Reklama

Sluníčko svítí, je krásně, moc Vás všechny zdravím a přeji krásný den.

Ano, v dětství jsem chtěla být vším možným i nemožným. Představivost najednou zmizí a přijde realita. Samozřejmě moje přání se lišilo od rodičů, jak bylo, je a bude.

Vzhledem tomu, že jsem se dobře učila, hlavně jazyky mi šly do hlavy samy, si rodiče představovali, že půjdu na jazykovou školu. Třídní učitelka je v představě podporovala a při třídních schůzkách se na všem vlastně dohodli. Jak se říká - za Vás bez Vás.

Ovšem jaké bylo zklamání, když jsem kategoricky byla proti a chtěla jsem se vyučit prodavačkou potravin. Od mala jsem si ráda hrála s kamarádkami na prodavačku. Když jsem šla nakoupit, vydržela jsem hodiny sledovat prodavačku a diskutovat s ní o její práci.

Doma jsem vždy dostala vyhubováno, kde jsem tak dlouho. Přes veliký tlak, hlavně otce, jsem si vydobyla svoje a vyučila jsem se prodavačkou.

Již v prvním ročníku jsem dostávala otázky, zda mám někoho z rodiny ze kšeftu. Neměla, ale přímo jsem milovala styk se zákazníkem: poradit, povídat.

Jak se lidově říká, ryba ve vodě. Poté otec došel k názoru, když slyšel na učilišti samé chvály na mě - ano udělala jsi dobře.

Ovšem dnes si říkám, měla jsi poslechnout, mít jazykovou školu, byla bys někde jinde, ale...

Když moje děti si vybíraly, nechala jsem je rozhodovat, jenom s malou poradou, kterou každý získá životem.

Věrulinka


Věrulinko,
moje mamka se před lety vyučila prodavačkou drogerie, protože milovala vůni mýdel a parfémů. Také dnes změnila názor. Ale myslím, že nikdy nezapomene na to, že když byla mladá, šla studovat to, co opravdu chtěla, a ne to, k čemu ji někdo nutil...