. avatar
    [5] Suzanne [*]

    Krásné
    Něco podobného mám za sebou. 8 let jsem byla silná žena. A pak jsem potkala , on nastavil rameno a já se sesypala jak domeček z karet. Konečně chlap, který mi umožnil být trochu neemancipovaná Ale jinak si to hlídám, jasně

    superkarma: 0 10.08.2005, 01:25:15
  29. avatar
    [2] Mici [*]

    Krásně napsáno, jako vždy

    superkarma: 0 10.08.2005, 00:48:30
  30. avatar
    [1] Lhasa [*]

    Merylko, víš ty co? Tu knížku...

    superkarma: 0 10.08.2005, 00:31:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme