Přirození rezci to neměli lehké, dařit se jim začalo až v posledních letech. Do té doby byla rezavá hlava, mléčná pleť a pihy znakem nedůvěryhodným a esteticky odsuzovaným.

„Pozor! Brandejs hoří,“ volávali děti na mou spolužačku Martu, která měla vlasy jako nablýskaná měď. Uznávám, že dívka to hezká nebyla, pleť měla zbarvenou do ruda, řasy i obočí jako světlý med. Bylo mi jí líto, a tak jsem s ní trochu kamarádila. Pozvala jsem ji k nám, a když odešla, spráskla matka ruce. „Chudák, holka, ta si s těmi vlasy užije,“ litovala jí, protože za dob jejího dětství byly rezavé vlasy a pihy něco podobného jako chromá ruka. Prostě tělesná vada, handicap, stigma. A hned mi citovala říkanku, která se tehdy vrývala do ponižovaných dušiček nositelů tohoto genu.

Zrzi, zrzi, co tě mrzí,

ta zrzavá palice!

Podívej se do zrcadla,

vypadáš jako opice!

S rezky moc nikdo nechtěl kamarádit, byli osamělí, vyčlenění, zkrátka jako každý, který se liší od většiny. Stejně tak by dopadl černovlasý ve společenství samých rezků, ale to není všechno. Všimly jste si, že s rezatými lidmi jsou historicky svázané i špatné charakterové vlastnosti? Podle historických pramenů to nemají být lidé čestní, ale proradní, kterým není radno věřit. Vždyť i Jidáš je na všech obrazech rezavý! Sama s nimi nemám nejlepší zkušenosti, ale to může být náhoda. Tizian by se se mnou určitě hádal.

Co dokáže móda

V současnosti je rezavých jako máků. Samozřejmě, že spíše těch chemických než opravdových, ale znamená to jediné. Rezavá barva už není handicap, ale oblíbený módní výstřelek. I když pravého rezka určitě rozlišíte na první pohled. Je totiž rezavý všude, to znamená, že i řasy, obočí…a tak dále.

Jaký vy máte názor na rodilé zrzky?

Reklama