Magie

Rodný dům: Jak „mluví“ ten váš?

Nejsem si jistá, jestli se tímhle článkem dotknu i vašich pocitů. Možná je to jenom o mně, ale kdyby náhodou…

Vezmu to zkrátka, abych vás dostala „k sobě“

hNarodila jsem se mamince a tatínkovi 21. 8. 1968 právě ve chvíli, kdy do Prahy vjížděli rusové okupovat naši zem.

Maminka dostala šok a prostě porodila mě. Dřív.

Už o hodinu později klusala s miminkem v náručí do krytu. Tady je asi docela nutné pojmout, že žena je schopna vyvinout mnohem víc síly, než se zdá, pokud jde o její dítě.

Naproti hořela dětská nemocnice. Bylo to u Apolináře. Tehdy zemská nemocnice.

Když si mě odnášela, bylo to do domu kousek od Národního divadla. Dnes je tam Galerie Hollar.

Dnes?

miA o tom je právě tenhle článek, a proto ten úvod. I kdyby na tom místě stálo v tuhle chvíli cokoli, já vidím něco jiného.

Vidím točité veliké schody a třetí patro bez výtahu. Bílé dveře se žlutou klikou. Pak prosklená veranda a vůně cibule z košíčku na okně. Muškáty.

Pavlač, staří sousedé. Zelené zábradlí, přes něj dečky a ložní. A malá, hubená holka na tříkolce. Nejraději byla, když se někam zašila, a tam pozorovala pavouky. Bála se tmy a velkých očí. Uspávali ji ukolébavkami. Vždycky padala do studny… pak usnula.

Vidím babičku s dědečkem, kteří bydleli s námi. Procházky Kampou a babiččino vyprávění o historii Prahy, sochách na Karlově mostě, Janu Nepomuckém i jeho statečnosti.

Dědeček mi před spaním buď překrásně zpíval „Spinkej, můj broučku, jsem u tebe…“, nebo mi vyprávěl, jak jezdil lovit tygry. 

Příběhy o slonovi, který zachránil jednoho pána, o hadovi, který se šel jenom napít, o lidožravém tygru... všechny si pamatuji. Byly o statečnosti o hrdinství a čestnosti lidí odkázaných jeden na druhého.  

Co na tom, že ve skutečnosti nikdy nikde nebyl. Nijak mě neranilo, když mi to v dospělosti řekl. Připravil mi nádherný kus dětství. Žila jsem ty příběhy. Jsem mu za to vděčná.

Strejda „Fousáč“

Bylo mi pět, když mi řekli, že stávající tatínek vlastně není tatínek, ale strejda „Fousáč“, který se mnou bude chodit ven vždycky v neděli. Ten pravý, tedy nový, byl jen dlouho pryč a moc se na mě těšil. Jmenuji se teď jako on.

Vidím starou tramvaj, která zahýbá u divadla směrem na Smetanovo nábřeží, i jeho, jak vystupuje. Strejdu. Vidím babičku, která mě doprovázela. Pak už ho nevidím…

Z domu na nábřeží nás jednoho dne jednoduše vystěhovali do paneláku, kam jsme se ani nenastěhovali, protože se z toho maminka pomalu složila. Byt jsme tedy vyměnili s rodiči nového tatínka v Libni.

Dlouho jsem nevěděla, kam vlastně všechny ty obrázky v mé hlavě zařadit a jaká jména jim mám dát. Pravdu jsem neznala. Jen ty obrázky a úryvky, které se objevily pokaždé, když jsem kolem domu projížděla.

To byl můj táta!

pJsem hnusně neodbytná, když něčemu nerozumím. Stále jsem usilovně přemýšlela. Hodně roků jsem se neodvážila do domu jít. Až jednou s kamarádkou. Bylo nám patnáct. Pravila tehdy, že jestli se chci něco dozvědět, musím tam jít. Vlézt tam.

