Reklama

Nejsem ráda svědkem cizích hádek. Je mi to nepříjemné, že jsem zatahována do něčího soukromí, aniž bych o to stála. Je mi nepříjemné, když se hádají známí, protože je těžké zachovat nestrannost. Ale nejhorší je být svědkem hádky, neřkuli pošťuchování, cizích lidí na veřejnosti, což se mi stalo.

Čekala jsem na metro. Už to bylo dost pozdě večer, takže peron byl takřka prázdný a intervaly vlaků dlouhé. O „zábavu“ té hrstky lidí, která tam stála se mnou, se ale postaral jeden znesvářený pár.

Nedal se přehlédnout ani přeslechnout. Mladičká Romka a tak třicetiletý běloch. Ona spíš mlčela a plakala, on na ni neustále útočil slovně a pak do ní začal strkat. Divoce gestikuloval, urážel ji a ponižoval a ona za ním ještě pokorně cupitala. Nevím, co bylo předmětem jejich hádky, ani mě to nezajímalo, ale stále jsem přemýšlela, jestli mám nějak zasáhnout. Ohlížela jsem se okolo, jestli se nenajde nějaký statečný muž a Romky se nezastane, ale všichni dělali, že nic nevidí, a tupě zírali do kolejiště.

Nedalo mi to, a když se pár přiblížil ke mně, osmělila jsem se a chlápka okřikla, ať ji nechá být, že by se měl stydět. Co si myslíte, že následovalo?

A - poslechl a dal jí pokoj

B - jednu mi vrazil

C - pustili se do mě oba

Kdo si tipoval „céčko“, tipoval správně. Najednou oba zapomněli na spor, semkli se v jeden šik a pustili se do mě. Naštěstí pouze slovně, ale i tak to bylo dost nepříjemné.

Že já husa nedržela hubu, nadávala jsem si, příště budu stejně lhostejná jako ti ostatní.

Co vy na to, milé ženy-in? Jak byste se zachovaly na mém místě? Dělaly byste, že nic nevidíte, nebo byste zasáhly? Byly jste někdy svědky hádky nebo rvačky? Jak jste se zachovaly? Hádáte se před cizími lidmi?