Silvestr jsem měla naplánovaný předem a neměla jsem důvod něco měnit. Byla jsem doma1. (Pozn.: Doma1 = u rodičů, doma2 = u mě. Mám holt dvoje peřiny a dvě adresy.)
V době přehrávačů empétrojek s takovými těmi sluchátky, co se cpou do zvukovodu, jsou skoro všichni nahluchlí, takže tam, kde někdo pouští hudbu tak, aby průměrný jedinec slyšel, já dostávám zvukové ekvivalenty rány cihlou do hlavy. Na večírcích je ovšem řvoucí, hm... hudba, bůhvíproč nutná. Asi aby měl člověk poté, co pozdraví několik známých, úplně odepsané i hlasivky.
Nechlastám.
Nejsem nějaký fanatický asketa a bojovník proti alkoholu, ale kvůli tomu se nemusím vrátit domů po čtyřech a bez jedné boty nebo tak něco, stát se hlavní postavou budoucího oblíbeného příběhu „Ta zrzka z obchodního si to tehdy rozdala se šéfem účtárny, manželem té z reklamního a podnáměstkem přes logistiku a ve čtyři ráno zvracela z okna, falešně zpívajíc V Zarazicách krajní dům". Do paměti lidstva se dá zapsat činy stejně impozantními, méně fyzicky náročnými a lépe zaplacenými k tomu. Zvyk začínat nový rok kocovinou mi připadá, mírně řečeno, pošetilý.
Poté, co mi rozjařená silvestrovská společnost jinak normálních, myslících, milých, slušných a seriózních lidí zasvinila koberec nějakým modrým jídlem (dodnes netuším, co to ksakru bylo, naštěstí to šlo vyčistit) a způsobila kočce nervový šok tím, že po ní házela hořící prskavky, jsem je všechny seřvala, vyhodila... a vyvětrala jsem, nacákala na koberec saponát, uplatila kočku vařenou rybou, aby se přestala klepat, a rozhodla se, že nikdy více.
Takže se už několik let zašívám s lidmi stejného názoru na svět nebo sama s nějakou tichou zábavou. Letos jsem byla doma se starou matičkou (otec pracuje v turistickém průmyslu, takže on se zašít nemůže, a máma by mě za pojmenování stará matička utloukla židlí, ale zní to hezky, že?), pily jsme portské a žvanily. Já si dopletla ten svetr se sobama pro případ, že by náhodou přišla zima, (před dopletením k vidění zde http://photos1.blogger.com/x/blogger/6199/2671/1600/576437/IMG_0012.jpg) a máma mi ho už teď strašně závidí.
A skvěle jsem si to užila.
Máte právo vynadat mi do zapšklých sucharů hned poté, co vás přestane bolet hlava a zahojí se vám ta modřina po zásahu špuntem od sektu.
Vaše čtenářka Gentiana


Milá Gentiano,
váš příspěvek došel sice v předstihu, ale dovolila jsem si ho dát do minulého času. Bylo by zajímavé zkonfrontovat skutečnost s představou :-)

Reklama