Otevřela jsem masivní dveře. A zase ten záblesk vzpomínky. Byly tehdy víc ošoupané ale klika, obrovská kovová, ta byla stejná.

I ta vůně uvnitř, ten zvláštní pach toho místa... nezmizel... najednou to bylo strašně silné... zapomněla jsem, co je venku, i na datum.

Točité schody – vidím dědu a slyším, jak si specificky odkašlává. Ta pavlač… ona tu pořád je! Vidím siluetu staré paní... byla hodná.

Všechno je tu ale nějak menší. Asi proto, že jsem já byla malá…

Dveře k bytu byly jiné, ale to jsem nějak nevnímala.

Stála jsem u nich a snad ani nechtěla vidět, co je za nimi... nebylo to potřeba… měla jsem jasnou hlavu a obrázky měly náhle zřetelné obrysy.

Uviděla jsem ho... stál u okna a říkal mi Michalko. Něco jsem hrozně silně najednou cítila… něco jako souznění, pouto, nebo co…

To byl můj táta! Žádnej strejda… tenhle nikde nebyl… prostě se rozvedli, přivlastníl si mě, tak to je!

¨m

Brečela jsem na těch schodech asi dvacet minut. Kamarádka trpělivě čekala. Nic neříkala. Taky co?

Přijela jsem domů a vpálila to mámě.

„Pamatuješ na Fousáče?“  

„Pamatuju, Míšo.“  

„To nebyl žádnej strejda, mami, byl to můj Táta, pravej táta. Vim to!“

„Ano. Byl. Dám ti fotky“

„Díky.“

Když kolem toho domu dnes jedu, mám zvláštní, ale příjemný pocit. Takové lechtání u žaludku a všechno mi to připadá, jako by to bylo včera. A dnes už to voní i pravdou.

Co váš rodný dům? Byli jste se podívat na místo, kde jste vyrůstali? Jaké to bylo? Změnil se? Znáte ty útržky obrázků, co se vynořují z paměti? A co pocity?

   
07.08.2009 - Astrologie - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [105] Myškomedvídek [*]

    Eva_Fl — #97 moc pěkné uklidnující,díkySml59

    superkarma: 0 22.08.2009, 23:04:47
  2. avatar
    [104] 2kleo [*]

    Já svůj rodný dům ráda  mám, i když dětství v něm prožité moc růžové nebylo. Ale bydlela tam i babička s dědou, kterého jsem milovala - umřel, když mi byly 2roky. Pořád mám ráda tu vůni toho starého domu.

    superkarma: 0 13.08.2009, 22:42:07
  3. avatar
    [103] Bela3 [*]

    Znám ten pocit Sml22, mám to taky v jednom starém domě, činžáku, kde žila babička. Jako by tam pořád někdo byl a sledoval nás...všechno se mi vybaví, ale zároveň šílený smutek, že je to pryč, že se to už nikdy nevrátí Sml15

    superkarma: 0 13.08.2009, 10:54:52
  4. [102] Anai [*]

    Vyrůstala jsem v rodinné vile, dodnes tam bydlí nevl. otec s matkou a bratři, já musela pryč... dětství jsem hezké neměla, nedá se říct, že tam chodím obzvláť ráda...

    superkarma: 0 10.08.2009, 15:25:55
  5. avatar
    [101] kebulkaevulka [*]

    Míšo,hezký článek i já mám záblesky z sídliště kde jsem jako malá vyrůstala,taky si pamatuji,jak mě moje úžasná sestra stratila právě na tom sídlišti,velmi dobře si to pamatuji,jako kdyby to bylo včeraSml39

    superkarma: 0 09.08.2009, 16:49:54
  6. avatar
    [100] Kadla [*]

    Eva_Fl — #99 A ty jsi na některé fotce taky?

    superkarma: 0 08.08.2009, 18:43:21
  7. avatar
    [99] Eva_CZ [*]

    Kadla — #98 je to primo ta nase joga, ten hubenour, sedici na strome, je muj ucitel a kamarad a jeden z nejuzasnejsich lidi, ktere mi bylo dano poznat. Tohle bylo ale u prilezitosti predavani diplomu, na to ja si jeste netroufam, ucit... Ale mam to v planu, mozna jednou, za rok, dva. Cvicivame vetsinou v telocvicnach, ale obcas je nejaka akce na plazi, je to moc krasny. Vzdycky.

