V roce 1996 vznikla Nadace Terezy Maxové dětem. Od té doby se česká topmodelka a zakladatelka projektu se svým týmem snaží pomáhat těm, kteří pomocnou ruku dospělých opravdu potřebují. Dětem, o které rodiče nestojí, a jsou tak odkázány na kojenecké ústavy nebo dětské domovy. Nadace Terezy Maxové dětem a ŠKODA AUTO spojili své síly a vznikl další projekt s názvem ROZJEDU TO!. Cílem spolupráce je účinně motivovat mládež ve věku 11 až 15 let umístěnou v dětských domovech ke vzdělání a rozvoji osobního i profesního růstu. Dětem je umožněno pravidelné doučování a zlepšení prospěchu.

Projekt nedávno společně oslavil pět let své existence. A my jsme byli u toho. Velmi nás zaujal příběh Jirky, který právě projektem ROZJEDU TO! prošel. Z chlapce, který měl hodně pestrou a nepříliš dobrou minulost, se díky projektu dostal k práci, která mu umožňuje se vzorně starat o vlastní rodinu a může podporovat i finančně své sourozence.

Rozhovor jsme vedly nejen s Jiřím, ale i jeho sestrou Emílií.

Jiří se dostal do dětského domova, když mu bylo 14 let, psal se rok 2009. Kolik bylo Emílie tobě?
Emilka: Mně bylo šest let.

Ocitnout se v dětském domově bez rodičů není jistě snadné, jak jste to vnímali?
Jirka: Ze začátku to bylo moc těžký. Nevíte, co se děje, proč se to děje, co se bude dít dál. Moc vám to ani neulehčí kolektiv. Bylo náročné zapadnout. Nejhorší byla ta samota.
Emilka: Vyrůstali jsme s mámou a ta najednou nebyla. Člověk, na kterého jste zvyklí, a myslíte si, že tu bude vždy pro vás. Chvilku se o nás starala ještě starší sestra, ale pak nás vzali do dětského domova. A my se museli naučit žít jinak.

Jirko, ty jsi byl trestně stíhaný, ale nyní je z tebe vzorný táta a sourozenec. Když se zpětně ohlédneš do své minulosti, jak to vnímáš?
Jirka: Nebylo správné, co jsem dělal. Každý se ale může dostat do problémů, zvláště, když dospívá a je v pubertě.

Kdy ti došlo, že cesta, kterou ses prvně vydal, není asi ta nejlepší?
Jirka: Bylo to v době, kdy mě čekal odchod z dětského domova a já se musel postavit na vlastní nohy. Tehdy jsem začal i více myslet na mladší sourozence. Chtěl jsem být pro ně lepším vzorem.
Emilka: A taky je. Já si ho moc vážím a jsem ráda, že ho mám. Skoro každý víkend jsem u něj. Brácha mi moc pomáhá a podporuje mě.

Bylo, Jirko, těžké najít si práci?
Jirka: Mám výuční list v oboru malířských prací. Líbila se mi ale práce ve firmě ŠKODA AUTO a.s.. Tam jsem přes personální agenturu získal místo jako operátor výroby na montážní lince. Dnes jsem jejich kmenovým zaměstnancem, říkají.

Když se teď namyslíš nad budoucností, co je pro tebe nejdůležitější?
Jirka: Udržet si práci a vydělat peníze, abych se mohl postarat o ty, na kterých mi záleží. Chci podporovat sourozence, ukázat jim, že i oni se mohou mít dobře, když budou chtít.

  • na závěr bych chtěla dodat, že rozhovor se sourozenci mě osobně dojal. Bylo nádherné vidět jejich silné pouto a Emilky rozzářené oči, když mluvila o bratrovi, který je pro ni vším. Cestou domů jsem nad nimi hodně přemýšlela. Sice jim život nedal to, co dítě potřebuje nejvíc - milující rodiče, ale o to více si váží jeden druhého. Jejich vztah je výjimečný, každá matka by mohla být na takové potomky, kteří si pomáhají a jsou tu pro sebe, pyšná. Snad už jim štěstěna na jejich cestě životem bude přát.

Foto: Nadace Terezy Maxové a autorka

Čtěte také:

Uložit

Reklama