Muž a žena byli, alespoň podle Bible, stvořeni jeden pro druhého - tedy přesněji řečeno žena byla stvořena pro muže - alespoň podle jednoho ze dvou popisů stvoření, které najdeme v knize Genesis. Co svět světem stojí se však muž a žena nejen milovali, ale i hádali - a tak nejen uzavírali sňatky, ale také se rozváděli.

Děti jako majetek rodičů
Židé měli pro případ rozvodů takzvaný rozlukový lístek, který dal muž ženě, a tím se s ní rozvedl. Žena se rozvést nemohla. Ve starověkých říších bývalo manželství - a tím i rozvod - privilegiem vyšších vrstev. Šlo především o uzavírání majetkových smluv mezi rodinami, a tak podnět k rozvodu nemohla podat žena - a mnohdy ani muž - ale jen jejich rodiče.

Rozvody v Římě
V Římě existovalo několik forem manželství, a tím i různé varianty rozvodů. Takzvané divortium bylo v podstatě dohodou obou manželů o rozchodu, zatímco repudium bylo rozvodem na žádost jednoho z manželů. Zatímco volnější manželství mohla končit jak divortiem, tak repudiem na žádost kohokoliv z manželů, manželství přísnější končila buď divortiem, nebo repudiem na návrh manžela a v jistém období i na návrh jeho otce, aniž by do toho mohl syn zasahovat. Rozvedení samozřejmě mohli uzavírat další manželství. Za nemorální se považovalo rozvádět se bezdůvodně a navrhovatel neoprávněného repudia mohl být dokonce potrestán pokutou, přesto byla rozvodovost poměrně vysoká.

Nerozlučitelné manželství
Zásadní změnu v náhledu na rozvod přineslo křesťanství - oproti židovské tradici rozlukových lístků prohlásilo manželství v podstatě za nerozlučitelné, vyjma smilstva manželky nebo případů, kdy by jeden z partnerů nebyl křesťanem a bránil druhému ve víře. Z počátku bylo toto ustanovení především ženami vnímáno jako obrovský pokrok - už jim nehrozilo, že skončí na ulici, když se manželovi zalíbí jiná a mladší, ovšem vzhledem k tomu, že byla manželství stále uzavírána především z majetkových důvodů, mohlo být soužití manželů krajně problematické. Přínosem naopak bylo, že se lidé naučili své vztahy postupně budovat - nevzdávat se při objevení prvních překážek a nepředpokládat, že manželské štěstí je samozřejmostí, která přichází bez práce.

Církev kvůli rozvodu
Po celý středověk byly rozvody výjimkou - v podstatě nebyly možné, ale papež mohl prohlásit manželství za neplatné. Činil tak obvykle z politických důvodů. A stejné politické důvody ho vedly k tomu, že anglickému králi Jindřichovi VIII. rozvod nepovolil, ač spolu byli ve velmi dobrých vztazích - nechtěl si totiž pohněvat mocný rod, z něhož pocházela Kateřina Aragornská, kvůli jakési bezvýznamné Angličance Anně Boleynové. Pohněval si ovšem krále Jindřicha, a ten se prohlásil za hlavu Anglické církve a založil tak vlastně církev anglikánskou, na papeži nezávislou. A rozvedl se.

Svátostné manželství
Neutěšené mravy i politická situace vedly k postupnému rozvoji reformace - a ta s sebou přinesla nejen povolení sňatků kněžím, ale i povolení rozvodů. Sice se stále ještě přihlíželo především k důvodům rozvodů, ale zdaleka už nešlo o takovou výjimku. Protitahem ze strany katolické církve bylo vyhlášení manželství za svátost - došlo k němu sice už dříve, ale plné podpory se této myšlence dostalo až na tridentském koncilu. Manželství se tak dostalo zcela pod vliv církve - nemohlo být bez její asistence ani uzavřeno, a už vůbec ne rozloučeno.

Světská manželství
Těžkou ránu církevnímu vlivu na soukromý život člověka zasadil humanismus a Velká francouzská revoluce. Rozvody, relativně běžné v zemích protestantských, začaly pronikat i do zemí katolických. Manželství už nebylo záležitosti církve, ale státu - začala se uzavírat takzvaná světská manželství.

Rozvody v Čechách
V České republice došlo k výraznému nárůstu rozvodovosti zejména po přijetí nového zákona o rodině v roce 1963, kdy přestala být posuzována vina na rozvodu. V roce 1965 pak byl umožněn i rozvod bez souhlasu nevinného manžela či manželky. Roku 1969 se počet rozvodů vyšplhal pře 30 tisíc. K mírnému poklesu rozvodovosti došlo v roce 1999, kdy se podmínkou rozvodu stalo vypořádání práv a povinností k nezletilým dětem. Zároveň byl ovšem uzákoněn smluvní rozvod, a tak rozvodovost brzy narostla. V roce 2004 bylo rozváděno 49 % procent z uzavřených manželství. Od té doby rozvodovost mírně kolísá v závislosti na krajích. Klesá ovšem počet uzavřených manželství, což výsledky statistik zkresluje.

Výhodou snadno dosažitelného rozvodu je, že nikdo není nucen žít v nevyhovujícím partnerském vztahu - zásadní nevýhodou je ovšem skutečnost, že si lidé navykli přijímat i manželství konzumně - když jim nevyhovuje, prostě ho vymění. Úsilí o budování a rozvíjení vztahu a vědomí, že na fungujícím manželství je třeba pracovat, se stává přežitkem.

Jste rozvedená? Kolikrát? A co Vaši rodiče? Myslíte si, že rozvody jsou normální? Byla byste pro nějakou změnu legislativy v oblasti rozvodů? Myslíte, že rozvod poškozuje děti, nebo je naopak poškozuje snaha udržet manželství?

Reklama