Pokud si klepete na čelo a myslíte si něco o bláznech, je to na vás, ale já tuto drobounkou ženu plnou energie a životního optimismu upřímně obdivuji. Proto jsem ji také požádala o rozhovor, protože si myslím, že by nás mohla svým životním postojem nejen inspirovat, ale třeba i v dobrém nakazit.

,

Dovolte, abych ji v krátkosti představila: Jmenuje se Marie Tolarová (mám na obdivuhodné ženy tohoto jména štěstí, že) má malou prodejnu v malé vesničce jménem Nové Mitrovice. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby neměla otevřeno denně, snad kromě Nového roku a Hodu Božího, kdyby se u ní nedalo platit kartou, kdybyste u ní nesehnali vše možné a nemožné na požádání. Maruš (jak jí s mužem soukromě říkáme), ženuška měřící sotva sto šedesát centimetrů a vážící sotva pětačtyřicet kilo má stále spoustu energie, stále dobrou náladu, nikdy si nebere dovolenou a nikdy není nemocná. Jak to jen dělá? No uznejte, na to jsem se jí musela zeptat.

Počkala jsem, až zůstaneme v krámku samy a požádala ji o rozhovor. Vytřeštila na mě oči a když jsem jí vysvětlila, že píšu do magazínu pro ženy o zajímavých ženách, řekla: „Tak jo“, i když v jejím hlase byla kapka pochybnosti. Ale tak už to chodí, lidé, kteří jsou něčím výjimeční, bývají i neuvěřitelně skromní. Ale to prý není její případ, jak se dozvíte z následujícího rozhovoru, který mne samotnou hodně překvapil. Chtěla jsem se bavit hlavně o jejím podnikání a ona na mě s numerologií, esoteriku a jógou.

A u té skromnosti jsme vlastně začaly

Já vůbec nejsem skromná, naopak, mým životním číslem je jednička a ta je hodně ctižádostivá a velká bojovnice (směje se a já valím oči)

 …a s tím souvisí i moje podnikání. Je pravda, že jsem nikdy nechtěla být na nikom a na ničem závislá.

Ctižádost a určitá zaťatost je přece v podnikání užitečná, ne?

To ano, ale nic se nemá přehánět. Když o těchto vlastnostech víte a neumíte je ukočírovat i ve prospěch druhých, tak to také není dobře. 

Vy se zajímáte o esoteriku?

Ano, ale víc než znamení a horoskopy mě zajímá numerologie, protože se dá ověřit. A když se nad tím zamýšlím, tak v osmdesáti procentech to na člověka sedí. Ale nesmí se to brát jako dogma. Je to spíš o zamyšlení se nad sebou, abychom věděli, které vlastnosti máme rozvíjet a které spíš potlačovat.

Když jsem u těch znamení, jaké je to vaše?

Jsem lev…

No, to je bomba, pardon…ideální kombinace. Jednička a ještě k tomu lev, to mnohé vysvětluje.

Jenomže takový člověk si musí dávat pozor, aby se z něj nestal sobec a egoista.

Určitá dávka sobectví a egoismu je ale zdravá a v podnikání téměř nezbytná, nemyslíte?

To sice ano, ale už od puberty si moc dobře pamatuji slova svých rodičů: Ty, když si za něčím jdeš, jdeš za tím přes mrtvoly. Byla jsem vždycky strašne hr a chtěla jsem všechno hned. Takže se musím trochu krotit.

To je dobře, že máte sebereflexi.

Proto je dobré rozvíjet dobré vlastnosti a špatné potlačovat, když to není vyvážené, nedělá to dobrotu.

A jaké jsou vaše špatné vlastnosti?

Právě ten sklon egoismu. Ale jednička má i dobrou vlastnost, je bojovník a nic nevzdává. A to na mě přesně sedí. Ale někdy to stálo dost úsilí a trpělivosti. Člověk si musí umět počkat a nechtít všechno hned.

Jak dlouho vlastně podnikáte?

Už z kraje devadesátých let. Ale tenhle obchůdek mám od roku devadesát tři. V objektu restituovaném manželovou mámou, a protože manžel rok nato skončil v místní STS, tak jsem ho zaměstnala já.

(Pro upřesnění: Manžel Jarda naváží zboží a dělá i rozvážkovou službu pro potřebné, hlavně starší občany do okolních vesnic, kde není žádná prodejna potravin.)

Jak vás vůbec napadlo pracovat i o víkendech?

Musela jsem být lepší než konkurence. A když je člověk mladý, tak mu to ani nepřijde. A to jsem při sobotách a nedělích měla děti, které chodily do školy, takže jsem musela stíhat i domácnost a první rekonstrukci bytu. To by člověk nevěřil, co všechno se dá zvládnout, když je mladý. Ale možná bych to zvládla i dnes. Už jsem si zvykla.

A baví vás to?

Baví, jinak bych to nedělala. Musí vás to bavit. Tady na vesnici si sice všichni myslí, že z toho máme bůhví kolik, ale opak je pravdou. Kdybych ten čas, co tady trávím, rozpočítala na hodiny a peníze, tak by si každý řekl, že by to nedělal. Jiné by to bylo, kdyby turistická sezóna trvala déle. Přes půl roku to není žádná sláva.

Kde barete tu energii, čím se dobíjíte, máte nějakého koníčka, když nejste zrovna v práci?

Já právě studuji tyhle věci – numerologii a ezoteriku. Dostala jsem se k tomu vlastně náhodou, když jsem v šestadvaceti prodělala těžkou ledvinovou koliku. Doktor mě chtěl poslat do nemocnice, ale protože jsem se po rozvodu musela starat sama o dvě děti, musela jsem zůstat doma a tři dny jsem vyloženě ležela jako Lazar. Ale dostala jsem se z toho a to byl vlastně první impulz, abych se nad sebou zamyslela a začala se svým zdravím něco dělat. Tenkrát se mi dostala do ruky knížka Křížovka života dr. Jonáše a ta mě tak nadchla, že jsem si pořizovala další knihy s touto tematikou i od zahraničních autorů, vzájemně je porovnávala a nacházela souvislosti. Pak jsem v nějakém časopisu objevila článek o lichořeřišnici, která mi pomohla dát do pořádku ledviny. Je přírodním antibiotikem, a mimo jiné čistí ledviny a močový měchýř. Byla to stejná náhoda, jako když jsem objevila časopis s článkem o józe a začala ji podle něj cvičit. A jako správný lev jsem ze dne na den změnila i životosprávu. A to mě dodnes udržuje v kondici, zdravou a v dobré náladě. (Smích).

Ale začátky byly docela drastické. Úplně jsem vyřadila lepek a mléčné bílkoviny. Ale výsledky se brzy dostavily. A to ještě není všechno, objevila jsem Tibeťany a tzv. omlazovací cvik, kterému jsem se tehdy smála, ale pomohl mi od dalšího velkého problému, který mě trápil léta. Trpěla jsem velkými bolestmi od vyhřezlé plotýnky a díky cvičení se mi plotýnka vrátila zpět a od té doby mám pokoj. Tahle práce by se s bolavými zády dělat nedala. A když se to začne zase připomínat, tak se i tady v krámě „vyvěsím“ a uleví se mi. A to říkám každému: „když vás bolí záda, začněte cvičit“. A cvičím samozřejmě dodnes. A pak mi došlo, v čem jsou ty cviky omlazující, vrací páteř do původní polohy!

Vy byste si měla otevřít nějakou poradnu alternativní medicíny.