    1. na komentář reaguje Kadla — #100
    superkarma: 0 08.08.2009, 16:41:32
  8. avatar
    [98] Kadla [*]

    Eva_Fl — #97 To je krása, hladí to po duši... :-) To je přímo od tebe /z tvého kruhu/ nebo je to jen ilustrační video?

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #99
    superkarma: 0 08.08.2009, 13:20:00
  9. avatar
    [97] Eva_CZ [*]

    Kadla — #96

    http://www.youtube.com/watch?v=6EUQB-AQ84g

    My tady mame nadhernou jogu, neznou .....

    1. na komentář reaguje Kadla — #98
    2. na komentář reaguje Myškomedvídek — #105
    superkarma: 0 08.08.2009, 13:04:06
  10. avatar
    [96] Kadla [*]

    Já vím, že jsi v zahraničí... právě proto nemusí být důvodem toho, proč se nevidíte, tvůj předchozí život, ale hlavně ta vzdálenost. Jóga je supr. Myslím, že sis svůj pohár hořkosti už vybrala a je načase začít se skutečně radovat ze života bez břemene minulosti. Vím, že je to zatraceně těžké, ale pokud se od svého pocitu viny dokážeš oprostit, ostatní už pak půjde samo.  Je to o vnitřním rozhodnutí člověka. Ale to je právě to nejtěžší na světě... U tebe ještě pořád je pocit viny... Ber to tak, že už jsi za to svoje blbé období vytrpěla dost právě tím pocitem viny, který jsi měla (máš). Tak zkus udělat tlustou čáru. Ono se to  hezky radí, vím, ale jsem přesvědčená, že se ti to podaří. Když ses dokázala vyhrabat z těch předchozích průserů, tohle dokážeš taky. Sml16

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #97
    superkarma: 0 08.08.2009, 12:23:14
  11. avatar
    [95] Eva_CZ [*]

    kuty — #94 ale uplne prestat je jedina cesta, jak z toho ven. Neni nic mezi tim. Proc maminka obzas pije - no protoze je alkoholik. K tomu neni rozumne JINE vysvetleni. Snad jednou prestane... Preju to vam vsem a hlavne ji. Ona s timhle nemuze byt statsna.

    Kadlo, ja je nevidim vubec, ja jsem v Naples ( Florida )  a oni v Praze ( Czech Republic Sml57). Pracuju na tom. Fakt se snazim. Pri kazde lekci jogy o to prosim. Sebe a ten muj Power.

    superkarma: 0 08.08.2009, 12:14:57
  12. avatar
    [94] kuty [*]

    Eva_Fl — #92 obdivuju tě že jsi dokázala úplně přestat.maminka má bohužel někdy potřebu se napít a to tak že sice není úplně namol,ale udržuje si hladinku a to třeba i po tři dny.Fakt nevím co ji k tomu nutí,říká že je spokojená a že ji nic neschází,pak opravdu nevím proč to musí býtSml80.V ty dny když ji to chytne s ní nekomunikuju,vlastně ji nemůžu ani slyšet v telefonu natožpak ji vidět.

