Bulvár

Ruské tanky na Štědrý den


Milé čtenářky, ženy-in,

v roce 1989, kdy probíhala sametová revoluce, mně bylo 17 let a navštěvovala jsem poslední ročník bruntálského gymnázia.

Kdo trošku zná předrevoluční Bruntál, musí mi dát za pravdu, že to bylo jedno z největších hnízd komunismu na Moravě. Polovina Bruntálu byla obydlena ruskými vojáky, kteří se tam stěhovali houfně i se svými, v liščích kožiších oblečenými, manželkami.

Bruntál byl jimi zamořený a tehdejší vedení gymnázia hodně ovlivněné tehdejší situací ve státě. Byli to zarytí komunisté, kteří měli strach byť jen pomyslet, že by mohlo cokoliv ohrozit nebo změnit jejich  myšlení a postavení. Tu dobu si pamatuji jako dnes.

Domlouvali jsme se se studenty ostatních škol, že půjdeme taky na náměstí.

Chyba lávky!

Vedení s námi úplně odmítlo diskutovat o nové situaci a zavřeli nás všechny do tělocvičny pod pohrůžkou velmi přísných trestů za neuposlechnutí. Za zavřenými dveřmi tělocvičny se měnil svět a my nemohli být u toho. Byli profesoři, kteří tvrdili, že je to absolutně nezajímá, že nečtou noviny a nekoukají na televizi a vlastně o tom ani nechtějí nic vědět.

Byli i takoví, kteří by stávkující studenty nechali pozavírat a zmlátit. A byli i takoví, kteří prostě čekali, jak to všechno dopadne a podle toho se přizpůsobili.

A ti, co nám nejvíc bránili se jakkoliv projevit, strhávali letáčky, které nám studenti vysokých škol lepili na školu a byli nejvíce proti jakýmkoliv změnám, ti stejní šli dva měsíce potom v čele průvodu za Jana Palacha.

Odmaturovala jsem v červnu příštího roku, ale profesorská autorita byla ta tam. Viděli jsme v nich ubohé loutky, jen pár si zasloužilo náš obdiv a úctu. A tak to zůstalo dodnes.

Když vzpomínám na své bývalé kantory, cítím trošku pohrdání a trošku lítost. Většina z nich ztratila své ideály, kterým asi věřila. A podle toho, co slýchám, buď se s tím doteď nesmířila, anebo velice zručně "převlíkla kabát" a učí dál.

Jen mě trošku mrzí, že jsem tenkrát nemohla být přímo u toho. Ještě teď mi lítá mráz po zádech, když si vzpomenu, jak jsem přišla domů a rodiče seděli se skleničkou vína u televize a brečeli jako malé děti. Radostí. Moc jsem to tenkrát možná nechápala, pro mě to znamenalo, že nám už nebudou jezdit vojenské kolony tanků, třeba na Štědrý den (to byla jejich specialita), kolem oken.   

Krásný listopadový den všem čtenářkám

Maši

Milá Maši, za Váš příběh posílám - zcela stylově k dnešními tématu -  svíčku. Těch, co jen čekají, jak se zachová dav a přizpůsobí se, je pořád spousta - velké BOHUŽEL. Jsme lhostejní a solidárnost se vytratila. Nebo se pletu?

Co se pro Vás změnilo po listopadu 89?
Slavíte 17. listopad jako státní svátek?
A co vy? Jste tak mladé, že jen těžko si na něco vzpomenete?
Byl to den plný emocí?
Byla jste mimo republiku?
Co jste dělaly 17. listopadu 1989?
Nevěděly jste, že se něco děje?

Jak jste prožívaly sametovou revoluci?

Pište, možná na Vás čeká dáreček.
redakce@zena-in.cz

   
16.11.2005 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Mici [*]

    superkarma: 0 16.11.2005, 11:02:26

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme