Je to už nějakou dobu, hlavní postava mého příběhu - můj tatínek - je už dva roky mrtev, ale dnes se mi ta příhoda znovu vybavila. 

Stalo se to jednoho dne, kdy byl tatínek na nákupu. 
Zaplatil jako vždy u pokladny, a protože měl více zboží, začal si ho rovnat z pásu zpět do vozíku, a přitom neopatrně odložil peněženku vedle pásu.
Když vše zboží narovnal a chtěl poodjet s vozíkem od kasy, kouká - peněženka nikde.

Byl to mžik, muselo se to stát v okamžiku, kdy byl skloněný nad zbožím ve vozíku.
A je zajímavé, že zloděj byl tak otrlý, že riskoval, že zrovna v tu chvíli tatínek vzhlédne a uvidí ho.

Přišel domů celý zničený, protože on měl hrozně rád lidi a strašně ho mrzelo pomyšlení, že takoví taky lidé jsou.

Vše mělo dohru ještě druhý den, kdy šel do schránky vybírat poštu a v ní našel inkriminovanou peněženku.
Samozřejmě bez peněz, ale naštěstí s doklady, dle kterých člověk, který ji hodil do schránky, našel adresu.
Myslím, že to byl někdo, kdo našel pohozenou peněženku venku, ne samotný zloděj.
I když - kdo ví.

Žábina


Milá Žábino,
nikdy mne nepřestane udivovat lidská neomalenost a sprostota, ale zároveň až kouzelnická zručnost některých kapsářů.
Reklama