Reklama

Hezký den!
Rochodů jsem prožila několik, někdy proléval slzy on, jindy zase já, a občas z toho také vylezlo malé drama, které se postupem času přeměnilo na veselou grotesku ze života.

S Robinem jsem nejdříve nechtěla chodit ani náhodou. Za prvé mi vadilo, že je o hlavu menší a já měla radši vysoké chlapy, za druhé vypadal až moc na „bouřlivých nocí znalého“ frajírka. Jenže on se jen tak nedal a lítal kolem mě, vysílal kamarády, až jsem mu nakonec zavolala a přišla na vínko.
Začátky jsou vždycky příjemné, tak probíhal i náš. Měl sice svoji garsonku, ale dostal klíče i od mého bytu. Navštěvovali jsme se, já vařila, podstrojovala a radila mu, kam zajít hledat novou práci (tu svou ztratil, ale netvářil se zase tak nešťastně). Já poté odjela na týden na výlet s kolegyňkami z práce, protože to bylo již z dřívějška domluvené. No a po návratu se nám začala láska lámat.

Jedna kolegyně mi jen tak řekla, že ho viděla někde u silnice s jinou. Nejdříve jsem nevěřila, ale začaly pozdní noční příchody, kdy tvrdil, že byl u tety, u kámošů apod. Samozřejmě to by snad ani ten nejslepější zaláskovaný nevěřil, že si chodí na kafe k tetě ve dvě ráno. Lhal ve víc věcech a přišlo na řadu rychlé řešení. Jen mě v práci postrašili, aby mi vůbec vrátil moje klíče (jedny hned zkraje ztratil – prý mu spadly do kanálu, bohužel mi neprozradil, jakým způsobem se propadla do kanálu i moje jediná značková mikina:))

V té době už měl novou práci a já se za podpory kolegyň vydala místo oběda na jeho pracoviště. Dělal v takové malé zámečnické firmičce. Nasadila jsem úsměv, pevný krok a vyšlápla si pro klíče. Obešla jsem dva jeho kolegy, kteří se s obdivem dívali na mé minišaty, a já zašla za Robinem, který pracoval ve druhé místnosti.
„Ahoj, prosim tě, mně se ráno zabouchly dveře a moje klíče leží vevnitř u telefonu, dáš mi ty tvoje?“
Chňap! Měla jsem je, a pak tam překvapeného ex-miláčka pěkně seřvala, že vím všechno a že ty jeho velelži si může nechat pro jinou, třeba pro jednu se jménem, které vykřikuje v noci ze spaní! On si samozřejmě nenechal nic líbit, plácal různé nesmysly a chytil do ruky železnou tyč. Chtěl mě s ní praštit, ale já si ve stavu naštvanosti troufla a řekla, jen ať si zkusí. Nakonec polevil a neublížil mi.
Večer jsem mu ještě všechno vyprané a dosud mokré prádlo narvala do igelitky a přála si, aby mu shnilo, než si pro to přijde!

A to byl konec jedné zámosti!

Hezký den ženám-in přeje

Margaretka
Milá Margaretko,
tak to má být. Stručně, jasně a hlavně razantně!
Přeji též krásný den