Své děti nekřtila, protože neví, zda budou věřící či ne. Křest je spojen s vírou, kterou nelze nikomu diktovat. Takový postoj zastává čtenářka s nickem mařinka

Křest má většina lidí spojen s katolictvím. Jenže co církev, to jiný postoj. Vím, že i evangelíci křtí miminka, ale ne bezpodmínečně. Ostatní protestantské církve, kde mám známé, dětem „jen“ žehnají, protože věří, že křest má být vyznáním víry v Boha, což miminko udělat nemůže.

Křest vnímám tak, že patří k víře, že nejprve je víra v Boha a pak křest. Své děti tudíž jsem nekřtila, protože nevím, budou-li věřící či ne, nechávám to na nich. Víra k životu patří, stejně jako znalost Bible. S dětmi si čtu tu dětskou, vyprávíme si příběhy, ale ono zásadní rozhodnutí bude na nich.
Na několika křtech jsem byla, a vždy to byla krása. Rodiče totiž byli věřící a vše mysleli upřímně, dávali své dítě Bohu pod ochranu, upřímně slibovali, že dítě budou ve víře vychovávat, ... Byla tam neskutečně příjemná a milá atmosféra, takový zvláštní a těžko popsatelný zážitek. Kéž by takové byly všechny křty, ne jen pro formu, pro splnění povinnosti, ale dobrovolné a upřímné.

mařinka

Milá mařinko, díky za tento názor, myslím, že je rozumný

Text nebyl redakčně upraven

Reklama