Milá redakce, vážené ženy-in, asi to každá z nás zná - když se o nás profesionálové starají dobře, mnohdy ani nestihneme poděkovat a brzy zapomeneme. Na druhou stranu, pokud někdo pochybí, dlouho nám zážitek leží "v žaludku", musíme se s ním nejedné osobě svěřit a říci, jak nám bylo ublíženo...

Tak i já mám několik vzpomínek na kontakty s lékařem a další mám v blízké rodině. Pokud mi to klávesnice a dítko dovolí, pokusím se pár příhod sepsat.

První, která mne po ránu napadla se týká mého synovce a jeho rodičů

Nejedna maminka bohužel zná, že dítko trápí bříško - mohou to být větry, zácpa  ale i problém mnohem závažnější. Netroufám si soudit a radit, jaký postup v případě problémů s bříškem malého dítěte je ideální, ale popíšu co se stalo švagrové a švagrovi. Malý Matýsek, tehdy asi 5 letý byl takový nevrlý a stěžoval si, že ho bolí bříško. Jako zkušení rodiče, protože neměl teplotu ani žádné další příznaky mu dali jen lehké jídlo a uložili ho spát.

Matýsek měl ale bolení celou noc, a tak se rozhodli, že s ním zajedou do nemocnice. Zabalili ho do deky a jeli. Když přijeli do nemocnice, bylo asi půl páté ráno.

Na dětském oddělení museli mít asi krušnou noc, protože je paní doktorka přivítala slovy: "Další přecitlivělí rodiče, co neví co s děckem a nemůžou vydržet do rána... ".

Po té následovalo ještě půlhodinové čekání na chodbě (zřejmě než si personál dal kávu). Paní doktorka měla asi pocit, že rodiče přijeli s diagnozou prdíky a dám jim to ještě pořádně sežrat (omlouvám se za ten popis). Nicméně, aby péči nezanedbala, Matýska prohlédla, ale na diagnosu si netroufla. Poslala ho na ultrazvuk a nakonec zavolala i kolegu.

Výraz paní doktorky se s postupem času měnil z toho "další blbí rodiče" na "co s tím dítkem", protože to vypadalo na zauzlovaná střeva.

Jelikož si okresní nemocnice nechtěla vzít Matýska na svědomí, poslali ho tedy do fakultní nemocnice. To už opravdu paní doktorka měla výraz jiný - jenom abychom něco nezanedbali, aby to  nebylo na nás.

Matýsek skončil ve fakultní nemocnici na JIP s podezřením na zauzlená střeva s tím, že nebudou operovat hned, ale pokusí se to rozehnat. Dostával infuze a zřejmě nějaké protizánětlivé léky. Díky Bohu se to podařilo - bolest bříška ustoupila i bez operace. Pobyt na JIP byl asi 3 denní, pak následovaly ještě dva dny na normálním pokoji.  

Když nám tento zážitek s "milou" paní doktorkou švagrová se švagrem líčila, člověka polévalo.

V té době jsem sice ještě dítko neměla, ale umím si představit, jak je mamince a tatínkovi dítka, které někdo přivítá slovy, jaká paní doktorka použila. Bohužel v tom vidím dost velkou neprofesionalitu. Minimálně z tohoto příběhu mám pocit, že by každý lékař měl pravidelně dostat přednášku na téma "komunikace s pacientem".

Příběh skončil dobře a poučení? Hlavně se nedat.... Ono, člověk v situaci, kdy Vám jde o dítě nedokáže asi nadávat nebo někomu vrátit protiúder, ale důležité je alespoň vydržet.

Všem přeji, aby se nikdy nesetkali s podobným přístupem - alespoň tím prvotním!

bokul

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Mám za to, že někteří lékaři by se lépe uplatnili u stánku s párkem v rohlíku. Ještě že to dobře dopadlo! Míša

Chcete se svěřit se svými zkušenostmi od lékařů? Dobrými nebo špatnými? Pište na redakce@zena-in.cz

Reklama