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #95
    superkarma: 0 08.08.2009, 11:33:28
  13. avatar
    [93] Kadla [*]

    Eva_Fl — #92 Myslím, že se zbytečně trápíš. Já mám ke svému vlastnímu tátovi výborný vztah a stejně se s ním vídám málo. Třeba to, že syna a vnuka vídáš málo, vůbec nesouvisí s tvým dříve "podělaným" životem. Poradím ti asi takhle. Ty teď jedeš v zajetých kolejích, kdy si spoustu věcí vyčítáš. Zkus se nasměrovat jinam. Odpusť sama sobě a ber to tak, že to "zlé" prostě tenkrát muselo být. Přežili jste to oba  - ty i syn. Poprala ses s nepříznivým osudem (nebo karmou) a vyhrála jsi. Teď se na to začni dívat pozitivníma očima a spousta věcí se spraví sama. Dokud pojedeš v tom svém tunelu sebeobviňování, nic se nemůže změnit. Věř mi, mám to vyzkoušeno. Držím palce.

    superkarma: 0 08.08.2009, 09:06:23
  14. avatar
    [92] Eva_CZ [*]

    kuty — #90 to mi pomaha moc, tohle, jsi neuveritelne hodna. Dekuju. A vubec si to nezaslouzim, ale VIM, jak se trapi Tva maminka, ver mi. Boli ji to jak svina. Tezko rict, jestli to byla nase volba. Nemyslim. Nikdo s kouskem mozku v hlave si nemuze tohle peklo prat. A jak se z nej blbe leze na ,,normalni svet", o tom bych mohla taky psat roman. Tolik proher..... No, nakonec snad vyhra, jsem uz OK 15 let. Ale nikdy nezapomenu.

    1. na komentář reaguje Kadla — #93
    2. na komentář reaguje kuty — #94
    superkarma: 0 08.08.2009, 00:33:59
  15. avatar
    [91] Dudlajlama [*]

    Moje detstvi a vzpominky na nej, patri urcite z velke vetsiny babicce, dedovi a jejich rodinnemu domku v Duchcove. Obrovska zahrada a za ni uz jen louka, les a rybnik. Panejo, tam se daly prozit veci. Hrozne rada bych ten domecek jeste jednou videla, mam ale pocit, ze uz bych ho nenasla, hodne se v te oblasti developovalo a staveloSml15

    superkarma: 0 08.08.2009, 00:27:16

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [90] kuty [*]

    kuty — #87átéčko to děkuji patřilo tobě. Eva_Fl — #88 je mi tě líto,jestli potřebuješ odpuštění jako moje máma tak doufám že se ti ho dostane.Vím že i mamina se tím trápí,sice potají ale vím že ji mrzí jak se tenkrát chovala .Jestli ti to trošku pomůže tak já Tě mám ráda a to Tě ani moc neznámSml79

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #92
    superkarma: 0 07.08.2009, 21:45:09
  2. avatar
    [89] Eva_CZ [*]

    Holky, diky za nadherny prispevky! Sml29

    superkarma: 0 07.08.2009, 20:54:08
  3. avatar
    [88] Eva_CZ [*]

    ifulinkaa — #61 No jeeeeeeeje... Ty stromy by mohly vypravet... V zamecky jsem byla denne, s dedou jsme chodili krmit labute a kolousky a taky se divali na opicky, ale nejradeji jsem se ji prochazela sama a hrala si na to, ze jsem princezna...

    Vune zamecke zahrady tam byla, je a vim, ze bude, vsimni si, voni po vlhkosti, tlejicim listi a cesneku...

    Vzdycky jsme museli poplacat ,,kamenace", ty stary nadherny sochy obrostly mechem, ktery v noci ozivaly...

    A ........ jezisi, to by bylo na roman.

    kuty — #87 Sml16 Odpust ji. Jsem na jejim miste a co bych za to dala vzit to vsechno zpatky...

