důchodkyně

Paní Edita je na první pohled normální ženská. Když ji potkáte, jak jde s postarší osobou k lékaři, řeknete si, že hodná vnučka vede babičku. Jenže to je omyl! Ta postarší paní je Editina maminka. Jak k takovému stavu došlo, jak je možné, že ženy, které jsou od sebe věkem vzdáleny pětadvacet let, vypadají spíš jako by je dělil přinejmenším čtyřicetiletý most?

Začátek

Když se Edita dala dohromady s Martinem, byla to velká láska. Chtěli si vyzkoušet samostatné bydlení, ale několikrát naletěli a pomocnou ruku jim tehdy podala maminka Edity, která bydlela ve velkém bytě sama. Přistěhovali se, narodilo se jim dítě... a vše vypadalo jako ideální domácnost. Ale chyba lávky...

„Maminko, nedělej to...“

Věta: „Maminko, nedělej to... se stala Editě s Martinem osudná. A vlastně i Editině mamince - způsobila totiž, že se ženská v pětašedesáti chová jako osmdesátnice a působí tak i na okolí. Edita s Martinem se z vděčnosti rozhodli mamince co nejvíce pomáhat. Začalo to praním, mytím nádobí, žehlením a maminka si postupem času zvykla na plný komfort. Zakuklila se ve svém pokoji a přestala se o sebe starat.

Drobné náznaky

Asi každého napadne, že se taková situace měla podchytit včas, dokud nedospěla do stádia, kdy se Editina maminka chová jako o dvacet let starší. Drobné náznaky tu byly, ale těm Edita s Martinem nevěnovali pozornost - neznali je. Když maminka začala přehnaně bědovat, šli jí vždy okamžitě pomoci. Bylo těžké rozeznat, kdy jde skutečně o problém a kdy jen o pózu.

Špatný vliv na domácnost

V titulku článku jsem použil spojení „cesta do pekla“, ta cesta je hned dvojí. Nejen pro maminku, která fakticky skutečně fyzicky strádá kvůli své psychice, nedostatku pohybu a zanedbávání sebe samé. Strádá i Editina domácnost, ve které fakticky namísto nápomocné babičky žije důchodce, o kterého je potřeba postarat se. Edita je sedřená jako kůň, ale naštěstí má mladistvý vzhled, tak na okolí působí stále dobře.

Jak ze začarovaného kruhu?

Maminka si samozřejmě a zcela oprávněně nic takového nepřizná. Ale když ji potkáte shrbenou s hůlkou před domem, jak lamentuje na své zdraví, tak vám opravdu přijde, že jste právě mluvili s člověkem, který si nese osmdesát křížků.

Edita s Martinem se rozhodli situaci řešit radikálně. To, že se snaží mamince pomoci, jí paradoxně ubližuje a oni z toho mají nádavkem černé svědomí. A tak se rozhodli postupně ubírat, respektive přenášet na maminku běžné povinnosti. Jsou ale i chvíle, kdy vážně uvažují o odchodu z maminčina bytu, ale přirozeně se o maminku bojí...

Kdo by to byl čekal, že namísto pohodového důchodu bude muset Editina maminka jednou řešit v pětašedesáti problém: Jak se postavit na vlastní nohy?

Máte podobnou zkušenost? Myslíte si, že důchodce kolem pětašedesátého roku začíná být nemohoucí?

Reklama