Co pro vás znamená léto?
Svoboda, slunce, moře a hlavně prázdniny. Letos netočím, ani nehraju. Děti jsou několik dní na táborech, a pak vyrazíme celá rodina na 14 dní na jachtu do Chorvatska. Následuje cesta do Slovenského ráje a pak budeme trávit čas různě s kamarády, po chalupách.

Jaké to je trávit čas na moři?
Jezdíme v partě. Děti se znají od malička, zabaví se a všech pět to zvládá skvěle. A když jsou malé konflikty, tak buď naskáčou do vody, nebo je zavřeme v kajutě (smích). Hrozně si to všichni na lodi užíváme a pro mě je to asi nejhezčí prázdninový zážitek. Vypínám telefon a teprve tam se přistihnu, že se zastavím a odpočívám. Tam jsem skutečně sama sebou.

Máte spojené léto i s letními lásky?
Určitě, ty první lásky přicházely na táborech a taky u babičky na prázdninách. Měla jsem sedm bratranců a patřila do klukovské party a vždycky se mi tam někdo líbil. A pak je mám spojené s cestováním, včetně mé poslední lásky – mého muže, se kterým jsem vyjela do Portugalska.

V létě asi nabíráte energii na podzim?
Přesně tak. Mám to tak každý rok, deset měsíců jedu doslova jak fretka a nezastavím se, čas dělím mezi práci a děti a volný čas moc nemám. Hlídám si, až na výjimky a pár nutných natáčecích dnů, držet volné prázdniny a vypínám. A vím, že tu sílu musím nabrat.

Co přijde s podzimem?
Chystáme projekt s s historikem Radkem Schovánkem a režisérkou Martinou Kinskou, se kterou jsem už spolupracovala na představení Pankrác 45 . Premiéra hry, která tak trochu navazuje na Pankrác 45, by měla být 30. listopadu ve Švandově divadle.

Prozradíte nám o představení něco více?
Hra Agent tzv. společenský je taková sonda do rodiny – otce, matky a syna, kde syn zpětně zjišťuje pravdu o své rodině a rodičích a ona pravda není moc příjemná. Týká se to spolupráce obyčejných lidí s StB, a o tom, jak StB zasahovala do životů těchto lidí. A do tohoto příběhu se vkládá svědectví agenta StB, který jediný může doložit, co se tenkrát opravdu dělo.
Jedná se o nezávislý projekt financovaný od různých mecenášů, příznivců divadla a lidí, co souzní s tímto tématem.

Tento projekt bychom rádi dostali do škol a diskutovali s dětmi na toto téma. Přijde nám důležité mladým lidem přiblížit to, co se dělo. Ono není jednoduché vysvětlit, co to normalizace byla a jak moc do života zasahovala. Předat jim tu myšlenku, jak moc hmatatelná byla ztráta svobody, neexistence volby. Sama to vidím na synovi, když přejíždíme hranice, neuvědomuje si a ani nemůže, význam pasu, výjezdních doložek a třeba i drátů.



Nesouvisí to možná i s tím, že většina učebnic končí druhou světovou válkou?
Přesně. Výuka většinou končí obdobím války a občas ještě zabrousí k procesům v padesátých letech. Rok 68 mají děti spojené jen s tanky, ale důsledek jim uniká. Společnost s tím dodnes není vůbec srovnaná. A to je i cíl naší hry, aby lidé nad tím začali přemýšlet a ptát se. Nikdo totiž nemůže říct, že byl jen bílý nebo černý. Nikdo z toho období nevychází bez viny. Možná je potřeba vyházet všechny kostlivce ze skříní...

Klára Cibulková (1975) je česká televizní i divadelní herečka.

Vidět jste ji mohly například v seriálu Cirkus Bukowsky, Kriminálka Anděl, Gympl s (r)učením omezením nebo v Ordinaci v růžové zahradě 2. Hraje nejčastěji ve Švandově divadle.

S manželem, hercem Tomášem Pavelkou, má dvě děti.

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama