Jsem blázen do psů. Rodiče mi vždycky říkali, že jsem trhlá, že se takhle nikdy nevdám. Ale mě tohle nezajímalo, a tak jsem si pořídila jednoho psa a pak druhého psa. Hodné malé voříšky, kteří nám doma nikdy nic nezničili, hrozně rychle se naučili venčit mimo byt a jejich výchova šla jak „po másle“.

Rodiče se spletli… přítel se objevil a jak jinak, než že je stejně trhlej do psů jako já. Všechno se nakonec seběhlo tak, že jsme se k sobě nastěhovali a rozhodli se, že si pořídíme společného psa. Vzhledem k tomu, že to bylo v době, kdy přítelovi zemřel jeho německý ovčák, byla volba plemene jasná. Ne, že bych byla německým ovčákem nadšená, ale nakonec jsem souhlasila.

A Bodie přišel. Naštěstí nebyl problém se soužitím s mýma „voříškama“ a hlavně mám naprosto úžasné rodiče, kteří si moje „zrzky“ berou hodně často na chaloupku u lesa.

Nejdříve jsme si vzali střídavě dovolenou a štěňátko vychovávali. Jenže pak už to nešlo a Bodík musel zůstávat sám doma (díky bohu nás napadlo ho zavřít do jedné místnosti) a teď jsem teprve pochopila, co znamená: Kocour není doma, myši mají pré.

Nejprve to začalo nevinně okusováním mého starého psacího stolu – no, asi nemá rád ostré hrany. Poté se pustil do starého gauče po babičce, který si maminka chtěla odvézt časem na chalupu – ale ten měl hrany oblé :). Pak rozkousal kočce očkovací průkaz, pročetl si několik knih, z nichž ho nejvíce zaujala kniha Olympijské hry v obrazech, pustil se do kohoutu u topení… Ale šlo to pomalu. Každý den něco, a tak jsme si říkali, je to štěňátko, přejde ho to.

Den D nastal v době, kdy už jsme se občas vraceli z práce a Bodie si klidně „hajal“ na rozkousaném gauči a my jsme marně hledali, co zase zničil. Domů jsme přišli výjimečně s přítelem společně. Nejprve nás zarazilo, že nejdou otevřít dveře do pokoje. Mysleli jsme, že se tam něco zapřelo… ale kdepak! Bodík se rozhodl okousat klíč u dveří a podařilo se mu ho otočit. Takže zamčený pes v pokoji… nářadí… kde je… no, v tom pokoji… co s tím… sousedi… mají šroubovák… Nakonec se nám podařilo dveře otevřít, ale tím to neskončilo.

Rozkousané matrace, mezi nimi knihy z police, na kterou naprosto nechápeme, jak se dostal, rozkousaná skříň a z ní vytahané všechny věci, rozdrbaný koberec… všude spousta roztrhaných papírů, kusy molitanu, knoflíky… rozlitá miska s vodou… a na vrcholu této hromady věcí si trůnil šťastný Bodie.

Teď jsem s ním již 14 dní s chřipkou doma. V pondělí jdu do práce, tak už se teď bojím, co nám pejsek zase ukáže, že dokáže.

Zdravím všechny a přeji krásný den.

spikule


Děkujeme za příspěvek :).

Hm, já vím, že mě možná milovníci zvířat zastřelí, ale co ho zkusit nechat ho doma s náhubkem? Horko ještě není, takže by šel použít i látkový těsný nebo plastový... V kováku se sice pes dokáže v pohodě i napít, ale zas tím leccos omlátí...

U psa mé známé, který taky devastoval, na co přišel, stačilo nasadit náhubek, na chvíli odejít (nejdřív pár minut, pak půl hodinky, nakonec hodinku až pracovní den), pak se vrátit, náhubek sundat a psa extrémně pochválit, případně dát mu jeho hračku na kousání, a tak do týdne problémy přestaly... Samozřejmě s tím, že měl pes jinak spoustu pohybu a před odchodem se řádně utahal... A navíc byl jeho zájem cíleně převáděn na povolené hračky ke kousání.

Jinak na některé psy taky zabírá speciální sprej - dá se koupit v chovatelských potřebách a nastříká se na to, co pes okusuje - psovi to pak smrdí... Ale tady by to asi chtělo postříkat celý byt :)

redakce@zena-in.cz

Reklama