Reklama


Zrcadla máme všelijaká, jsou situace, ve kterých nám nastavují zrcadlo - viz Vesničko má středisková, nebo zas někdo zrcadlo usilovně leští, abychom nepřehlédli svůj věrný obraz, uvědomili si reálný stav a vzpamatovali se z iluzí - vzpomínáte na hřmotnou maminu Mílu Myslíkovou v Marečkovi, která tímto naznačovala "tátovi", že už má pubertu za sebou?....

No, a já zas mám doma zrcadla, se kterými nejsem ani trochu spokojená. Protože všechna jaksi zvětšují do šířky. Aspoň mi to tak připadá. Nejhorší je, když se vidím v Evině rouše a nakráčím z koupelny a vidím všecky svoje faldy, které se nadto podivně třesou.

Básník by to nazval kyprými boky, já to nazývám přímočařeji.  Přitom jsem až příšerně a zbytečně pořádná, nesnesu na zrcadle poskvrnky. Švédský hadřík neustále kmitá a já jsem sama proti sobě. Nezatajím si nic a vidím se bohužel jasně a správně ze všech stran.

Nejvíc mě naštve moje kamarádka, která je o dvacet let mladší a nejmíň o dvacet kil lehčí, která, když k nám přijde, si naše zrcadlo pochvaluje. Prý "zeštíhluje!" Asi bohužel jenom ji. Každé ráno a večer doufám, že tam uvidím něco lepšího, marně. Rubens by radostí zařval.

A tak jen se závistí vzpomínám na doby, kdy se urozené dámy dívaly do vyleštěných kovových ploch a mohly si ledacos zastírat a nalhávat. Děvečky máchající u vodních ploch toho na sobě taky moc vidět nemohly.  Doba pokročila, zrcadlo ani váhu neošidíš a nadávat můžeš tak leda sama sobě - případně si odpustit čokoládičky a doufat v nápravu.... jenže - člověk je slabý tvor.
Gerda


Milá Gerdo,

ano, opustit čokoládičky. To jsem zvědavá, co budete dělat s tím půl kilem Margotek, co k Vám jedou poštou za včerejší příspěvek :-)).
Hezký den!


Dnešní téma jsou zrcadla. Jaký je váš vztah k nim? Máte je v ložnici? v předsíni? V koupelně si před ním vrtáte dentální nití mezi zuby jako já?

Máte-li nějaké aktuální fotografie ze záplav či potřebujete-li někdo nějak pomoci nebo svou pomoc nabízíte, napište nám! Jsme tu pro vás.

redakce@zena-in.cz