Velké změny v životě přinášejí vždy nějaké problémy a stresující situace. A rozvod rozhodně patří k velmi nepříjemným změnám. Zvlášť když přijde po dvaceti letech a opuštěný partner zůstane doma sám.

Období po rozvodu určitě není jednoduché, i když z vlastní zkušenosti to neznám. Usuzuju tak ale z vyprávění několika kamarádek a známých. Jedné z nich se po rozvodu dokonce ulevilo, protože se tím zbavila manžela - alkoholika, ale stejně tohle období považuje za nejhorší ve svém životě.

marriage

Jak jsem pochopila, někteří lidé mají po rozvodu pocit, že nějak selhali, zklamali. „Když jsem se vdávala, myslela jsem si, že je to na celý život. A dlouho jsme měli hezké manželství, narodily se nám dvě děti, koupili jsme si byt, nějak jsme se vždycky dohodli. Vůbec jsem nepřemýšlela nad tím, že by to mohlo být za pár let jinak, to ale asi nepřemýšlí nikdo,“ vypráví Jarka svůj manželský příběh. Vloni se s mužem rozvedli po 22 letech. „Ke konci už to opravdu nemělo smysl, žili jsme si každý po svém, pomalu jsme se doma ani nepotkávali.“

Jarka nedává rozvod za vinu manželovi, sama se také nechovala zrovna vzorně. „Když nám trochu odrostly děti a začaly chodit na střední školy, hodně jsem pracovala. A taky jsem v té době měla milence. I kvůli tomu se asi začal náš vztah s manželem zhoršovat, časem jsme spolu skoro přestali spát. A myslím, že i manžel měl milenku, i když to nikdy nepřiznal. Tušila jsem ale, že někoho má. Asi před rokem přišel s tím, že takhle to dál nejde, že bude lepší, když se rozvedeme. Nepřekvapilo mě to, ale stejně jsem si pobrečela, přece jenom jsme byli manželé 22 let a předtím jsme spolu ještě čtyři roky chodili, to je dost dlouhá doba. Člověk si tak nějak zvykne... A pořád jsem ho měla ráda, i když už mě nepřitahoval.

Doufám, že ještě někoho potkám

No, rozvod byl celkem rychlý, dohodli jsme se na všem, rozdělili jsme si, kdo bude co platit. Děti už doma nebydlely, takže bude rozdíl akorát v tom, že teď budou chodit na návštěvy ke každému rodiči zvlášť... V našem bytě jsem zatím zůstala já, manžel se odstěhoval k přítelkyni (je to zřejmě pořád ta stejná). Ale prodáme ho, protože si musíme nějak rozdělit peníze. A stejně je moc velký jen pro mě.

Je to zvláštní zůstat v padesáti sama. Teď nikoho nemám, s milencem jsme se rozešli po čtyřech letech, v době, kdy jsem mu řekla, že se budu rozvádět. Asi se lekl, že bych s ním chtěla být pořád... Ne, to je samozřejmě legrace, ale určitě to s tím souviselo, on sám byl ženatý a možná se bál, že po něm budu chtít víc. Ale to už je teď jedno.

Vím, že rozvodem život nekončí, ale stejně mě občas napadá, že už si třeba nikoho nenajdu a zůstanu sama do smrti. A to bych opravdu nechtěla. Ale je tak těžké někoho si najít. Už nejsem nejmladší a i stejně staří chlapi si hledají mladé holky, navíc jsem nikdy nebyla žádná krasavice - modelka... Snad ještě někoho potkám.“

Četly jste u nás v magazínu:

Reklama