    1. na komentář reaguje kuty — #90
    superkarma: 0 07.08.2009, 20:53:32
  4. avatar
    [87] kuty [*]

    máš pravdu,dávno jsem jí odpustila.Myslím že kdybych ji za to nenáviděla tak bych ubližovala tak akorát sobě a byla by ze mě nesnášenlivá a protivná ženská.vlastně ani nevím proč jsem to sem dnes napsala,asi síla Míšina článku.A tobě moc děkujiSml16

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #88
    2. na komentář reaguje kuty — #90
    superkarma: 0 07.08.2009, 20:20:43
  5. avatar
    [86] átéčko [*]

    kuty — #85 Musíš odpustit. Ale tos už určitě udělala. Necítím z tebe zášť, jen smutečky z dětstvíSml79

    superkarma: 0 07.08.2009, 19:57:26
  6. avatar
    [85] kuty [*]

    átéčko — #84 jo díky.mamka se po letech vzpamatovala a tedˇje z ní celkem hodná  a pozorná babička.ale fakt na ten hnus se zapomenout nedá asi to znáš sama.

    1. na komentář reaguje átéčko — #86
    superkarma: 0 07.08.2009, 19:51:50
  7. avatar
    [84] átéčko [*]

    kuty — #83 Sml79Na dětství také nemám hezké vzpomínky, ale snad šel tvůj život jinou cestičkouSml79

    1. na komentář reaguje kuty — #85
    superkarma: 0 07.08.2009, 19:40:37
  8. avatar
    [83] kuty [*]

    já když vzpomínám na dětství vidím toto.sedím u okna a čekám na maminku,pořád nejde.Pak přichází tatínek úplně bledý a ptá se jestli je máma doma.není,říkáme s bráchou.potom jsem jen slyšela jak se oba baví a táta říká že právě vlak přejel nějakou ženu.Naštěstí to tenkrát máma nebyla.Moje mamka hodně pila a my jsme kolikrát nevěděli kde je,proto ten náš strach .Mám samozřejmě i jiné vzpomínky z dětství i hezké,ale tahle převládá nade všema.

    1. na komentář reaguje átéčko — #84
    superkarma: 0 07.08.2009, 19:38:03
  9. avatar
    [82] átéčko [*]

    Dnes jsem navštívila druhý dům svého dětství a potkala Lidi.

    Potkala jsem muže s výrazem kluka se kterým jsem si hrála... nepoznal mě...měl na sobe pracovní košili a montérky.

    ale ten výraz jsem si pamatovala... byli to tři bratři a tenhle byl nejmladší. Nyní muž středního věku, za kterým bych s neohlídla, potkat ho ve městě.

    Pak jsem potkala stařenku. Pozdravila jsem ji. Také mě nepotkala. Byla to kdysi učitelka. Přísná se silným hlasem.

    Teď jí čas pokorně sklonil hlavu a vdechl do očí nostalgii.

    Potom jsem pokala malého pána s protézou namísto nohy. Jako malá jsem se ho bála, protože se, podle dospělých, vrátil "z basy", neboť byl "na malé holčičky".

    Teď je to milý stařeček s úsměvem ve tváři.

    Potkala jsem Lidí víc. Projela kolem hřbitova, kam pomalu odkráčely stařenky v šátcích. Ty už teď nevídám.Sml27

    superkarma: 0 07.08.2009, 19:14:36
  10. avatar
    [81] Hanjimka [*]

    Po 18 letech jsem začala pracovat v místech kde jsem prožila dětství.Vzpomínky jsou krásné i když takové zvláštní.ten dům už vypadá jinak,krásná tehdy zarostlá zahrada je změněná na betonové parkoviště.Nějak dýl mi trvalo kolem toho domu bez smutku jen přejít.Teď už je jen nostalgie a lítost.Maminka,prarodiče,parta sousedů-nikdo už není a chybí mi.Třeba tama někdy budu chodit bez tohoto pocitu,jen netuším kdy to bude.

    superkarma: 0 07.08.2009, 17:55:36
  11. avatar
    [80] aiša [*]

    Už není je zbouranejSml15

    superkarma: 0 07.08.2009, 15:49:08
  12. [79] German [*]

    Laliari — #75 "nízký teras" - to zní dobře Sml30.

