Naše čtenářka chtěla rychlou změnu a místo toho jí zbyly jen oči pro pláč. I to se stává. Ale pokud nejde o život, tak o nic přeci nejde :) Přečtěte si její příběh!

Dobrý den, děkujeme za příspěvek, no a příště na svou proměnu buďtě opatrnější :)


Dobrý den dámy, ráda bych se vám svěřila s mým zážitkem, který už se udál před několika lety, ale stále živě dřímá v mé mysli, ačkoliv se vlastně nic tak hrozného nestalo, tedy alespoň podle mého názoru. Ale věřím, že některá citlivější žena či dívka by trpěla „postraumatickým šokem“ :)

Po mé mamince jsem zdědila jedno zvláštní „nadání“. To se tak jednou ráno probudíte, podíváte se na sebe do zrcadla a rozhodnete se, že to chce změnu. Ano, tohle zná asi každá z nás, ale u mě a mé maminky to probíhá tak, že změna musí proběhnout ještě týž den, nejlépe okamžitě. Většinou tyto náhlé nápady dopadly vcelku normálně, ovšem to vždy šlo jen o pouhé zkracování, případně přistříhnutí společně s barvou. Ne ovšem tento den. Bydlela jsem na jednom pražském sídlišti a přímo v našem vchodu měla kadeřnictví jedna moc milá paní, se zajímavým střihem vlasů a navíc jsme se občas potkávali při venčení pejsků. Takže mé kroky automaticky vedly k této milé paní, ikdyž jsem u ní ještě nikdy nebyla (nemám štěstí na kadeřnice) a po dotazu, zda má čas, mi nabídla hned kadeřnické křeslo, stím že má akorát hodinku volno. Skvělé, večer půjdu s kamarádkou plavat, tak už budu moctlovit chlapy na svou novou image, řekla jsem si.

Domluvili jsme se na razantním zkrácení, v té době jsem měla vlasy zhruba na ramena, takové obyčejné mikádo, a chtěla jsem prokouknout a zvolila jsem účes z katalogu, se strapatým vzhledem, trošku kratší ale celkem šik. Paní kadeřnice započala své dílo a já jsem se rozhodla, že se na svou krásnou hlavičku podívám až bude úplně hotovo, začetla jsem se proto do časopisu a nevnímala moc okolí. Když už bylo po všem a já vzhlédla od časopisu, byla jsem v šoku! Moje krásné vlasy byly sestříhány po vzoru chlapců z Ruska, nebo přesněji řečeno podle hrnce... Hrůza a děs mi sevřely hrdlo a já nedokázala ani vydat hlásku. Ukázala jsem paní stránku v katalogu, a říkám jí, že to není asi to co jsem si představovala... ona mi jen tak mezi řečí odvětila, že by mi to stejně neslušelo a tak vymyslela tohle...

No, utekla jsem domů, bez placení, s brekem na krajíčku a běžela jsem hned k zrcadlu. Po asi 10 minutách přemýšlení, co stím, jsem usoudila, že s tímto už nic udělat nepůjde. A už vůbec jsem neměla náladu na nějakou další aktivní kadeřnici... S tímhle účesem vyjít na ulici? Nemyslitelné! To radši budu na ježka! To co pak následovalo, si vybavuji naprosto přesně. Vzala jsem ze skříně strojek na vlasy, nastavila na nejvyšší možnou stupnici a přiložila k hlavě, tedy přesněji na prostředek čela, přístroj uvedla do chodu a pomalu jsem sunula strojek směrem dozadu. Nevypadá to zas tak hrozně, říkala jsem si. Udělala jsem ještě pár tahů strojkem po hlavě, až jsem měla moc krásnou lysinku uprostřed hlavy a strojku došla baterie. Nabíjení by mělo trvat skoro 2hodiny, a já měla už jen asi půl hodiny, do odchodu za kamarádkou.

Co teď? Vzala jsem tedy nůžky a započla se stříháním zbytků vlasů po stranách mé hlavy. Ještě než jsem odcházela, projela jsem zbytek vlasů strojkem a vyrazila v domnění, že jse vše v pořádku. To, že mě kamarádka nemohla poznat, a všichni v bazénu se na mě dost podivně koukali, nemusím snad ani říkat. Kámarádka taktně držela jazyk za zuby a tvářila se soucitně, jen když jsme odcházeli domů, mi potichu naznačila že mi vzadu na hlavě kouká ještě docela dost delších vlasů a na stranách že mám zase lysinky... No poteškoště! Letěla jsem domů nadvzduchovou rychlostí, zalezla do koupelny a započala další dílo se strojkem. A jelikož jsem byla netrpělivá a chtěla to mít rychle za sebou, strojku pod mým tlakem párkrát poposkočila stupnice směrem dolů... Takže jsem musela stále zkracovat a zkracovat až už jsem měla na hlavě jen porost v délce asi 8mm. Druhý den jsem šla do práce se staženým žaludkem a strachem co na to kolegové řeknou... Všichni sice divně koukali, ale nikdo nic neřekl. Tak jsem se rozhodla že budu muset trochu změnit styl, hned po práci jsem vyrazila na nákupy, vzala jsem útokem obchod s bižutérií a nakoupila spoustu drobností, i když v mém případě spíš, čím větší tím lepší, aspoň se ta má pleška nějak schová... Druhý den jsem vyrazila s černé mini, na podpatcích, uplou košilí na velkými naušnicemi, s výraznějším make-upem a světe div se, všichni mě chváli, jak vypadám skvěle, a že jsem hodně prokoukla... to ano, to je to správné slovo, doslova jsem prokoukla a od té doby jsem byla celkem nepřehlédnutelná, kamkoliv jsem vešla.

Od této příhody mi částečně krátké vlasy zůstaly dodnes, nějak mi delší vlasy překáží, a vždy když jsem šla k nějaké nové kadeřnici, říkala jsem s klidem mě vlastním, že se nemusí bát trochu víc přistříhnout, že se nemůže stát nic horšího než že zase půjdu do hola :D Teď už jsem konečně po x-letech hledání našla jednu moc šikovnou paní kadeřnici a pod jejíma rukama se cítím bezpečně a vím že budu odcházet s pocitem, nejkrásnější ženy pod sluncem...

A moje stavy - rychlá změna - už jsou dávno minulostí, tahle příhoda mě opravdu vyléčila.  

Lenka

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

Tématem dnešního dne je: Nejšílenější vlasová proměna

  • Zažila jste takovou?
  • Líbila se vám?
  • Co na to okolí?
  • Šlo o domácí experiment?
  • Vynadala jste kadeřnici?
  • Probrečela jste noc do polštáře?
  • Musela jste si pořídit paruku?

Napište mi, co vás k tématu napadne, budu se moc těšit. Jedna z vás tentokrát získá super kosmetiku - parfém Lady Avebury, čerstvou novinku od Oriflame, k tomu krémový deodorant od Garnier a jako bonus třpytivé stíny Sephora:

cena

Další příspěvky nám už neposílejte. Vítěz získa výše zmíněnou cenu.

Reklama