Bulvár

S Alenou basu už nedržím

Ahojky,

nevím, jak to bylo jinde, ale nás už se na základce paní, vlastně soudružka učitelka ptala, čím chceme být.

Vzpomínám si, že v 1. a v 2. třídě jsem chtěla být veterinářka. Nechápu, jak jsem na to tehdy přišla, děsně se totiž bojím psů.

Ve 3. třídě jsem se hodně kamarádila s holčinou, jejíž maminka u nás na škole uklízela. Takže když se nás zase jednou soudružka učitelka ptala na budoucí povolání, držela jsem s Alenou basu a řekla, že chci být uklízečka :-).

Pak jsem chtěla být archeoložka, no to taky nevyšlo, protože jsem zjistila, že nejsem schopná se orientovat v čase dějin a pamatovat si letopočty. Jsem prostě schopná říct, že Karel IV. žil ve 13. století. No, trochu ostuda, ale asi už s tím nic nenadělám.

Nakonec jsem skončila na gymplu. Bavila mě matika a biologie, takže jsem si dala přihlášku na 2 vysoké - peďáky, aprobace matika/biologie. Zkoušky jsem udělala a začala chodit do Českých Budějovic. Ale... bylo tam tak krásně... takže jsem chodila na koncerty, na pivo a na školu kašlala, prostě jsem měla pár měsíců krááásnou dovolenou a nakonec jsem studia ukončila.

Jenže co teď. S gymplem se práce těžko shání a tak jsem 1,5 roku prodávala v trafice - zajímavá zkušenost. Pak mě to přestalo bavit, tak jsem se přihlásila na Vyšší zdravotnickou škoulu, obor ergoterapie. A to bylo ono, to pravé ořechové.

Moc mě to bavilo - pomáhat lidem. Akorát jsem říkala, že NIKDY nebudu pracovat v důchoďáku a NIKDY nebudu masírovat. Chtěla jsem dělat někde, kde se pacienti mění - třeba na LDN, v nemocnici, v lázních... A jak jsem dopadla?

Nejprve jsem nastoupila na jednu LDN, ale byl to spíš důchoďák a měli jsme tam oddělení pro lidi s Alzheimerovou demencí. Musím říct, že mě to bavilo, (.-..) babči byly skvělé, ale téměř stále stejné tváře.

Poté jsem nastoupila v soukromé RHB, kde jsem masírovala, cvičila... Ale zase se tu měnili lidé, popovídala jsem si, dozvěděla se zajímavé věci a sem tam dostala kytku, bonbonieru, čokoládu (to já moc ráda :-)), kolegyně dokonce dostala pecen chleba.

Takže to, co jsem NIKDY nechtěla dělat, to dělám a moc mě to baví. A doufám, že se k tomu po mateřské vrátím.

Sepy


Milá Sepy,
ani v dětství jsem si nepřála být uklízečkou... ale asi proto, že jsem neměla kamarádku Alenu :-)). Přeji Vám, ať se Vám návrat do oblíbeného zaměstnání vydaří, nejen kvůli případným dárkům, jako jsou bonboniéry (mňam :-)).


   
26.04.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [5] Sepy [*]

    Sama jsem ráda, že jsem se našla, ale trvalo to

    superkarma: 0 26.04.2006, 11:42:56
  2. avatar
    [4] Žábina [*]

    to je fajn že děláš něco co tě baví

    superkarma: 0 26.04.2006, 11:32:45
  3. avatar
    [3] Lenika [*]

    NIKDY jsem nechtěla být asistentkou a už vůbec NE asistentkou ředitele.. Ehm , v úterý to bude rok, co jsem na této pozici a spokojená - práci mám rychle hotovou a tak mám dost času na ž-in a na .

    superkarma: 0 26.04.2006, 11:21:27
  4. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    superkarma: 0 26.04.2006, 10:53:38
  5. avatar
    [1] Eliana [*]

    superkarma: 0 26.04.2006, 10:34:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme