Nedávno jsem psala  na téma "žárlivost". Kdo můj příspěvek četl, možná si vzpomene, že jsem se rozhodla opustit partnera. Můj dnes už bývalý se se mnou dokonce rozešel sám (dělal to často, ale vždy jsem mu to odpustila tak jako vše ostatní, co prováděl). Já na ten rozchod ale tentokrát přistoupila. Pak se omlouval, tak jako obvykle, že to tak nemyslel a že jsem si už snad na ty jeho rozchodové výlevy mohla zvyknout. Prosil, omlouval se, plakal...
Včera večer mi volal, abych si přišla do jeho bytu pro věci. Když jsem tam dorazila, zamknul byt a držel mě tam až do dnešního rána!!! Prosila jsem, ať mě pustí, ale neúspěšně. Chtěl, abych s ním spala v ložnici, což jsem odmítla a rezignovaně ulehla na gauč v obýváku. Nenechal mě ani spát, CELOU (!) noc mi říkal, jak jsem hrozná jako žena, bla bla, atd. Dokonce se přiznal, že mě jezdí pozorovat do práce. Nenechal mě ani zamhouřit oko, celou noc otravoval. Ráno mě ani nechtěl pustit do práce, že prý mám zavolat šéfovi, že je mi zle. Ani nevím, jak jsem ho přemluvila, ale teď jsem v práci. Jsem vzhůru 31 hodin a musím tu vydržet do 19hod. Nejen, že jsem unavená, ale hlavně vyděšená jeho chováním. Je to jako nějaká pitomá telenovela.
Já jsem teď zamilovaná do jiného muže, který je na mě velmi hodný. Nechci ho do toho však nijak zatahovat. Zároveň se trochu bojím, že jsem na bývalém závislá. Tento rozchod mě stál již mnoho sil a zdá se, že to ještě není u konce...

Barracuda


Milá Barracudo,

berete svou situaci s ohromným klidem. Já bych už na Vašem místě byla vystrašená. Kdyby mě někdo držel celou noc v bytě a špehoval mě v práci, nebyla bych daleka paniky. Takové chování ve mně vyvolává obavy, aby ten druhý nechtěl mou pozornost přitáhnout násilím...  Být Vámi, sama už k němu nejdu. Vezměte s sebou raději přístě bráchu nebo kamaráda.

Držím Vám palce, abyste to zvládla dnes v práci i později s bývalým... Nemáte to lehké, ale je vidět, že si umíte poradit.

Reklama