Podle zákona z roku 2002, který je platný v České republice, je za potenciálního dárce považován každý, kdo se nenechá zapsat do registru odmítačů dárcovství. V tom je k dnešnímu dni kolem sedmi set lidí.

Podle výzkumů Nadace Karla Pavlíka a agentury Factum Invenio však celých 26 % Čechů nechce své orgány po smrti darovat. Mezi časté argumenty patří obava z toho, že lékaři nebudou s tělem při vyjímání orgánů zacházet s dostatečnou úctou, nebo že se s orgány bude obchodovat. Lidé se také obávají, že by jim jako potenciálním dárcům orgánů nebyla poskytnuta dostatečná péče – obvykle si však neuvědomují, že bez výslovného vyjádření nesouhlasu jsou potenciálními dárci.

Počet lidí, kteří odmítají darovat orgány, rok od roku stoupá. V roce 1998 jich bylo pouhých 15 %. Přitom až 70 % Čechů by si v případě ohrožení života nechalo transplantovat cizí orgán.

V současnosti čeká na transplantaci kolem 750 Čechů. Nejvhodnějšími dárci jsou podle MUDr. Štefana Vítka, přednosty Transplantcentra IKEMu a předsedy České transplantační společnosti, mladí lidé, kteří zemřou na mozkovou smrt – například oběti dopravních nehod obvykle mívají orgány příliš poškozené – ze čtrnácti set mrtvých jich je vhodných zhruba šedesát.

Souhlasíte s tím, aby byly Vaše orgány někomu transplantovány po Vaší smrti? Nebo byste třeba blízkému příbuznému dala jednu ledvinu ještě za života? Přijala byste cizí orgán, kdyby Vám to mělo zachránit život?

Hlasujte v anketě na hlavní straně!

Reklama