Přiznám se, že je to příběh, který jsem nezažila, ale znám ho z ústního podání.

To bylo tak: Růženka se potkala s hochem svých snů a chystala se na první rande. Šlo jí o hodně, kluk se jí líbil, strašně jí na něm záleželo a věnovala obrovskou péči přípravě na hodinu H. Aby nic nepokazila, pozvala si kamarádku, která jí měla radit, co si obléknout, jak se namalovat a tak. Doma nic netušili nebo to tak aspoň vypadalo. Šlo o spořádanou konzervativní rodinu, která dbala na pevný řád, a proto Růženka před osudnou schůzkou musela pozřít večeři.

Večeře se bohužel sestávala z luštěnin, měli hrachovou kaši s párkem. Moc se jí do toho nechtělo, protože tušila, co může následovat, ale každý odpor byl marný. Chtíc nechtíc do sebe nasoukala svou porci za starostlivého a pochybovačného přihlížení kamarádky. Ještě uklidila nádobí a pak už se šla hodit do gala.

Do schůzky měla dost času, naštěstí. Hrách totiž začal téměř vzápětí účinkovat, asi v tom hrála roli i nervozita z očekávaného setkání. Růženka byla zoufalá. Ale to by nebyla její nejlepší kamarádka, aby se jí nesnažila pomoci. "Musíš to vyběhat", zněla rada. A tak vedle sebe klusaly, Růženka ve svátečním, kamarádka ve sportovním.

Aktivita přinášela kýžený výsledek a hodná kamarádka nahlas počítala: "první řacha, druhá řacha..." Běžely pořád dál, až bylo nejhorší zažehnáno. Růženka se mrkla na hodinky a na smluvené místo. Vyvolený tam už stál a trošku se uculoval. V Růžence hrklo, pozdravili se a na dotaz, jak dlouho tam je, uslyšela "ale už od první řachy!!!". Chudák zamilovaná holka udělala čelem vzad a plačíc utíkala, tentokrát domů.

Marně ji pak její nápadník vyhledával, marně volal, prosil, přemlouval a tvrdil, že to  vůbec nevadí, že i princezny přece prdí... Růženka byla tak raněná ve svých romantických představách o první schůzce, že to radši celé vzdala. A taky možná do konce života litovala. Jojo, co dokáže jediný prd v nevhodnou chvíli... no, není to nic romantického, uznávám, ale toto se skutečně stalo!

Gerda

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Inu,
co k tomu říci. Já snad jen pokárám za to, že tam není ta věta, kterou ji oslovil. Pravda, jeho druhá a v podstatě poslední věta stojí za to, ale nějak se nám to odklonilo někam, kde bychom to možná ani vidět nechtěli...
:-)

Reklama