Reklama

 

Z vlastní zkušenosti, která je čtyřnásobná, vím, že na tzv. „hysterické vydechnutí“ se u dětí zvyknout snad nedá. Dítě vříská, není k utišení, pak se najednou zapomene nadechnout a modrá a modrá a člověk tuhne a přestává být klidný, až se mu pak strachy skoro zastaví krevní oběh a rychle přechází v zoufalství.

Milý capart se najednou nadechne, zafuní a jede na novo.

 

Bohužel ani jedna z mých dcer mě jako maličká tohoto divadla neušetřila. Nejhorší byla ta druhá, Míša. Vzpomínám na jednu tahanici o špagety. Ona je nechtěla a já trvala na tom, že „u toho bude sedět, dokud alespoň trošku nesní“. Nejedla, jen vztekle řvala. Pak se najednou sesunula ze židličky na zem, pusu dokořán a nic. Nedýchala. Třepala jsem s ní, obracela, dělala jsem všechno možné.

 

Dcera se nadechla až na chodbě domu, kde jsem hystericky křičela na svoji matku, ať jde dolů, že mi Míša umírá. Byla jsem v té chvíli skutečně zralá na „bambulárnu“.

Hodně jsem pak o problému mluvila a dost kamarádek mělo podobné zkušenosti i identické pocity. Zaručených metod, „jak na to“, jsem dostala také mnoho. Studenou vodu, plácnutí po zadečku a mnoho dalších, ale nic moc.

 

Opravdu zaručený recept mi dal až po letech kamarád.

 

„Musíš jí prudce fouknout do obličeje, zařvat hele, a někam ukázat! Ona se lekne a zapomene nedejchat.“  Musím říct, že s Johankou už jsem tento návod aplikovala se stoprocentní úspěšností.

A co radí Ženě-in odborníci?

 

PhDr. Renata Veselá – dětská psycholožka

Především si uvědomte, že to dítě nedělá naschvál, ale proto, že ještě není psychicky dost zralé, aby zvládalo konfliktní situace. Například si chce hrát a dovádět na koberci a vy po něm chcete, aby si lehlo na záda a nechalo se přebalit, nebo chce váš obložený chlebíček a nedostane, protože to ještě jíst nemůže. Chvíle, kdy se dítě vzteká, pláče, zuří, tluče ručičkami, do čeho se dá, nebo sebou mrskne na zem, je opravdu jen záchvat a nezbývá nic než ho přečkat. Rozhodně zde neplatí rady typu „nařež mu, ono ho to přejde“ nebo „hoď ho pod studenou sprchu a bude po pláči“. Nejsme přece ve středověku. Tyto techniky sice v tu chvíli možná zaberou, ale dítěti de facto ublíží a mohou se později projevit někde jinde. V dítěti se ve chvíli, kdy jsou na něm prováděny takové praktiky, děje asi toto: „Jsem nešťastné a jsem za to trestané.

 



MUDr. Jana Horová – dětská lékařka
Jakkoli to vypadá hrozivě, dítěti vlastně nic nehrozí. Tedy pokud se jedná o běžné „vydechnutí“. Dítě může jít dokonce i do křeče. Mnoho maminek se ptá, jestli se nemůže stát, že se dítě prostě nenadechne. Ne, nevím o případu, že by se v tomto případě nenadechlo. Pokud se ale takové případy opakují příliš často a dítě zůstává bez kyslíku například několikrát denně, je dobré navštívit dětského neurologa.

 

Jak jste při hysterickém vydechnutí“ postupovala vy? Mělo vaše dítko tyto stavy?