Ahojky a krásný den všem na ženě-in,

včera večer jsem narazila na dnešní téma „Návraty“ a vzpomínání mě chytlo až tak, že jsem šla vyhledat fotku z dětství a další z návštěvy nejzamilovanějšího místa asi po 30 letech.

Každá z nás má určitě nějaké zamilované místo, někdo tam, kde se narodil, tam kde prožil bezstarostné dětství, první lásku, prázdniny, tam kde žije… myslím, si že jich je hodně, ale já se už jenom ve vzpomínkách ráda vracím do dětství, které jsme se sourozenci trávili v Rovensku pod Troskami.

Podle turistického průvodce z roku 1948  „Rovensko pod Troskami“ leží v půvabné kotlině mezi starobylým hradem Troskami a strážnou horou Českého ráje Kozákovem, tedy přímo v srdci Českého ráje, mezi městy Turnovem a Jičínem.

V tomto nádherném městečku se narodila moje maminka a žila tu až do té doby, než se šla učit „na sever“, kde se vdala a zůstala. No a tak jsme mohli alespoň s bráškama jezdit k babičce na prázdniny. Dětství to bylo krásné, všem místním dětem, našim prázdninovým kamarádům,  jsme záviděli, že mají u domečku všechna domácí zvířata od slepic, králíků a po dvoře pobíhal alespoň jeden hlídací „Alík“, kočiček bylo všude nepočítaně.

Okolí je také nádherné a naším nejoblíbenějším místem se stala „Bora“ – je to les na pískovcových skalách – jsou to rovenské „Prachovské skály“ v malém měřítku, překrásné pohledy k Troskám, Čechova vyhlídka, skály možno prolézati křížem krážem a všude nacházíme vděčné rozhledy do krajiny a malebná seskupení skal.

Z těchto „Bora“ jsem našla přiložené fotky:


na té černobílé jsem už asi když mi bylo 15 let, je to na pískovcové želvě


a na té barevné fotce, je to asi po 30 letech. Je to rozdíl, vyrostlé stromy, vůbec jsem to nemohla poznat, i nejedna slzička ukápla…

 

Proč jsem se vrátila až po tolika letech? Babička totiž umřela, když mi bylo 17, a rodiče vzdálený domeček od našeho bydliště prodali a koupili chatu poblíž, tím vlastně ukončili naše dětství, no a podívat jsem se tam byla až po letech, kdy jsme maminku vezli na sraz se spolužáky.


Přikládám ještě dvě pohlednice, kterých mám spoustu, mohla bych napsat o všech krásných procházkách, které se z tohoto zamilovaného městečka dají dělat, ale to bych tu psala a psala, snad v nějakém jiném příspěvku 




Přeji všem ještě jednou hezký den, mějte se moc krásně, sluníčkově a zase někdy

ahojky,
mamoutek


Milý mamoutku,
děkuji za pěkný příspěvek a fotky.
Do tohoto kraje jsem začala jezdit tak zhruba před deseti lety. Koupili jsme chalupu u Semil, což je sice dál, ale vaším krajem alespoň projíždíme a vždycky se kocháme.
Reklama