    Budu si tedy pamatovat, že záhrobec=zápraží. Příležitostně použiju ve společnosti....to budou všichni čubrnět! Sml16

    superkarma: 0 07.08.2009, 15:10:50
  13. [78] Nestyda [*]

    Laliari — #77 Taky "gůgluju" občas jako pitomá :-)

    superkarma: 0 07.08.2009, 15:02:41
  14. avatar
    [77] Laliari [*]

    Nestyda — #76 Není třeba se stydět, nikdo nemůže znát všechno. Naštěstí máme ten Google, že jo?

    1. na komentář reaguje Nestyda — #78
    superkarma: 0 07.08.2009, 14:59:40
  15. [76] Nestyda [*]

    Laliari — #75 božíčku, ta čeština je tak krásná... Až se stydím, protože neznám každý výraz...

    1. na komentář reaguje Laliari — #77
    superkarma: 0 07.08.2009, 14:47:51
  16. avatar
    [75] Laliari [*]

    German — #74 Sml30 ne, sedět na náhrobku bych se bála. Ale záhrobec jsem na internetu našla, takže to fakt existuje, nevymysleli jsme si to. Je to zastarale zápraží, nebo (dle Jiráska) "nízký teras"

    1. na komentář reaguje Nestyda — #76
    2. na komentář reaguje German — #79
    superkarma: 0 07.08.2009, 14:46:37
  17. [74] German [*]

    Záhrobec? To slyším poprvé. Já myslela, že ses spletla a mělo tam být náhrobek...

    1. na komentář reaguje Laliari — #75
    superkarma: 0 07.08.2009, 14:32:48
  18. avatar
    [73] Laliari [*]

    Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc: jak se sestrou, sestřenicemi a bratranci sedíme na záhrobci a jíme lžící z talíře oběd od naší hodné babičky, která nám dovolila i běhat polonazí v letním lijáku po dvoře. Znáte to slovo: záhrobec? Nikdy potom jsem ho už neslyšela.

    superkarma: 0 07.08.2009, 14:19:46
  19. [72] Nestyda [*]

    Altamora — #70 Dočista mne zblázníš... nádhera.. ta mrkev s hlínou... jééé, jak to mezi zuby křoupalo

    superkarma: 0 07.08.2009, 14:19:31
  20. avatar
    [71] ifulinkaa [*]

    holky,krásné vzpomínky,velice hezky se to čte,nemám moc čas psát,možná později taky napíšu něco melancholického:-) hezký pátek!

    superkarma: 0 07.08.2009, 14:17:35
  21. avatar
    [70] Altamora [*]

    Můj rodný dům voní rozpálenou plechovou vanou, ve které jsme na dvorku máchávali prádlo pro 12 lidí, rybízem v zahrádce, čerstvě utrženou mrkví, kterou jsme chroupali se zbytkem hlíny, a dědečkovým domácím ovocným vínem. A slyším zvuky velké rodiny, prozpěvování tet, kejhání sousedových hus, smích při houpání a sáňkování. Načinčané holčičky s košíčky plnými okvětních lístků při Božím těle. Všem dospělým jsme říkali tetičko a stýčku, protože jsme všichni byli příbuzní, i když jen z osmnáctého kolena. Sml16 Dlouhá léta mi při cestách domů někde u Vsetína začala v hlavě znít píseň Hany Hegerové: "Stařičký autobus zastaví podle přání, vystoupím tam, kde ves první zdí začíná..."

    1. na komentář reaguje Nestyda — #72
    superkarma: 0 07.08.2009, 14:09:34
  22. avatar
    [69] Tanzi [*]

    A abych zůstala více k tématu rodný dům.

    -tak to poslední stěhování bylo do domku..do domku, který je starý.

    Když jsem v něm loni poprve byla se podívat, tak mě tu okamžitě bylo moc dobře, měla jsem takový pocit pohody.Sml67

    Později, když jsem se seznámila s rodinou od které jsme dům koupili a oni vyprávěli (vzpomínali na dětství), tak se tomu už nedivím.