Já o tom moc nemluvím. Už Nostradamus říkal, že nemá cenu bavit se s lidmi, kteří nevěří, nebo je ta problematika nezajímá. A já už to na lidech poznám, jestli chtějí radu, nebo ne. Už když říkají: mohl bych a ne chci, tak je mi jasné, že nechtějí. Ale je to škoda. Stačí si vzít příklad z dětí, když přijdou do obchodu, také neříkají, já bych chtěl, ale já chci! Ale párkrát jsem poradila a s úspěchem. Dokonce jedna známá chodí na lichořeřišnici k sousedce do truhlíku a ta si pak stěžuje: „zase jsi mi ožrala tu kytku“. (Směje se).

A nemáte tendenci nabádat zákazníky, aby si nekupovali nezdravé jídlo?

Nemám, od toho se musím oprostit, jsem přece obchodnice a prodávám zboží, které lidé žádají. Ale svým dětem bych nikdy nenabídla, co sama nejím. Při všech oslavách narozenin, na kterých se všichni scházíme, vařím to, co sama jím. A zatím si nikdo nestěžoval

Jste vegetariánka?

Nejsem! Nemůžu být, měla bych pořád hlad. Ráda jím, ale kdybych dala na stůl, co sním za den, tak někdo řekne, že to má tak na svačinu.

A jaký je váš denní režim? Stačíte se vůbec v práci najíst?

V pondělí až pátek vstávám v půl sedmé, v sobotu musím dřív, protože jezdíme do velkoobchodu do Plzně. Ráno si tedy dávám trochu rozdrobeného droždí do horké vody, jako „snídani“. Vypiju a jdu do práce. A třeba kolem deváté si dám kousek hořké čokolády. A v poledne žitný chleba s olivovým olejem. To není zaměstnání, kde si můžete sednout k jídlu. Takže průběžně „zobu“ celý den. A večer si dám dušenou zeleninu s masem nebo vajíčkem. Potřebuji živočišnou bílkovinu, ale jím jen ryby a hovězí. Vepřové nejím vůbec.

A co na to váš manžel? Ten zrovna nevypadá, že by dodržoval zdravou životosprávu. Zkoušela jste mu poradit?

To nemá cenu, už jsem to vzdala, on patří mezi lidi, co se asi nemají rádi. Člověk musí sám chtít. Pokud si ve své hlavě neudělá pořádek, nic se nezmění. Třeba přestat kouřit. Znám spoustu lidí, do kterých bych nikdy neřekla, že přestanou, což vyžaduje hodně pevnou vůli, a přestali. A to samé je i s životosprávou. Souvisí to s psychikou. Psychika je pěkná potvora! Pozoruji to na sobě, člověk je nastaven na určitý režim, a jakmile ho poruší, a překročí své nastavení, začne být nepříjemný. Fungujeme na fyzickou energii, pak je ještě ta psychická, ale ta nemá tu výdrž. Musíme znát své hranice, jinak onemocníme. Zkrátka, musíme poslouchat své tělo a svůj instinkt!

Ještě jsem neviděla, že byste měla někdy třeba týden zavřeno. Kolik dní v roce pracujete?

Ne, 1. ledna, a 25.prosince jsem doma a odpočívám. Ale víkendy držíme. Zavíráme ve tři odpoledne a jezdíme za vnoučaty. Máme čtyři, takže je musíme střídat. Když to jde, nedělám ani domácí práce, jako žehlení, praní atd. ty zvládám v týdnu po večerech.

Vážně vám nechybí dovolená?

Nechybí, dřív jsme jezdívali, ale dnes mi to nechybí. Navíc si říkám, že na to budu mít ještě dost času. Až přestanu pracovat, a jednou ta situace nastane.

A až nastane, neláká vás třeba Indie?

Neláká, ale ráda bych se podívala třeba do Řecka, líbí se mi Středomoří. Ale až jednou přestanu pracovat, chtěla bych si postavit domek a mít zahradu. Ale to je ještě daleko, na důchod se ještě zdaleka nechystám.

Děkuji moc za krásný rozhovor a impuls k zamyšlení. Také se budu muset naučit říkat Chci a ne měla bych!

Reklama