Bulvár

Rozhovor s Nigelem Marvenem

Nigel Marven, který se narodil v roce 1960, na sebe brzy upozornil jako mladý nadějný přírodovědec. Když mu bylo osm, pěstoval křečky, rok nato chytal hmyz, jenž se zachytil v matčiných šatech. Jako teenager začal věnovat pozornost větším zvířatům a choval doma kajmana, straku a hroznýše. Dokonce zachránil úhoře před tím, aby neskončil v aspiku, a měl ho ve vaně. Když se někdo potřeboval vykoupat, kluzký tvor putoval do kbelíku.

 

Rodinné prázdniny u Středozemního moře se pro něho stávaly zoologickou expedicí. Mladý Nigel běhal po okolí s povlakem na polštář v ruce a chytal hady a ještěrky, aby je mohl studovat a pak je zase pustit na svobodu.

 

Když skončil studia, vydal se na roční putování napříč Amerikou, kde v divoké přírodě objevil dva druhy mloků. Po návratu do Velké Británie se přestěhoval do Bristolu, aby se mohl věnovat studiu botaniky a zoologie na univerzitě. Ukázalo se, že toto město je pro něho ideální. Jednak proto, že mohl svůj zájem o přírodu pěstovat na akademické půdě, jednak proto, že Bristol je centrem natáčení přírodopisných filmů.

 

Průlom do televize

V době, kdy se Nigel věnoval výzkumu potravních interakcí mezi klíšťaty a rozsivkami (což jsou mikroskopické řasy), podařil se mu první průlom do televize. BBC hledala pro svůj pořad Galaktická zahrada někoho, kdo dokáže před kamerou přimět k potyčce červy. Při práci v televizním studiu se Nigel učil základům filmařského řemesla od kameramana Alana Haywarda.

 

Jeho první zaměstnání v televizi na plný úvazek byl badatel v seriálu Davida Attenborougha First Eden, který byl věnován středomořskému regionu. Sen se proměnil ve skutečnost, protože pro Nigela byl David hrdinou BBC. Na setkání s ním vzpomíná: „Když jsem se s ním poprvé sešel, řekl jsem mu: ´Ahoj,  já jsem badatel Nigel Marven.´ A on mi odpověděl: ´Ahoj, já jsem David Attenborough.´ Jako bych nevěděl, kdo tenhle skromný muž je.“

 

Kvůli jeho zkušenostem se životem divokých zvířat ve Středomoří jedna redakce BBC v Londýně Nigela požádala, aby se stal asistentem produkce desetidílného seriálu natočeného podle knihy Geralda Durrella O mé rodině a jiná zvířeně. Tím se Nigelovi splnil druhý sen, protože právě tato kniha patřila k jeho nejoblíbenějším. Při obhlídce míst, kde se mělo točit – kromě jiného i na ostrově Korfu, kde kniha z většiny odehrává, se s Durrellem osobně setkal. Nigel režíroval některé bojové scény zvířat, dohlížel na letové sekvence straky a sovy a měl na starosti i další zvířata, včetně jednooké želvy Madame Cyclops.

 

Vlastní filmy

Nigel pokračoval v práci pro BBC více než deset let a v té době byla uvedena řada jeho snímků o životě divokých zvířat včetně Incredible Journeys a Life of Birds (Život ptáků). Poté odešel do Granada Television, kde se také začal věnovat režii. O pět let později založil vlastní produkční společnost Image Impact a natáčí filmy, které jsou uváděny po celém světě.

 

 Rozhovor s Nigelem Marvenem

Jaké je vaše oblíbené zvíře a proč?

Sokol stěhovaný. Chtěl bych umět vzlétnout vysoko k nebesům, zakroužit a pak střemhlav zaútočit jako tito majestátní ptáci. Asi by pro mne jako pro vegetariána bylo obtížné živit se divokými holuby, ale sokoli žerou jen maso. A taky s tou vzdušnou akrobacií by to bylo horší.

Máte nějaké domácí mazlíčky?

Většinou plazy: gekončíky noční, honduraské korálovky sedlaté, mloky – nebo Oscara - výra.    

Jaké nejzajímavější místo jste navštívil?

Vzrušující jsou úplně všechna.

Jaký nejnebezpečnější okamžik jste se zvířaty zažil?

Můj první film, který jsem produkoval, se jmenoval Hadí sevření. Chtěl jsem vyvrátit mýtus, že šelmy promyky mungo napadají velké hady. Byl jsem už v Africe, ale velkého hada pro tuto scénu jsme neměl. Ale když jsem si šel zaplavat, zahlédl jsem jednoho nedaleko bazénu. Skvělé, řekl jsem si. Chtěl  jsem ho hodit do vody, aby se zchladil, a pak ho chytit a všiml jsem si podle kresby na hřbetě, že to je kobra. Skvělé, řekl jsem si znovu, a pak jsem najednou už jen ucítil nejstrašnější bolest, jakou jsem kdy zažil. Byla to plivající  kobra a zasáhla mne do očí. Do nemocnice to bylo čtyři hodiny jízdy. Nehrozilo mi sice, že se jed dostane do krve, ale byl jsem dva, tři dny slepý.

Přihodilo se vám při filmování ještě něco hodně nepříjemného?

Když jsem točil jeden díl pro svůj pořad Wild, Wild World, musel jsem být celý obsypaný včelami. Nacpal jsem si proto do nosních dírek smotky bavlny, aby mi tam nevlezly. Jenže jsem neopatrně otevřel pusu, jedna včela mi vlétla do úst a bodla mě. Ve chvíli mi otekl jazyk i rty, což znamenalo konec s komentováním. Pak jsme museli natočit sundávání roje z mé hlavy a ještě než spustila kamera, zeptal jsem se štábu, zda je vše v pořádku, abych nemusel tuhle scénu dělat znovu. Zdálo se, že všechno je ok, ale pak se ukázalo, že byly vybité baterie pro záznam zvuku. Trochu jsem nadával, ale nakonec jsme to znovu přetočili.

Máte nějaké koníčky?

Vášnivě rád pozoruji ptáky, což člověk může dělat kdekoliv a kdykoliv, dokonce i o prázdninách. K mým oblíbeným patří brodiví ptáci, ale rád se dívám na jakékoliv ptáky na pobřeží.

 

 

 

   
08.12.2006 - Kultura - autor: Eva Jedelská

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme