Bulvár

Romány, které vás vrátí do mládí – Lenka Lanczová


Když jsem si před lety přečetla první román od Lenky Lanczové, netušila jsem, že mě její tvorba chytne za srdce natolik, že dodneška nedočkavě vyhlížím každý další román. A znovu a znovu se nořím do problémů dospívající mládeže a do toho lehce naivního času sladkého mládí.

Lenka Lanczová, úspěšná kmenová autorka Vydavatelství Víkend a v posledních letech nejvydávanější a nejčtenější autorka románů pro mládež, se narodila v Dačicích 29. 12. 1964.

Začala psát ve třinácti letech, z nevinného pokusu se stal úspěšný celoživotní koníček. Má na kontě přes 40 knih, z nichž se většina dočkala několikanásobných vydání. První román však vyšel teprve poté, co se po revoluci v r. 1989 změnila politická situace. Do té doby se do tehdejších edičních plánů kamenných nakladatelství "nevešla". V posledních letech na pultech ročně z jejího pera přibývají 2-3 novinky.

Ve všech svých dílech se zabývá psychologií dospívající mládeže, zobrazuje otevřeně, reálně a nepřikrášleně současná děvčata a hochy se všemi jejich problémy, radostmi i starostmi (první lásky, přátelství, falešné kamarádství, mezilidské vztahy vůbec) a rovněž i s jevy negativními (drogy, incest, interrupce, trauma po znásilnění, anorexie, alkoholismus, gamblerství, závislosti apod). Přestože nementoruje, romány působí výchovně, jelikož na příkladech převážně dívčích hrdinek a jejich prožitků ukazuje, jak by to být mělo a jak ne, co všechno se může stát, když... Nechává čtenářkám prostor zorientovat se, najít sama sebe na prahu dospělého života. Lenka náměty čerpá ze svého okolí a od svých čtenářek, se kterými je na svých osobních stránkách v čilém kontaktu. Navíc je zde ke každému titulu aktivní diskuze, kde si můžete s ostatními čtenáři a samotnou autorkou popovídat o hrdinech knížky a svých pocitech…

Lenka Lanczová boduje ve čtenářských anketách. Nejčtenější kniha roku získala 1. místo za román Tajná láska (1996), v roce 1997 to bylo druhé místo za román Sólo pro Kristýnu, v dalším roce za román Souhvězdí Labutě... Všechny její knihy se každoročně objevují v první dvacítce oceněných titulů.

Obrovského čtenářského úspěchu dosáhla v celostátní anketě MOJE KNIHA (2004), kdy se 19 jejích titulů dostalo do žebříčku prvních 250 nejoblíbenějších knih všech dob! Román Znamení Blíženců se ocitl na 23. místě, Postel plná růží na 41. místě, atd. Kdyby se však sečetly hlasy celé trilogie Blíženci, jejich umístění by bylo mnohem výše.

Ještě zajímavější je pořadí autorů, kde mezi českými zvítězila s obrovským náskokem: 1. Lenka Lanczová, 2. Jaroslav Foglar, 3. Božena Němcová, a mezi českými i světovými skončila na místě třetím: 1. J. K. Rowlingová, 2. J. R. R. Tolkien, 3. Lenka Lanczová. (Seznamy knih, autorů a celkově více informací najdete na stránkách ankety.)

Rovněž v anketě Magnesia Litera 2005 získala největší počet hlasů čtenářů, nezvítězila však proto, že byly rozdrobeny do všech třech novinek vydaných v předešlém roce.

Syn David (1984) je studentem literatury na Karlově univerzitě, dcera Sandra (1986) studentkou umělecké grafické školy. Obě děti píší - David poezii, Sandra se věnuje románům pro dívky a fantasy.


Tolik ze zdroje osobních stránek: www.lanczova.cz

A že je Lenka Lanczová nejen bravurní spisovatelka, ale i obdivuhodná žena, to můžete nyní posoudit z našeho rozhovoru pro magazín Žena-in.

Zajímalo by mě, jak si člověk může splnit svůj sen být spisovatelkou? Jaké jsou ty správné kroky?

 

Existuje jediná rada - být lepší než všichni ostatní. Je totiž strašně moc těch, kteří píší a rádi by viděli svoje výtvory v knižní podobě, nakladatelé si tedy mají z čeho vybírat. Moje cesta za snem také nebyla nijak jednoduchá, psát jsem začala ve třinácti, kdy jsem doma ležela s angínou a hrozně se nudila, všechny knížky přečtené - tehdy jsem se rozhodla, že si nějakou knížku sama napíšu. Protože jsem byla ovlivněná zážitky z letního tábora, vymyslela jsem si stejně starou hrdinku Evu.

Ta se se svými rodiči a sourozenci přestěhuje z malého města do velkého a s novými kamarády odjíždí na letní tábor, kde se zamiluje do svého instruktora... Mnohem později jsem tento příběh skutečně vydala pod názvem Znamení Blíženců, nicméně s tím původním má společný jen námět.

Tehdy ve třinácti to nebyl román, nýbrž první pokus o literaturu. Z pokusu se stal můj celoživotní koníček, pak už jsem psala a psala...

Pro sebe, mými čtenářkami byly pouze spolužačky na střední škole.

Nabízet rukopisy jsem začala až později, ale protože to bylo před revolucí, neměla jsem šanci. Teprve po roce 1989 jsem objevila v literárních novinách inzerát - šanci pro talenty. Zkusila jsem tam poslat jeden ze svých rukopisů - a zadařilo se.

 

 

Podle čeho vůbec vydavatelé usuzují, čí román je dobrý a čí ne? Už v pozici samotné čtenářky poznám knížku, která se čte jedním dechem, a knížku, na které je znát, že je psána tvrdě a kostrbatě a celý děj je buď o ničem nebo krajně nepravděpodobný....

 

Dobrý a zkušený nakladatel pozná už z prvních pár stránek, jestli je rukopis dobrý, či ne. V podstatě platí taková rovnice - dobrý nakladatel = dobré knihy.

 

Úplně první román jste přepracovávala, co na něm bylo špatně? Jaké chyby jste se postupně naučila "vychytávat"?

 

Svůj první román jsem mockrát přepracovávala, protože to byl ten, co vznikl ve třinácti letech. Jenže to nebyl román, pouze pokus. Správný román musí mít určité náležitosti, posloupnosti, zápletky se musí zamotávat a rozplétat, děj gradovat, atd. Předělávala jsem ho především proto, že rukopis strašně rychle zastarává (mění se doba, móda, poslouchá se jiná hudba, chodí na jiné filmy, atd...), takže jsem ho v podstatě modernizovala, přizpůsobovala konkrétní době. No a při každém návratu rozšiřovala a rozšřiřovala... Až po mnoha letech vyšel ve třídílné podobě.

 

Když máte v hlavě nový román, víte přesně, kam se bude děj ubírat, nebo někdy postavy jaksi žijí vlastním životem? Například si připravíte kostru, ale v průběhu děje dojde k nějakému zvratu jinam?

 

Vím naprosto přesně, kam a kudy se budě děj ubírat, k žádným neplánovaným zvratům během psaní nedojde. Nejdřív si velice pečlivě sestavím kostru příběhu, tu pak obaluji "masem" jednotlivých příhod a zážitků tak, aby se vzájemně prolínaly, zápletky zaplétaly a rozplétaly, atd. Vše mám předem dané, můj "scénář" románu, jak tomu říkám, má třeba 30 hustě popsaných stran. Při psaní jednotlivé body rozvádím.

 

 

Dívčí romány se stále čtou? Vždyť internet vytlačil už i knihu z čestného místa - březen, měsíc knihy?

 

Doba jde dopředu a přeje spíš těm modernějším médiím, kniha má obrovskou spoustu konkurence, nicméně čte se stále - a věřím, že se číst bude. Není nad to, si po uspěchaném dni sednout do křesla a přenést se díky knize do příběhu... Nálepka "dívčí romány" není na mých knížkách až tak úplně výstižná, jsou to knížky o mladých a pro mladé, čtou je ti, co mladí jsou, stejně jako ti, kteří se mladí cítí - a je jedno, kolik jim je ve skutečnosti let. Člověk se rád v myšlenkách a vzpomínkách vrací do doby, kdy jsou jiné starosti, kdy se všechno prožívá intenzivně, všechno je poprvé... A také je to doba, kdy se toho dá hodně zkazit.

 

 

Jak vypadá váš běžný den? Mám na mysli fakt, že i při normálním pracovním a rodinném vytížení stíháte psát romány s citlivou psychologickou zápletkou... to zaslouží obdiv.

 

Psaní románů je můj koníček. Psát mě prostě baví a na svoje hobby si většinou každý čas najde. Pracuji v městské knihovně, čili se mi ideálně kloubí koníček se zaměstnáním - mám přehled, co vychází, co se čte, po čem čtenáři prahnou. K tomu rodina, dvě skoro dospělé děti, pejsek. K psaní se dostávám až večer místo televize - a ne každý večer to vyjde. Tím víc se na chvíle strávené psaním těším.

 

Člověk by nevěřil, že máte děti staré tak, jak jsou. Vypadáte velmi mladě.  Cítíte se i mladá duchem? Předpokládám, že ano, když se neustále umíte vciťovat do duše dospívající mládeži?

 

Děti stárnou rychle :-). Davidovi bude letos 22, Sandře 20. Cítím se mladá a nedělá mi problémy vcítit se do pubertální dušičky. Dívčí romány jsou prakticky psychologií dospívání, což mě zajímá, baví a přitahuje.

 

Těžily z toho vaše vlastní děti? V pubertě měly doma maminku, která se uměla vžít do jejich duší. Měla jste pocit, že k nim máte blíž?

 

Máme k sobě blízko pořád. Je to vzájemné. I když třeba bude znít jako klišé, že spolu máme a vždycky jsme všichni dohromady měli kamarádský vztah, je to tak. Samozřejmě někdy mě ti mí dva kamarádi taky vytočí  :-).

 

A jak vůbec vzpomínáte na první dny mateřství, které bývají velmi hektické? Jak s miminky vypadalo vaše psaní?

 

Vzpomínám na to s nostalgií. Hrozně rychle to uteklo! Vdávala jsem se po maturitě, první dítě v devatenácti, druhé v jednadvaceti. V té době jsem nepsala, nebyl čas ani myšlenky, ale jakmile děti trošku povyrostly, vrátila jsem se k psaní, protože mi chybělo. Člověk stále někam spěchá, říká si, už aby děti uměly chodit, samy jíst, už aby chodily do školy, už aby měly za sebou maturitu, přijímačky na VŠ... A neuvědomuje si, že by si to měl pořádně vychutnat, protože než se naděje, děti jsou dospělé.

 

Píše i vaše dcera Sandra, konzultujete spolu některé části svých román? Čtete a hodnotíte si je navzájem?

 

Sandra píše, prozatím jí vyšlo 7 titulů, mám z ní radost (seznam knih a další má na svých stránkách sandra.lanczova.cz). Píše ale po svém, má svůj styl a nenechá si do ničeho - a to ani do psaní - mluvit :-) A já bych jí do něj ani mluvit nechtěla, jsem ráda, že píše jinak. Co nesnáším, je kopírování a napodobování stylu a psaní jiných. Její výtvory čtu až v konečné fázi, tedy po vydání, když už je na jakékoli připomínky nebo konzultace pozdě.

 


Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů, hodně čtenářek a ještě víc dobrých nápadů!

   
26.04.2006 - Společnost - autor: Renata Petříčková

Komentáře:

  1. avatar
    [25] Lévrn [*]

    monuška: myslím si, že blbý to není. Mně je 29 a taky je pořád ráda čtu a ráda se k nim vracím. Hlavně když si chci odpočinout. Já jsem první knížku od L. L. četla, když jsem čekala dceru, a to mi bylo 21. Nejradši mám trilogii Blíženců a trilogii o Radce, ale pěkně se čtou všechny.

    superkarma: 0 28.04.2006, 12:27:14
  2. avatar
    [24] Klaudinka [*]

    Jojo, taky jsme je na zakladce cetly, byly skvele! Nejlepsi je trilogie Blizencu!!!

    superkarma: 0 26.04.2006, 21:51:41
  3. avatar
    [23] femme [*]

    naše nejmladší od ní na základce přečetla všechno a teď po cca 10ti letech si to zopakovala

    superkarma: 0 26.04.2006, 18:30:32
  4. avatar
    [22] Šupitopresto [*]

    Renunka: svobodka: Jo, přesně, když na mě padne splín, sáhnu po Lanczový Báječně se odreaguju a nejsou to jen slaďáky bez hlavy a paty, do červené knihovny mají mnohdy daleko. Jinak se nebráním žádnému druhu literatury, prokoušu se kdečím a na pokleslou literaturu bych měla jiné adepty...

    superkarma: 0 26.04.2006, 18:05:33
  5. avatar
    [19] Pentlička [*]

    Románky pro dívky jsem jako pubertální dívka nenáviděla. Já jsem četla Dostojevského, Tolstého, Hemingwaye a tyhle slátaniny se mi zdály naprosto ubohé.

    superkarma: 0 26.04.2006, 13:12:08
  6. avatar
    [18] Vivian [*]

    Myslím, že třeba S. Rudolfovi nesahá ani po kotníky

    superkarma: 0 26.04.2006, 12:55:14
  7. avatar
    [15] Clerenc [*]

    Počkej na mě Radko a Znamení blíženců jsem milovala:-)) A pak ještě od S. Rudolfan Kopretiny pro zámeckou paní:-)

    superkarma: 0 26.04.2006, 11:23:50
  8. avatar
    [14] Lilinka [*]

    Já jsem od ní v době pubertálních let taky pár knížek přečetla a líbily se mi, doslova jsem je hltala Teď, s odstupem času, si sice vybavuju jejich název,ale děje už vůbec...Bylo to všechno na jedno brdo

    superkarma: 0 26.04.2006, 11:11:12
  9. avatar
    [13] paviocko [*]

    Nechci se moc opírat do paní spisovatelky, ale před lety jsem od ní něco četla a byl to jeden z dalších nicneříkajících dívčích románků, jakých je všude plno... Taková slátanina typu má ho ráda, on jí ne a nakonec jsou spolu šťastní do konce života, no nevím, ale myslím, že intelekt náctiletých by se měl rozvíjet nějakou hodnotnější literaturou.....

    superkarma: 0 26.04.2006, 10:26:25
  10. avatar
    [10] Trinitty20 [*]

    V 15 jsem její romány fakt žrala, přečetla jsem snad všechny. Byly krásně napsaný, ještě jsou v knihovně

    superkarma: 0 26.04.2006, 08:46:44
  11. [9] Macek123 [*]

    líbí se mi příběhy a někdy si knížku vezmu v knihovně. Před pár lety je moje kolegyně v práci půjčovala dceři /okolo 15 let/ a než je vrátily do knihovny---ještě jsem je přečetla i já.

    superkarma: 0 26.04.2006, 08:37:34
  12. avatar
    [7] monuška [*]

    alko: no vidíš a mě zase přijdou dějově bohaté, třeba takovej Stínil (taky píše dívčí romány, je mu něco přes 20 let) to je děs běs , ségra ho čte a líbí se jí, já přečtu 2 stránky z jeho knížky a jsem totálně znechcená a odkládám.

    superkarma: 0 26.04.2006, 08:30:51
  13. avatar
    [6] alko [*]

    Když měla dcera "lanczovské" pobdobí, přečetla jsem si také 2 její knihy. Jedna byla o znásilnění a druhá zamilovaná a sladká jak kýbl medu. Ale obě se mi zdály ploché, nepropracované - jen prosté líčení dějů (u toho znásilnění hodně brutální) a chyběl mi tam ten výchovný aspekt. Jen jsem doufala, že dcera u takové literatury nezůstane. Měla jsem štěstí, nezůstala.

    superkarma: 0 26.04.2006, 07:46:52
  14. avatar
    [5] monuška [*]

    knížky L. Lanzové mám moc ráda , začala jsem je číst tak v prváku na střední, samozřejmě jsem začínala knížkami od S. Rudolfa. První knížku kterou jsem přečetla od L.L. byla Š jako Šarlota a pak následovaly další. Na střední vždycky tyhle knížky obešly celou třídu. Myslím, že jsem četla snad všechny její knížky a netrpělivě čekám na další, moc mi vyhovuje její styl, jde s dobou, bohatý děj. Četla jsem i jiné dívčí romány, ale nikdo nemá na L. Lanzovou, alespoň podle mě.
    Sice je mi to blbý, ve svým věku je číst, ale baví mě a třeba nejsem sama, kdo to tak má a čte je i moje máma.

    superkarma: 0 26.04.2006, 07:43:22
  15. avatar
    [4] fructia [*]

    Lenku Lanczovou jsem četla hrozně ráda, ale poslední díly nemám. Snad je někdy v knihovně dostanu, protože jsou vždycky ty nejnovější díly vypůjčené

    superkarma: 0 26.04.2006, 07:36:10
  16. [1] Angel79 [*]

    Znameni blizencu to je moje. Ja muj jsme oba blizenci a mam Ford Scorpio - kdo cetl tak pochopi... Kdyz jsem hodne nemocna, tak me tyhle knihy dokazou pobavit.Diky!!!

    superkarma: 0 26.04.2006, 03:35:52

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme