Poprvé jsem byla s klukem v 16,5 letech. Byla to taková moje „rychlíková“ láska. Ne proto, že by byla rychlá, ale že jsme se nejvíc užili v rychlíku.

 

Každý jsme byli z jiného města, každý jsme se učili a byli přes týden na intru jinde, on v Praze a já 25 km za Prahou. Občas jsme se vídali přes týden, když jsem měla povolené vycházky do Prahy, nebo on mohl přijet za mnou. Takže jízda do Prahy a z Prahy trvající bezmála pět hodin byla naší dobou randění. Jak my jsme byli vděční za každou minutu zpoždění.

 

Po nějaké době už nám líbání a hlazení v skrytu kupé přestalo stačit. Chtěli jsme být spolu víc a jinak. Ale kde, přes víkend to nešlo, přes týden ještě hůř. Jako jediné řešení nakonec zůstal vlak. Jenže – dělejte to poprvé v kupé, kam může někdo každou chvíli vrazit, nebo na záchodku – fuj.

Můj přítel měl vzdáleného strýčka, který jezdil jako průvodčí v lůžkových vozech. S tím tedy domluvil celou akci. V neděli odpoledne jsme nastoupili do příslušného vlaku, ale ne do druhé třídy, jako obvykle, ale do lůžkového vozu. Tam pro nás bylo přichystáno jedno kupátko, s rozestlaným lůžkem a třetinkovým šampaňským na stolku. Zatažené závěsy dodávaly prostředí trochu romantický vzhled.

 

Připili jsme si a trochu nejistě – aspoň já – jsme  se usadili na lůžko, po chvilkovém mazlení a objímání a líbání jsem byla vysvlečená, ani nevím jak, a pak už události nabraly rychlý spád. Byla jsem malinko vystrašená, ale hodně zvědavá, zem se otřásla pouze v důsledku přejetí výhybky, ale i tak to byla docela zajímavá „jízda“.

 

S přítelem jsme se potom rozešli, učení  skončilo  a každý jsme šli jinam.

Tak a teď víte, proč na svoje první milování nikdy nezapomenu.

 

Markýza 

 

Reklama