Kdo chce psa bít, hůl si najde. A kdo se chce rozejít s partnerem, ne přímo hůl, ale důvod si najde také. Téměř z malicherného důvodu se rozešla po roce se svým partnerem i Sylvie. Zatímco on se tomu smál, ona to brala smrtelně vážně.

Čisťounká a voňavá lékárnice Sylvie

ponožky

Sylvie je třiatřicetiletá mladá žena, vystudovaná lékárnice. Ale zatímco za pultem se na své zákazníky usmívá, doma v soukromí je z ní lítá saň, se kterou žádný partner dlouho nevydrží. Je totiž přepečlivá na úklid a i takový drobek na stole, a nedejbože pohozené ponožky na zemi, ji mohou dovést až ke stavu nepříčetnosti.

Patrik byl její třetí vážnější známostí, dá-li se vůbec necelý roční vztah nazvat vážnějším.
Sylvie ho okouzlila svým úsměvek právě v lékárně, kde si vyzvedával antibiotika. Líbila se mu, jak je čisťounká, voňavá, uhlazená.
Když mu pak zhruba po třech měsících nabídla, že se k ní může nastěhovat, byl přešťastný. Před necelým rokem se rozvedl, s manželkou a jejich pětiletým synem ještě stále sdíleli společně byt, což nebylo právě nejlepší, proto Sylvin návrh přijal s povděkem.
Že má pětiletého syn, řekl Sylvii krátce po seznámení. Nevadilo jí to, ani to, když si ho pak brával na víkendy k ní do bytu. Už tehdy si však měl všimnout, jak Sylvie s hadrem v ruce sledovala ostřížím zrakem každý synkův pohyb.

Sylvie patří k typu žen, které si až přehnaně potrpí na čistotu a na pořádek. Minula se povoláním, byla by z ní spíš skvělá vojanda.
Svůj byteček vždycky měla a má čistý jako klícku, ale když si do něj nastěhovala předchozí dva partnery, a teď Patrika, po dvou, třech měsících si začala uvědomovat, že jí její opečovávaný prostor narušují. A když k tomu ještě přivedl Patrik občas i synka, snášela to čím dál hůř.

Rozchod kvůli ponožkám?!

Všechno by Sylvie nějak obstála. I neuklizené nádobí v myčce, i drobky na stole, i zacákané zrcadlo v koupelně, co ale k smrti nenáviděla, to byly rozhozené ponožky po bytě. A v tom je Patrik bohužel expert. Než by je hodil do prádla, nebo rovnou do pračky, tak je prostě odkopl k botníku, pod postel, k sedačce...
Sylvie byla nepříčetná. Zjistila, že má alergii nejen na Patrikovy ponožky, ale potom už i na Patrika samotného.
„Ty se se mnou rozcházíš kvůli pohozeným ponožkám?“ smál se Patrik, když mu oznámila, ať se odstěhuje, že už má toho bordelu (nejvíce mu vyčetla právě ony pohozené ponožky) akorát tak dost.
„Tak si tady v tom svém sterilním bytě zůstaň sama, stejně už jsem měl toho tvého přepečlivého úklidu plné zuby,“ naštval se Patrik, sbalil si svých pár švestek, včetně několika párů špinavých ponožek, a šel.

Kdo ví, co by jí vadilo příště

Jenže kam tak narychlo jít? U exmanželky už byl nastěhovaný její nový přítel a na ubytovnu se mu nechtělo. Chvíli bydlel u kamaráda a potom si pronajal byt.
Paradoxem je, že se už mnohokrát přistihl, jak nesnese na zemi pohozené ponožky, a jakoby slyšel v povzdálí Sylvin hlas, hned je hází do prádelního koše.
„Sylvie by se divila,“ napadlo ho v duchu, ale volat jí už rozhodně nebude. Určitě by si našla zase něco jiného. Důvod k rozchodu se přece vždycky najde.

Přečtěte si také:

Reklama