Dnes jsem spíše popleta, ale kolikrát se divím, že jsem / nesmějte se, prosím ! / pletla a pak vypínala i škrobila měšťácké ozdobné dečky složitě pletené z jemné bavlněné příze, píše naše čtenářka s nickem Prababka.

Ruční práce dříve byly nutností. Dokázala jsem si občas spíchnout něco jednoduššího na sebe, manžela i děti, naučila jsem se od maminky háčkovat a plést. Vedle nutnosti to byla dobrá relaxace.Při sledování televize z mých rukou vyšlo ledacos pěkného, třeba svetříky a čepičky pletené i háčkované, papučky, ponožky, později teplé melírované kamaše na zimu, když žádné oteplovací oděvy a kombinézy neexistovaly. A pro vnoučky později taky dost věcí.

Dnes jsem spíše popleta, ale kolikrát se divím, že jsem / nesmějte se, prosím ! / pletla a pak vypínala i škrobila měšťácké ozdobné dečky složitě pletené z jemné bavlněné příze.

Nedávno jsem vyráběla opět ze silnější příze dvou barev pevný obálek na mobil. Ovšem to jsem neměla dělat. Když to zhlédla dcera, okamžitě chtěla taky takový, ale to pak znamenalo křeče v mých už nepoddajných prstech, musela jsem jich několik vyrobit i pro její kolegyně z práce.

V období domácích pletacích strojů jsem hodně tohoto vynálezu využívala, ale rychlost pletení neznamenala potěšení, protože hotový úplet se stáčel jako had a mizerně se jednotlivé díly dávaly dohromady, byla s tím práce jako druhdy s vypínáním deček.

Teď už jsem spíše popleta, ale ještě občas uháčkuji ze zbytků chňapky do kuchyně. Vím, že se dají koupit za pár šupů ho-tové, ale ty vlastnoručně vyrobené mám radši.

Pleťte a háčkujte ,dílo roste pod rukama.a na rozdíl od komunikace s některými lidmi máte ihned „ zpětnou vazbu „, která těší.

Prababka

Milá Prababko, určitě nejste popleta a kdybyste nám poslala alespoň jednu fotku, mohly bychom vám toto pojemnování určitě vyvrátit

Text nebyl redakčně upraven

Reklama