Poslední zveřejněný příspěvek k dnešnímu tématu je od čtenářky s nickem RosaGloriaDei. Dozvíte se v něm, jak to chodí u takových rodičů „dědice gruntu“.  

Pěkný den,
mám chvilku, tak přece jen nakonec přispěji svou troškou do mlýna. Vdávala jsem se v šestadvaceti, vdávala jsem se z lásky a vdávat jsem se v tom známém slova smyslu nemusela.  Muž byl  ale celý život vychováván jako „dědic gruntu“, takže ve chvíli, kdy jsme spolu chtěli začít žít, byl sňatek jediným řešením. Podrobněji se mi to rozebírat nechce, snad si alespoň trošku dokážete představit, o čem to je v katolické rodině žijící na vesnici, byť na počátku 21. století.

Do společného života jsme všichni (myslím tím i své tchány) vykročili s radostným očekáváním, jak nám spolu bude skvěle. Manželovi rodiče se během měsíce vystěhovali na dvoupokojový výminek (bylo to jen a jen jejich rozhodnutí) a nám nechali jejich dům na dvě patra. Jenže netrvalo dlouho, a zjistili jsme, že se naše představy o soužití na jednom čísle popisném značně liší.

Nebudu vás zatěžovat detaily (to až třeba někdy příště), ale dopadlo to tak, že jsme byli nuceni najít si vlastní bydlení, vážně to nešlo. Hodně dlouho trvalo, než se hrany alespoň maličko obrousily, tcháni dodnes úplně nepřekousli, že jsem jim „odvedla“ syna. Pamatuji si, jak kdysi jeden známý naši situaci velmi úsměvně ohodnotil slovy: „ Přišla chytrá horákyně, vzala, co měla nejradši, a už byla pryč …..“

Tenkrát nám do smíchu nebylo nikomu, muž se s opuštěním „rodného“ domu úplně nesmířil dodnes. Nicméně rok se s rokem sešel, všichni jsme zestárli, narodila se nám dcera, kterou rozhodně nechci o babičku a dědečka ochuzovat. Kdo ví, jak dlouho je ještě bude mít. Jen se trošku bojím, co nastane ve chvíli, kdy na „gruntu“ zůstane jeden z manželových rodičů sám… Radši se předem nestresuji.

Poučení mám ale jedno. Když je to jen trošku možné, měli by mladí začínat svůj život sami, bez rodičů. A k rodičům se případně vrátit až ve chvíli, kdy to oni sami budou potřebovat. Není domu, kde by mohly vládnout dvě hospodyně….

RosaGloriaDei

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_____________________

Tu poslední větu jsem si musela půjčit i do titulku, je to ta nejlepší tečka na závěr.
Děkuji, že jste nakonec přece jen napsala a pozdravujte tchána :))
Saša

Téma dne 19. března 2012 bylo: Jak vycházíte s rodiči vašeho partnera - manžela?

Jedna z vylosovaných čtenářek obdrží za svůj příspěvek dárek v podobě kosmetiky Solutions
Tělový krém na dekolt a poprsí a pleťovou masku na obličej.

darek

Reklama