    Protože se jim tu dobře žilo, měli štastné dětství.

    A já věřím tomu že si to ten dům "pamatuje"

    A tak jenom doufám, že i nám se tu bude dobře žít.

    superkarma: 1 07.08.2009, 14:04:45
  23. avatar
    [68] Tanzi [*]

    Ve svém životě jsem se už 5x stěhovala.Sml6

    Je to pár měsíců co jsem se stěhovala (doufám, že už naposledy) celých 400km daleko.Sml15

    Když už se blížilo datum stěhování, tak jsme věnovali pár odpolední, že jsme jezdili autem po místech, ke kterým jsem měla nějaký vztah.

    Chtěla jsem se rozloučit.

    Je zajímavé, že to se mnou celkem nic nedělalo, žádné citové pohnutí.

    Akorát jsem fotila a probírala se myšlenkama, na to co kdysi bylo.

    Jediné co se mnou zamávalo, byla návštěva hřbitova.

    (Mimo sestry, tam už mám celou svou rodinu)

    Kamarádka a vlastně všichni se divili proč si sebou beru tolik krámů, proč nevyužiju stěhování a nepovyhazuju co se dá.

    Po přistěhování bylo spousta práce, ale byla i spokojenost.

    Přesto jsem se tu jako doma necítila, bylo mi tu dobře, ale jako kdybych byla na dovolené odkud se někamSml80vrátím zpět.

    Až ve chvíli, kdy skončila rekonstrukce domu a všechny naše věci přišly na své místo, tak to začal být pro mne domov.

    A moc jsem ocenila všechny ty zbytečnosti, které jsem sebou brala..protože  to jsou mé vzpomínky.

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:57:27
  24. avatar
    [67] Michaela Kudláčková [*]

    Kadla — #57 .. to je skutečně moc milé čteníSml67

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:56:03
  25. [66] Nestyda [*]

    German — #59 Takové maliličkaté harašeníčko taky není k zahození Sml58 Já jsem bulela hned ráno a když dorazila do práce mamka=kolegyně, tak jsem to skrývala za nevraživou tvář Sml30

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:54:53
  26. [65] Nestyda [*]

    Kadla — #57 Tak ten je NÁDHERNEJ. Piš nám tu více, PROSÍM :-)

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:53:17
  27. avatar
    [64] catcat [*]

    sara.l — #15 Sári Sml53

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:50:08
  28. [63] German [*]

    Kadla — #57 Ten článek o babičkách je nádherný!

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:49:52
  29. [62] maki1 [*]

    Z rodneho domu jsme se museli odstehovat, kdyz zemrela maminka. Kvuli otci, se kterym by nevydrzel ani svaty. Pak jsem nevedela kam patrim, protoze jsem byla tak ruzne po babickach a tetach. A ted mam konecne svoje DOMA s manzelem. A poprve v zivote mam pocit, ze nekam patrim....

    superkarma: 0 07.08.2009, 13:47:38
  30. avatar
    [61] ifulinkaa [*]

    Eva_Fl — #2 pokud jsi bydlela ve Vodní,myslím,že jsi jistě často navštěvovala Podzámku,tam jistě ještě stojí stromy,co si pamatují tvé dětství,i když i zde jsou změny,některé věci nezměněny zůstávají jako památky na minulost,dětsví nás všech...jako malá jsem milovala  obě Km zahrady,zrovna dnes se chystám do Květné na výstavu.

    oba domy,kde jsem vyrůstala navštěvuji,jelikož jsme bydleli u babiček,jsem tam ráda a ráda vzpomínám na ty doby...když mi babička ještě k tomu uvaří milovaná jídla,jsem spokojená,odtržená od reality,vzpomínám...

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #88
    superkarma: 0 07.08.2009, 13:44:51

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie