Nepatřím mezi ženy, které při pohledu na myš dostanou hysterický záchvat a s jekotem šplhají po nábytku.

Stejně by mi to nebylo nic platné, protože myš je zdatná horolezkyně.
Věřte mi, mám to vypozorované.


Když vlastníte chalupu na polosamotě, musíte se s těmito roztomilými nájemníky prostě smířit, protože pro ně není téměř žádná překážka nepřekonatelná.

Myš je v neúnavné honbě za potravou schopna absolvovat tvrdý vojenský výcvik, jako je šplh, vis, skok, sprint, průlez.

Ano, to všechno a možná mnoho dalších sportovních disciplín tato šikovná šedá potvůrka musí ovládat, aby nezahynula hladem.


Tak například šplh.
Dlouho mi vrtalo hlavou, jak se dostala až na vrchní skříňku kuchyňské linky, kde se v dobách největší nouze pustila do vlašáků ve slaměné ošatce.

Jednou večer na sebe upozornila šramotem.

Přitiskla jsem se ke zdi a zaměřila se na prostor za zadní stěnou linky.

A vida. Myška si to brilantně sunula po zdi a přitom se zády opírala o linku.
Vypadalo to komicky.
Musela jsem se smát a zároveň ocenit její důvtip.

Odtáhla jsem nábytek dál od zdi.

Žádný problém, schroupaly i slaměnou ošatku.
Jakou inovační metodu výstupu použily tentokrát, jsem nevystopovala.


Dalším vynikajícím cestovním kanálem pro hlodalky jsou kabely všeho druhu.

S jednou takovou provazochodkyní jsem měla před nedávnem rozhovor.

Pravda, moc toho nenamluvila. Seděla nehnutě na dřevěné lavici a koukala na mě černýma korálkovýma očima.
Pomaloučku jsem se k ní přibližovala a testovala její odvahu.

Kdo s koho.
Měla nervy ze železa.

“Tak co, ty mrško jedna, kdy nám přestaneš žrát mejdlo?“

Nepatrně pohnula kulatým, téměř průsvitným boltečkem.

“Já vím, že mě slyšíš a je mi to houby platný, viď?“
Na znamení souhlasu se otočila, slanila po kabelu od lampičky a zmizela v nepatrném otvoru ve zdi.
V jednom z mnoha otvorů, které manžel zadělával všemi způsoby, sádrou se střepy počínaje, montážní pěnou konče.
Málo platné.
Kamenný dům slepený hlínou je jak ementál prolezlý myšími chodbičkami.

Zkoušeli jsme pochopitelně i pastičky, ale ten starý model byl naprosto neúčinný.
Myš se nažrala a past zůstala prázdná.
Někdo mi doporučil novou zmodernizovanou, která by i člověku prst přerazila, jak citlivý a zároveň razantní mechanismus měla.

A fungovala.


Mělo to ale jeden háček.
Myši jsou kanibalky a nezdráhají požírat kolegyně, které měly smůlu.


A na to neměl nikdo v rodině žaludek.


A tak jsme s nimi uzavřeli tiché příměří a vzájemně se tolerujeme.

 

Tedy, my tolerujeme je, protože ony se nás na nic neptají.

 

Reklama