Už dlouho se ze všech stran ozývají slova okolo reformy české školy. Už to není jen tak nějaké plácání do neznámé vody. Máme před sebou černé na bílém nové kurikulum. Končíme s osnovami a vymýšlíme své škole vlastní program. Vzhledem k tomu, že i v řadách učitelů se najdou ti, kteří si myslí, že RVP je nejspíš nadávka, mám potřebu světu říct, o co vlastně jde.

 

RVP je rámcový vzdělávací program, podle kterého zatím učí pouze pilotní školy, ale za dva roky má vejít v platnost na všech základních školách. Jak sám název napovídá, jedná se o jakýsi rámec, ve kterém se musí pohybovat všechny školy. Rámec je ale dost velký na to, aby si každá škola sestavila takový program, jaký vyhovuje jejímu zaměření, nárokům rodičů a dětí.

 

Osnovy hlásaly především to, co má učitel naučit a co má žák umět. RVP mluví o tom, k čemu má být žák v určitém období kompetentní.  To znamená, že určitou látku umí tak, že je schopen ji využít pro svůj život. Umí aplikovat.

Jakým způsobem se učitel k určité kompetenci žáka dopracuje, je věc jeho učitelského umu a dalšího vzdělávání. Navíc si u řady témat může zvolit, kdy s ním žáka seznámí. Když si to dobře rozvrhne a domluví se s kolegy, kteří mají stejné téma probírat v jiném předmětu, ušetří spoustu času a řadu věcí může probrat komplexně.

 

Hlavní kompetence vycházejí z Lisabonské konference a evropské definice klíčových kompetencí.

 

Jenže aby mohla škola vytvářet svůj program, musí mít tým učitelů, který jej zpracuje. Tým učitelů musí být kompetentní k tvorbě RVP. Mají ho tvořit kvalifikovaní pedagogové, kteří se vzdělávají natolik, že ví, co je RVP, umí ho analyzovat a vzít si z něj pro svou školu to, co potřebují.

 

Školní program zpracují učitelé, kteří se umí domluvit. Tady už má ředitel lecjaké základní školy problém a rve si vlasy. První stupeň se s druhým totiž často nesnášejí a představa, že si sednou k jednomu stolu a budou spolupracovat (jak to vyžadují od svých žáků) je nemyslitelná. Proto RVP naráží na překážky.

 

Předpokládejme ale, že ředitel má tým, který je schopen a ochoten věnovat svůj drahocenný čas na přípravu školního programu (samozřejmě zadarmo). Tým rozpitvá jednotlivé kompetence RVP (kterých je celá kniha) a říká si, co která kompetence znamená pro ně a  jejich předměty, jaký má obsah na jejich škole a jaké kroky povedou k tomu, aby kompetence žáci nabyli. Tím se pak jednotlivé školy budou odlišovat.

 

Učitel nemá na rozdíl od žáků v RVP definovány žádné své kompetence. Jediné, co v současné době existuje (a děkujme mockrát této organizaci), je sdružení Step by Step, které zde řadu let působí s alternativním programem Začít spolu (který se realizuje na některých mateřských školách a prvním stupni základních škol). Je to mezinárodní sdružení, které má ke svému programu velmi podrobně zpracované standardy učitele.

Vyškoleným Step by Step pedagogům je poskytován servis, při kterém se kontroluje úroveň práce a dodržování standardu. Nevyškoleným učitelům toto sdružení nabízí sledování kvality pedagogické práce. Státní kurikulum nic takového nemá. Proto RVP může sestavovat i ten, kdo mu vůbec nerozumí a kdo ještě dnes nutí děti sedět čtyřicet pět minut v lavici bez hlesnutí.

 

Reforma školství je skvělá, RVP jde dobrým směrem, ale pevnou půdu připravenou nemá a horko těžko se nějaká dodatečně staví. Je to jako chtít po někom, komu chybí chuťové buňky, aby připravil slavnostní oběd. Jak to udělá? Tak nějak to asi odhadne, že?

 

Reklama