Na otázku „Co děláš?“ následovala vždy stejná odpověď: „Mrknu na nějakej film a půjdu spát.“ Taková byla moje poslední známost. Další chlap, se kterým bych se dříve či později unudila.

man

Trvalo to jen chvilku... Byl to rybář, moc toho nenamluvil, v hlavě měl především práci a jedním z mála koníčků a aktivit byl fotbal.

Po několika letech, kdy se mi nepodařilo narazit na chlapa, se kterým bych si dokázala představit budoucnost, už začínám pochybovat sama o sobě. Připadají mi všichni líní a bez nápadů.

Nepatřím mezi ty, kteří se ráno obléknou a vyběhnou někam do parku se trošku rozhýbat, nechodím každý den cvičit, a když se dva dny nehýbu, netrpím abstinenčními příznaky, ale dá se říci, že pořád něco dělám. Když zrovna nevezmu auto a nejedu někam na výlet, tak přemýšlím, kam vyrazím o víkendu, jdu hrát volejbal, čtu si, jdu s kamarádkama na pivo, brnkám na kytaru, jdu se projít, maluju si nebo fotím. Ležet u televize mě nenajdete.

Už několikrát jsem slyšela větu: „Ty budeš mít problém, oni ti nestačí!“

Možná jsem se měla trošku hůř učit. Už několikrát jsem se setkala s tím, že dokončená vysoká škola byla pro mnohé muže doslova repelentem. Čeho se jako bojí? Že budu mít navrch? A to já zas nechci, klidně (a raději) budu s nějakým dřevorubcem než absolventem VŠE! A že by to měli tedy pánové stejně? V tom případě jsem úplně ztracená…

Existuje něco takového i v mužském vydání? Pokud ano, kde rostou? :)

 

 

Reklama