marriage

Možná se vám to zdá jako titulek z bulvárního tisku, ale stát se to může každému, ať už trvá vztah třeba několik let.

Bylo by ideální, kdyby byl člověk před svatbou zcela přesvědčen, že je to to správné rozhodnutí, nad kterým už není třeba se dále rozmýšlet. Pokud patříte do této skupiny lidí, nezbývá mi přiznat svůj obdiv a malinko i závist. Pochybuji ale, že ani uvnitř člověk o sobě a druhém nepochybuje, je to podle mě přirozená obava, obava z něčeho nového, jiného, neznámého.

Na straně druhé stojí partnerské páry, které předsvatební období donutí přemýšlet natolik, že po dlouhodobém pátrání narazí na něco, přes co se nedokážou přenést.

Předsvatební kolotoč zařizování k tomu dává ideální podmínky. Je třeba se shodnout na mnoha věcech. A nemusí jít jen o to, jak bude vypadat výzdoba svatebních vozů a co bude mít budoucí manžel na sobě, i když i takovéto drobnosti se mohou stát předmětem nepříjemných sporů. Mnohdy se řeší ale podstatnější věci, společné bydlení, finance, děti apod.

Je zvláštní, že to musí dojít někdy až do extrémů. Máte měsíc před svatbou a začínáte čím dál více pochybovat. Je to bezesporu stresové období, ve kterém se buď ubezpečíte, že je vaše rozhodnutí tím správným, nebo vezmete nohy na ramena, někdy až před oltářem, ale tak se to děje spíše v amerických romantických filmech.

Já sama už jsem mohla být několik let vdaná. Při představě, že bychom se měli vzít, se mi v hlavě rozsvítilo jakési pomyslné ALE! a nemohla jsem pochybám uniknout. Nakonec to skončilo rozchodem, právě kvůli tomu výstražnému ALE, co mě pronásledovalo. A jsem ráda...

Někdy ovšem může být důvod k rozchodu před svatbou trošku kurióznější.

Známí měli mít na konci června svatbu. Všechno bylo téměř připraveno, prstýnky hotové. Budoucí manžel Evy, Tomáš, jel ale pryč na víkendovou akci s kolektivem lidí z práce. Sympatie k jedné z kolegyň byly umocněny vypitým alkoholem, a tak z toho byla nakonec společná noc. Možná to mohlo jednou nocí skončit, ale Petra zůstala Tomášovi v hlavě, a tak se jednou v noci prozradil sám, když do tmy zakřičel: „Petro, bylo to úžasný!“.  Eva se okamžitě vrhla po telefonu Tomáše a našla zprávy, které si s Petrou po vydařeném víkendu psali.

Svatba nebyla a nebude, Tomáš se odstěhoval pryč... Příběh jak z filmu, co říkáte?

Jen mě tak napadá, neměl by si to člověk v hlavě srovnat trošku dřív než až těsně před svatbou?

Reklama