Co je mateřská školka pro čtenářku BRUNETU? Především obraz statné a výřečné soudružky s tlustými brýlemi a jemným knírkem pod nosem, nenáviděné spaní na rozvrzaných lehátkách a také Sonička - vnučka paní ředitelky... A dál už čtěte samy.

Děti hodně vnímají nespravedlnost, taky si to pamatuju. Jak asi Sonička dopadla? Vaše povídání je moc pěkné, milá BRUNETO, děkuju, že jste napsala. A přeju krásný den.


Na roky strávené v Mateřské školce vzpomínám, jak jinak než s nostalgií, stejně jako na celé svoje šťastné dětství. Ale konkrétně doba strávená ve školce a vzpomínky s tím spojené, by možná i vydaly na malou knihu.

Patřím k těm ročníkům dětí, které se v jednu chvíli z ničeho nic museli přeučovat z oslovení soudružko učitelko na paní učitelko. Ve škole už to pak šlo samo, ale naše učitelka z MŠ to bude na věky soudružka, ať je po revoluci 25 nebo i 100 let. Mateřská školka, to je pro mě tedy především obraz statné a výřečné soudružky s tlustými brýlemi a jemným knírkem pod nosem, nenáviděné spaní na rozvrzaných lehátkách a také Sonička - vnučka paní ředitelky, která chodila výhradně v růžové, nemusela jíst kapustu ani spát po obědě, když nechtěla. Holčička, kterou všichni milovali, tedy především paní ředitelka, soudružka učitelka a také samozřejmě celý zbytek vesmíru, protože kdo by přece takového andílka neměl rád.

No a tato konstelace je pro mě zdrojem spousty veselých historek z této přešťastné doby. Například ta, jak paní učitelka vyráběla barevné ptáčky z krepáku a slíbila, že když odpoledne po spinkání, půjdeme domů, tak si každý bude moci jednoho vybrat a pověsit si jej doma třeba v pokojíčku na lustr. Jaká byla má radost, když jsem si domů nesla krásného růžového ptáčka, a aby se mi v tašce nerozmačkal, nesla jsem si jej celou cestu zavěšeného na zápěstí. Z euforie mě probralo až funění drahé soudružky, která za námi běžela přes dvě ulice, aby mi mého úžasného ptáčka vyrvala z ruky s výčitkou, že jsem přeci musela vědět, že „růžového má Sonička“ a nahradila ho zmuchlaným červeným chcípáčkem, kterého si nikdo nevybral a kterého hned po příchodu pojmenoval můj milý táta „ptáčkem komunistou“. Situaci zachránila až maminka, když utírajíc mi slzičky, se pokusila zahrát na moji soucitnou strunku a pověděla mi, že ten červený ptáček by moc plakal, kdyby si ho nikdo nevybral a on by zůstal ležet ve školce úplně sám. A pomohla mi ho pověsit na lampičku u stolu, kterou mi pak zdobil ještě hodně dlouho. Dnes se mi to zdá už úsměvné, ale kapku toho pocitu nespravedlnosti mám v sobě stále. Půjdu si raději uvařit horkou čokoládu, abych se trochu uklidnila... a všem vám přeji krásný den :-)

BRUNETA

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Tématem dnešního dne jsou: Historky z mateřské školy

  • Jak se Vám líbilo ve školce?
  • Chodila jste tam ráda?
  • Na co nejradši vzpomínáte?
  • Jak to je nebo bylo s Vašimi dětmi?
  • Dostaly se Vaše děti do školky bez problémů?
  • Máte nějaké vtipné nebo zajímavé historky?

Napište mi také, budu se těšit na všechny vaše příspěvky. A co dnes získá za odměnu jedna z vás? Publikaci Putování s knihou z Knižního klubu a Veselé úkoly pro předškoláky: Hurá do školy. Vaše povídání posílejte jako vždy do dnešních 14.30 hodin na adresu redakce@zena-in.cz, heslo je ŠKOLKA. Předem moc děkuju!

skolka

Reklama